pan Hnědý

Clipsonova optika zářící mezi svými vrcholy. Čistě průzračné s dotekem Vesmíru. Clipson na Super8 zachytává každý detail svého vnímaní přírody a pohybu v časoprostoru. Clipson vnímá ambient a prostor v něm bez statické kamery, ale pohybu v galerii - až lucidní snění. Alex Cobb hudebně vyvážený, pronikající. Probuďte mě, až přijde dokonalejší režisér experimentální tvorby.

Žádný jiný film mi tak dlouho nekoloval v žilách jako Zimní spánek. Film, ke kterému se budu vracet za další měsíc, rok, dekádu. Až krutě jsem vyžadoval drsnější emocionálnější zásah v domě Ismaila s Nihal, ale to už by byl jiný příběh (Trier, Haneke). Zimní spánek si dokážu představit jako vůni stránek s nekonečným rozsahem a pokračování (hloubka postav je na tisíc stran). A taky se potvrzuje kvalitní divácké oko viz. hanakonochi, mizunohana, WillBlake.

Podobný trans jsem zažil u Tscherkasskyho Outer Space. Totální destrukce vnímání vizuální katarze Kena Jacobsa. Všem zúčastněným v live projekci blahopřeji k dotyku epileptickému záchvatu.

Philip Gröning otevírá dveře do nadpozemského kartuziánského řádu La Grande Chartreuse, trvalo to dlouhé roky a tím získal Gröning čas v myšlenkách - odrazem je dokonalá kamera, detaily zaostřené geniálně a s citem (přesně jako to obdivuji od Zabého). Světlo z oken, prostředí hor, noční nebe plné hvězd, tiché chodby, tiché čtení, záběr na svíčky, odstín slunce v místnostech kláštera, pokrývající hory sněhem, praktiky mnichů a zpěv, kdy kamera se odkloní do přírody a záběry na květiny je pohlcující spirituální zážitek - vše naprosto dokonale vyvážené, je fascinující jak Philip Gröning zachytává všechny detaily, propojenost kartuziánského řádu a jeho světa uvnitř a reálného světa o pár kilometrů dál (panorama domů, letadlo, které nás na chvíli odkloní do naší reality). Pokud ve Vás stále rezonuje duchovní síla, rozhodně doporučuji Walker od Ming-liang Tsai.

Jeden z posledních počinů velkého tvůrce experimentální tvorby Stana Brakhagea. Pád do jiné dimenze, ale i do flashbacku Persian Series # kompilaci. Je až zarážející do jakých vod dokážou blockbuster uživatelé csfd.cz narazit - naštěstí už mnoho let pro mě barva filmu, ani procento nic neznamená.

Po Bergmanově Scenes from a Marriage zatím druhý nejsilnější film, co jsem letos viděl. Falk/Rowlands klenot. Autentický životní drama uvnitř domu za zavřenými dveřmi - filmovou optikou, depresivnosti, oddanosti bez úniku pro diváka zaostřené velmi blízko.

Skvěle dokreslená poetika v podmanivém hudebním podkladu, až s hypnotickým nádechem. Nejen obrazově a zvukově, ale v hloubce. Vize, rozšířený vnímání, sny, může mít každý na světě, je to věc, kterou nám nikdo nevezme. Jarmusch zachytává, spoutává v podmanivém tempu rozepíná naši duši. Hloubka duše je nekonečná - v každém z nás, stačí ji jen rozevřít.

Když jsem četl knihu Učení dona Juana od Carlose Castanedaa, přesně vím, o čem Bruce Conner točí. Časoprostor, převtělení v jinou bytost. Přesně jako jsem psal na databázi knih o knize: "Carlos Castaneda mě zavedl do prostředí tajuplných světů "na obrácené straně Měsíce". Vize, které dokáže zachytit do stránek je fascinující a knihu jsem přečetl za jeden den. Stačí se napít bylinkového nápoje od dona Juana a lítám jako havran". Bruce nebyl převtělený havran, byla to jiná bytost chodící po Mexicu, přírodě, ale byl prakticky v jiném světě a Looking for Mushrooms je toho důkazem.

Kubrick má Eyes Wide Shut a Bergman Scenes from a Marriage. Tak vyzrálý, osobitý, vztahový a životní film jsem dlouho neviděl. Herectví Ullmannové a Josephsona světový. Bergmanův život otisklý filmovou optikou v nesmírné hloubce postav, životních zvratů, emocí, rozdílných názorů, nenávisti, touhy, nenaplněného snu, až přesahuje hranici filmového pásu. Bergman ví o čem točí a dělá to dokonale - přesnost a detailnost záběru na tváře plné emocí se vidí párkrát za život.

Jarmanův trip. Žluto-oranžový kontrast flicker efektů z koncertu Throbbin Gristle potěší pouze diváka hltající experimentální žánr.