Obsah
-
Nejnovější film Wima Wenderse PINA je vůbec první evropský hraný 3D film. Wenders snímek natočil jako poctu německé choreografce Pině Bausch, která zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo poslední třetiny dvacátého století. Film měl být společným projektem Wenderse a Bauschové, ale díky její nenadálé smrti vznikl "in memoriam" a zachycuje její klíčová díla a vzpomínky nejbližších spolupracovníků. Film je strhující cestou do světa gest a emocí, do krajiny duše zobrazené tělem. (oficiální text distributora) -
Po smrti německé choreografky a tanečnice Piny Bauschové (1940–2009) natočil Wim Wenders snímek, který fascinujícím způsobem dokumentuje „posmrtný život“ tvůrčí osobnosti. V paměti těl členů souboru, který s Pinou po desítky let srůstal, se autorská vize přelévá do podoby organismu, jehož „nesmrtelnost“ zpečeťuje filmová kamera. Wenders, jenž svůj zájem o uměleckou scénu prokázal v řadě dalších snímků, připomíná výstupy ze slavných představení souboru. Nechává však protagonisty uprchnout z jeviště a infikovat realitu jejich domovského Wuppertalu. Z výpovědí členů vyplývá, že spolupracovat s Pinou Bauschovou znamenalo podřídit se intenzivnímu, dlouhodobému tlaku. Tanec v jejím pojetí přestávaly limitovat fyzické dispozice či věk, ale stal se projevem života. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (73)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Dokument(24.1.2012)
-
Kryšpín
Úžasné! Plné pohybu, který donutí pohybovat i vás. Několikrát jsem se přistihl, že se hlavou neopírám o křeslo, ale pohybuji se v rytmu tanečníků. Pina Bausch musela být úžasná žena, která dokázala promlouvat tancem.(15.9.2011)
-
TeeAge
|| Scenár: Wim Wenders | Hudba: Thom Hanreich | Produkcia: Jeremy Thomas | Distribúcia: ? | Štúdio: Neue Road Movies, Eurowide Film Production, Zweites Deutsches Fernsehen (ZDF) | Rozpočet: 4,5 miliónov $ | Tržby: 3,9 miliónov $ ||(29.8.2011)
-
kinej
Film Pina dokázal nemožné, totiž bavit mě, coby člověka který tanci zrovna nefandí. Ale díky tomuto snímku jsem si uvědomil, jak úzký pohled jsem na tento druh umění měl. Nejvíce vystihující je věta, kterou pronesl jeden z aktérů, cosi o vyjadřování pocitů, na které nelze najít slova a že v takové chvíli je na řadě tanec. A skutečně film komunikuje emoce, které nelze verbálně uchopit a přesto tam jsou a jsou velice silné. Asi nejvýmluvnější ukázkou toho je pasáž, kdy na archivním záznamu tančí sama Pina Bausch. Její pohyby jsou neverbálním vyjádřením strachu, úzkosti a mnoha dalších nepojmenovaných emocí. Protože jak je řečeno jinde, tance lze krásně vyjádřit smutek, štěstí i vztek. Tento snímek považuji za geniální, ale upřímně myslím, že Wenders na tom až takovou zásluhu nenese. Je totiž geniální proto, že zobrazuje tance geniální choreografky. I když zážitku pomáhá i krásná kamera a podmanivá hudba.(22.9.2011)
-
Botič
Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná?(7.7.2011)
-
liborek_
Film má jedinou vadu, která ale zážitek podstatně sráží: Příliš se v něm mluví! Bohužel, vinou nečekaného úmrtí P.B. byl Wenders nucen poněkud upravit původní koncept, a tak film nakonec dostal podobu této pocty & oslavy & vzpomínky. Chápu respekt, s jakým všichni zúčastnění přistupují k odkazu P.B., nicméně ten by šel mnohem lépe vyjádřit stovkou minut tance, namísto četných vzpomínkových vsuvek & monologů jednotlivých účastníků, které jsou z velké části tuze frázovité (znáte to, takové ty klišoidní řečičky "musíš následovat svoji cestu.." apod.). Ony promluvy, které tanečníci pronášejí ve svých rodných jazycích (a že těch řečí je celkem hodně..), krásně naznačují, jakým je tanec internacionálním a mezikulturním dorozumívacím prostředkem: silným a dostatečně výmluvným na to, aby byl v tomto filmu jediným...__ A 3D? Velmi zintenzivňuje zážitek. Na druhou stranu si však divák může všímat, jak nedokonalá tato technologie stále je a jak směšně a zastarale budou dnešní filmy natočené touto technologií vypadat za 40-50 let; jak daleko k technické dokonalosti, která byla takřka dosažena u klasické "2D" kinematografie, tato technologie stále má. (3 a 1/2*).(20.9.2011)
-
Brygmi
Kvality filmu nespočívají ani tak v kvalitách stylistických či režisérského vkladu, ale spíše v osobnosti Piny Bausch a jejich jedinečných choreografií. Samozřejmě je to natočeno jasně, přehledně, dobře sestříhané, ale o to nakonc ani nejde – je to skutečně jen vhled do určitého druhu tance. Částečně to míří k dokumentu a oslavě Piny (což jsou nejslabší pasáže), nicméně se dají ignorovat a prostě jen užívat tanec. Groteskní a dojemné a 3D není třeba. Tanz tanz sonst sind wir verloren. Berlinale 2011 – Kino Urania(30.6.2011)
-
Chlupis
Důkaz, že třetí rozměr nemusí být jen zbytečný módní trend a zároveň utvrzení v tom, že ne každý film má právo jej užívat.(27.9.2011)
-
bassator
46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Pina / PINA / Pina)(16.7.2011)
-
Max-Wesslo
Podle mě se Wendersovi podařilo udržet film na uzdě tak, aby nedošlo k pouhému adorování náhle zemřelé umělkyně s jediným cílem vydolovat nějakou tu diváckou slzu. Ani s námitkou, že se ve filmu mnoho mluví, nemůžu souhlasit. Celé to na mě působí tak, že jednotliví tanečníci dostali za úkol několika málo větami charakterizovat svůj vztah k Pině Bausch (nebo její vztah k nim) a vzhledem k očividnému vlivu této tanečnice se každý s tímto úkolem vyrovnal po svém, aniž by to jakkoliv rušilo poměrně vyrovnaný ráz tohoto snímku. Velmi se mi líbí zvolený způsob představení pro mě neznámé osoby skrze její choreografie a skrze její žáky, kteří kromě těch několika slov především dělají to, co je s Pinou nejvíce spojovalo - pohyb a tanec. Vhodně sestříhaný film s výraznou vizuální a hudební vložkou, který mě jako tance neznalého bavil takřka po celou dobu, sráží možná pouze stopáž, která mohla být o 20 minut kratší. Wendersovi v posledních letech očividně tyto dokumentárně laděné snímky o hudebnících/tanečnících apod. sedí víc než klasická narativní tvorba, což dokázal již při Buena Vista Social Club nebo Blues.(30.10.2011)
-
Payushka
Wenders k 3D přistupuje úplně jinak než hollywoodská produkce. Hraje si s třetím rozměrem, využívá ho při tanci, při skocích, při pohledech tanečníků do kamery. A jeho dílo působí plasticky. První evropské hrané 3D, pro mě osobně zřejmě i nejlepší 3D mimo tvorbu IMAXu (ano, je sice hezké se trojrozměrně proletět s Avatarem, ale nic to nevyjadřuje). Tady má ale smysl. Vtáhnutí do tance, když točíte film o choreografce, je několikanásobně důležitější než vtáhnutí do nějaké akční řežby.(11.11.2011)
-
Vodnářka
Pina Bauch byla nejen energickým tělem plným emocí, ale taky tělem celého tanečního souboru divadla města, kde pořád prší a lidi brzo vstávají, Wuppertalu. Pro celý soubor byla obrovskou inspirací, pevným bodem, k němuž soubor směřuje, kouzelným zjevením strhujícím davy diváků a výraznou silou, která vede ostatní tanečníky dopředu. Její díla byla nejen extrémně pocitová, každý detail pohybu, každé cuknutí prstu dodalo představení nový rozměr, dovedla rozehrát zápas i souhru mezi originálními kulisami a tanečníky. A ti v každé kulise, na celém jevišti, viděli právě Pinu a její kouzlo, k němu vzhlíželi a tančili podle něj. 3D zpracování je sice podle mě docela zbytečné, určitě ale přidá na velmi skvělém filmově-tanečním zážitku.(7.7.2011)
-
Jordan
na úvod sa priznám, že zo všetkých umení a umeleckých foriem tancu rozumiem najmenej. ďalší bod priznania by sa mal asi venovať tomu, že sám tanec nevyhľadávam (ani aktívne, ani pasívne) a aj keď nejaké tie pohyby ovládam a rytmus mi nerobí problémy, pozvanie k tancu vždy vďačne odmietnem - radšej knihu! i napriek tomu sa mi tento wendersov "film" (úvodzovky preto, že podobne ako pri mallickovom strome života si myslím, že sa nejedná o film, ale o audiovizuálnu esej, o niečo na hranici umeleckej formy) nesmierne páčil, vtiahol ma do iného sveta (slovo vtiahol je vďaka 3D asi celkom vhodné - 3D filmov som veru nevidel veľa, pretože tú technológiu z nostalgie a princípu nevyhľadávam, no ak už, tak pri tomto filme a projekte takého typu má zmysel a bolo to skutočne lahodné: la hodné) ohúril ma, očaril ma a opantal ma kopou strhujúcich choreografií, živelnosťou (a živlami) tanečníkov a ich výkonov, nápadmi (scénickými, choreografickými i kostýmovými), ktoré boli vtipné, absurdné, veľkolepé, presné, zrazu akoby som na tú hodinu a pol rozumel tancu, minimálne som však pochopil, že Pina Bauch (meno, ktoré som pred filmom nepoznal a ktoré po filme mi je také známe, ako keby som vedomosť o tejto geniálnej tanečníčke a choreografke vedel odjakživa) bola veľká osobnosť, bola materská figúra, bola priekopníčka na poli tanečného umenie - no hlavne a predovšetkým akýsi "guru" pre hromadu ľudí, ktorým ukázala smer, niektorým dokonca zmysel života. dokumentárna zložka bola urobená dojímavo a originálne, film však nie je dokumentom, je to skôr impulz, aby som si po pozretí filmu sám pozrel o Pine viac, ak sa však nechcem dozvedieť nudné faktografické údaje jej života, musí mi stačiť to, že to bol človek živelný, neustále v pohybe, milujúci tanec, pracujúci tvrdo, nadoraz a celý život, smerodajný - a to o nej možno stačí a ja si myslím, že to presne chcel o nej wenders ukázať: predviesť pinu v jej najkrajšom a najstrhujúcejšom svetle nie klasickým dokumentaristickým spôsobom, ale skrz jej umenie, skrz tanec. pretože pina = tanec.(28.9.2011)
-
Kmotr
Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu.(4.7.2011)
-
M.Macho
(Divadelní FLORA 2012) Pina je excelentní pocta, kterou bych se já teda osobně chtěl dožít. Její formát, lehkost a hrátky s formou - s vědomím moderních dějin moderního tance!(19.5.2012)
-
Philippa
Jsem milovníkem tance a musím konstatovat, že 3D tanci velmi prospělo. Působí mnohem mohutněji, emoce se na plátně násobí. Myslím, že jde hlavně o to užít si slavné Pinini choreografie a vůbec seznámit se s ní jako s osobností. Je to velmi inspirativní. Cestou z kina jsem měla neodolatelnou chuť něco tvořit...a co víc, je to dva dny co jsem film viděla a chuť zůstává....a kdo viděl Almodovarův snímek Mluv s ní, nepřípoměli jste si ho?? :-)(15.11.2011)
-
playboxguest
Skoro beze slov a přesto plné emocí. Každý, kdo má rád choreografické kousky, bude při sledování tohohle roztančeného filmečku ve svém živlu. Já si užila také. Aby ne, když hned začátek ve mně vzbuzoval až "silent hillovské" pocity, jen make-up tu byl nahrazen pohyby, které by i sestřičky ze špitálu na Tichém kopci mohly závidět. Následně přišlo několik rozhovorů, které mi přiblížily život zjevně velkolepé ženy, jenž má tyto taneční kreace na svědomí, a do závěru už jsem provanula na poněkud radostnějších kouscích, které ve mě zanechaly vlnu optimismu. Optimismus ve mně v celkovém dojmu zanechal celý tento lehce dokumentární, hodně vzpomínkový a silně taneční film, ale krom toho se po dvouhodinové zážitku cítím obohacena i o pocity, z nichž ne všechny dovedu výstižně popsat. A to si zaslouží potlesk. Určitě hodlám zhlédnout i do budoucna.(30.9.2011)
-
Quisp
Podobně jako samotná Pina Bausch, i veterán Wim Wenders se ve své polodokumentární poctě slavné choreografce snaží vyjádřit jen a pouze tancem. Rekonstrukce původních vystoupení jsou vkusně doplňovány o oku lahodící scény z přirozených industriálních prostředí, které ještě umocňují ladné taneční pohyby všech protagonistů. Radost z tance z plátna přímo sálá, a to nejen kvůli jednomu z nejlepších využití 3D technologie vůbec. Malou kaňkou na precizně vysoustruženém celku je ale obsahová a informační řídkost. O Pině Bausch se toho dozvíte opravdu jen velmi málo, což je vzhledem k její zajímavosti škoda.(11.9.2011)
-
JanHecht
46. MFFKV - NÁDHERA(11.7.2011)
-
anli
Taneční drama,které Win Wenders natočil jako poctu Pině Bausch,která se stala nezapomenutelnou součástí tance a divadla ,zejména posledních dvou desetiletí dvacátého století.Film je jakousi výpovědí o jejím životě, a zachycuje její klíčová díla a vzpomínky lidí,kteří jí znali.Je to svět plný hudby,tance a emocí,svět,který zobrazuje a ukazuje stav duše,která není vidět a kterou vnímáme podle těla.Je potřeba říct,že tenhle film není rozhodně pro každého a už vůbec není vhodný na"jen takové podívání".Je určen hlavně milovníkům tance a lidem,kteří jsou schopni(a ochotni)nasávat atmosféru beze slov,jen pomocí pohybů,gest a hudby.Po téhle stránce je film opravdu skvělý zážitek-energický,dynamický a velmi emotivní.Jednotlivé scény(sami o sobě skvěle fungující)ale nepropojuje žádný dějový kontext,takže se divák logicky ptá,zda to je jedno vystoupení,nebo části několika dohromady.Děj občas doplňuje hlas,o němž ale také divák nic neví,hlavně kdo to vlastně je.Takže v kontextu celku vzniká takový "dějový guláš".3 D tu funguje skvěle a je vidět,že Wenders s prostorem pracovat umí.Hudba je patřičně rytmická,i když chvílemi jsem postrádal více nosných motivů či melodíí.Za podívání stojí už kvůli oné famôzní choreografii,ale myslím,že jen málo diváků bude mít touhu to vidět znovu.Nejsem žádný fanatický znalec tance a tohoto žánru,ale ona živelnoist a choreografické nápady mě vcelku bavily,jen myslím,že by film mohl být o něco kratší.Přeci jen 100 minut tanečního umění je pro běžného diváka slušný nášup.Za choreografii a tanec dávám 65%,které si určitě zaslouží.(12.9.2011)
