ronaldmekdon

"We have the winner!" Film začíná klasicky jako všechny teen kousky v tomto žánru. Parta vyrazí na divný místo, potká retardovanýho domorodce a divák najednou procitne a jeho citlivý hororový nosánek vyčmuchá ve vzduchu nějakou tu šlamastyku. Pak začnou jatka a víceméně tupé postavy velmih elegantně zařvou, konec. Tenhle film je ale přesně takový, jak je popsán zde v obsahu na tomto profilu. Nedokázala jsem si představit, co má znamenat to "věci budou šílenější, než očekáváte", ale teď už to naprosto chápu! Celý žánr je posunut do další dimenze, žádné "teď se leknu", to si říkat můžete, ale to si pište, že vás vyděsí něco úplně jiného. Film dává jen málo šancí, aby se divák vyloženě nudil, protože klasické žánrové scény jsou proloženy velmi originální vědeckou laboratoří a my tak vlastně můžeme sledovat, jak se dělá horor v přímém přenosu. Pokud vám zrovna nevyhovují nudní zombíci, vězte, že budete mile překvapeni, ale to už bych spoilovala a to nechci. Finále bylo taaak roztomile přeplácané, že ze mě vytěsnilo všechny ty prozívané scény a chvíli jsem uvažovala i o 5*, protože je to opravdu pecka. Přiznám se bez mučení - málem jsem tu pukala nadšením jako popcorn. Good work, Marty and zombie arm!

Krátké skeče, které jednou za čas vyplňovaly díry mezi jednotlivými pořady. Prostě si tak sledujete reklamy a najednou bum, přicházejí Šprťouchlata. (Metál tomu, kdo vymyslel český název!) Nikdy jsem tuto skrytou kameru neměla ráda, protože to vždycky znamenalo, že v pauze mezi svými oblíbenými seriály vytrpím víc, než účastník kteréhokoliv dílu Saw.. Just Kidding!

Můj milý nejmilejší v příběhu, který mohl být výborný, kdyby si po celou dobu udržel tu skvělou komediální notu ze začátku. Jakmile začne jít do tuhého a my se dozvídáme s kadencí tak 20x za minutu, že by měl William změnit svůj osud, že dokáže změnit svůj osud a že určitě změní svůj osud, začíná to být celkem ohraná nuda, na konec samozřejmě skvělý happy end, abychom zamáčkli slzičku a vypnuli televizi dobře naladěni.. Herci nejsou špatní, takový Paul Bettany nemá chybu, ale ta hra na vážnou strunu filmu příliš neprospěla.

Velkým mínusem pro mě bylo obsazení Bradleyho Coopera, kterého opravdu nemám ráda, byť by se ve filmu přetrhnul (bohužel zákony schválnosti platí vždy a mám na něj hroznou smůlu, protože vidím zajímavý film, těším se na něj a ó la lá, on tam hraje, že jo..) a zvláštně krásná Jennifer Lawrence coby šílená vdova, "what, you fucker?!! plesk!" mě za srdce taky dvakrát nechytila. Ze začátku je film opravdu nezáživný, nic se neděje, pak se někdo s někým porve, pak zase nic, pak zase někdo někoho propleskne a vztah mezi hlavními postavami je budován taky tak nějak.. divně, žádná chemie, prostě nic. Pěkné taneční scény mi připomněly Hříšný tanec, ovšem do jeho emocí měly docela daleko. Nevím, jestli jsem tak úplně nepochopila další film, který je ve skutečnosti úžasná psychologická sonda do duší dvou vyšinutých lidí nebo je to prostě přeceněná blbina. Ke konci už ale oba hrdinové nebyli tak nesnesitelní a docela jsem jim ten jejich happy end přála. Btw. nechápu to zařazení mezi komedie..

Když já se to fakt snažila pochopit, nezlob se Neo..

Nacházíme se v prostředí typicky americké střední - šikanování prváků, takový ty super mikiny, roztleskávačky a über cool fotbalisti included. Mezi tím vším se motá partička hipsterů, kteří v něčem víceméně selhávají. Potkáváme tak krátkovlasou Hermjónu, zde holku pro všechno, hlavně teda pro všechny kluky a to jsem té roztomilé herečce opravdu nevěřila. Dále hlavní hrdina, Charlie, mi celou dobu připomínal takového odrostlejšího Mikuláše z loňského zfilmování Patálií. Jeho hlavním hereckým prvkem byl neustálý wtf výraz (jestli se bude pořád takhle tvářit, bude mít brzo vrásky na čele, frajer..) a samotný Charlie celým dějem spíš jen proplouvá. Takhle se postupně nachomýtne k chudáku Patrickovi, kterému všichni říkají Nikdo a on jediný ho osloví normálně, k jedné podivné ženštině se kterou tak nějak omylem chodí, pak tancuje na pódiu v dámském korzetu a podobně.. Nejlepší postavou tak pro mě byl již zmíněný ne tak růžovoučký gay Patrick, který měl podle mě jako jediný nějaký charakter a nebyl tak šíleně nemastný neslaný. Ezra byl v té roli prostě k sežrání. Nemůžu říct, že čas strávený s těmito exoty by byl vyloženě promarněný. Celé to bylo takové milé, neohrabané, první lásky, no kdo z nás to nezažil.. Film mě bavil, místy mi připomínal Donnie Darko svou snovou atmosférou a retardovaným hlavním hrdinou, který pořád třeští své modré oči. Jake vídával strašidelného králíka, Logan píše dopisy neznámým lidem a tak dále.. Bohužel pro Charlieho, Donnie měl o hodně větší "drajv". Konec filmu, a snaha tomu dodat nějaký hlubší význam, to jako tradičně zazdil, ale celkový dojem z filmu mi i tak nezkazil. Uvažovala jsem i nad 4* za toho skvělého Patricka, ale nechám to takhle..

Skvěle namíchaný koktejl lekaček, nechuťáren a humoru, který rozhodně není pekelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu jsem se skvěle bavila a vždycky, když se objevila ta příšerná baba, jsem si málem cvrnkla. Nemám ráda filmy, kde teda nějaké to strašidlo vyvraždí půlku rodiny / teenagerů / whatever, aby se neřeklo a nakonec stejně zvítězí dobro v podobě pomlácené hlavní hrdinky, s useknutou hlavou toho běsnícího strašidla v ruce. Drag Me to Hell mě ale velmi příjemně překvapil, a to nejen svým koncem a černým humorem, který miluju. Jediné, kde trochu drhly ty slizem promazané ozuby, byla scéna s vymítáním ďábla, jak už napsalo několik lidí přede mnou. To mě opravdu nebavilo, nicméně celkový pocit z filmu a vítr z plachet mi to nevzalo, takže se na to určitě taky podívejte.

Tak Kruh je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Nádherně ponurá atmosféra v kombinaci s dokonalou Zimmerovo hudbou, do toho depresivní shnilá holčička, jejíž vlasy jí závidím i já, koně, smrtící videokazeta, před kterou není úniku a nechutně vyděšené ksichty hlavních protagonistů.. Co víc si ještě přát! Paradoxně jsem jako první viděla Scary Movie 3, který si z Kruhu dělá ostatně jako všechny Scary Movie spíš srandu, než cokoliv jiného, ale už tehdy jsem byla osvícena Samařiným nevábným duchem a časem jsem se podívala i na samotný Kruh. To zní skoro jako osud a já tomuto filmu nemůžu nic vytknout, co kdyby si pak na mě někde v noci počkala, že jo. Pokud máte rádi silnou atmosféru a super soundtrack, určitě do něj jděte. Myslím, že v tomto případě přežijete i to, že jde o remake.

Největším plusem této estrády byly bezesporu scénky Bohdalové a Dvořáka, které mi i teď připadají vtipnější než veškerá dnešní produkce podobného ražení. A to v tom dámy a pánové není ani krapet nostalgie! Mezi historkami a vtípky pak tradičně následoval nezáživný balet České televize, který už tenkrát nikoho nezajímal, kníratý umělci z NDR, které kolikrát ani Google nenašel a chudáci cvičení pudlíci. Dojmy z hlavního dua ale tuhle podivnou retro normalizační řachandu stejně vždycky přebijou.

Jeden z mnoha estrádních pořadů normalizačních let, tentokrát jsou zvány hvězdy, jejichž jméno začíná od vylosovaného písmenka. (Když zrovna bylo X a nesehnali umělce, seděli v hledišti pouze diváci z Xaverova). Vedle pořadů jako byly Televarieté a Možná přijde i kouzelník spíše průměr.