pan Hnědý

Filmy Carlose Reygadase byly tak trochu autobiografické vždycky. „Přesně v takovém traktoru jsem jako kluk jezdil,“ svěřoval se mexický režisér v rozhovoru ke snímku Tiché světlo. Pro svůj nový film se ale oceňovaný tvůrce rozhodl tuto autobiografickou rovinu ještě zdůraznit. Vůbec poprvé Reygadas ve svém vlastním snímku vystupuje také jako herec, dokonce v hlavní roli. Partnerku mu přitom dělá jeho skutečná družka, filmová střihačka Natalia Lopez. [Zdroj: cinepur.cz]

Reygadasovi fanoušci jistě poznali nejednu spojitost se zmiňovaným režisérovým dřívějším filmem Tiché světlo (2007), jehož hrdinové, Johan a Esther, se také potýkali s problémem patrnerské nevěry. Nový film se nicméně neodehrává na severu Mexika v komunitě Mennonitů, nýbrž ve státě Tlaxcala, světě rančů a býčích zápasů. [Zdroj: cinepur.cz]

Během natáčení Zimního spánku navštívil Nuri Ceylana i mexický režisér Carlos Reygadas.

Jedná se již o šestou spolupráci Samuela L. Jacksona (major Marquis Warren) a režiséra Quentina Tarantina. Před tím se sešli u snímků Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994), Jackie Brown (1997), Kill Bill 2 (2004), Hanebný pancharti (2009) a Nespoutaný Django (2012). Jackson si navíc zahrál i ve filmu Pravdivá romance (1993), ke které napsal Tarantino scénář.

Tarantino natočil film na formát Ultra Panavison 70. V tomto extrémně širokoúhlém formátu (s poměrem stran 2.76:1) s nesmírně jemným a detailním obrazem byla natočena pouze desítka filmů, z nichž nejznámější je Ben Hur (1959). Naposledy se na tento formát natáčelo v roce 1966 historické drama Chartúm, takže bylo potřeba dát tuto historickou techniku do pořádku. Společnost Panavision vynaložila velké úsilí na to, aby zrekonstruovala devatenáct anamorfických čoček, které se původně používaly při natáčení historických velkofilmů. Ve spolupráci s Kodakem a laboratořemi Fotokem Panavision vyvinul ještě výrazně větší filmové zásobníky vhodné pro natáčení extrémně dlouhých záběrů.

Film vznikal od roku 2002 a jen rok trvala samotná postprodukce. Vedle střihu byla nejnáročnější práce se zvukem, protože film se natáčel němý.

Francis Bacon svými obrazy hodně ovlivnil filmového tvůrce Davida Lynche.

Felix uletěl volným pádem neskutečných 36,529m, než otevřel padák. Nadzvukovou rychlost pokořil po 34 sekundách a několik desítek sekund na to dosáhl maximální rychlosti 1342,8 km/h (Mach 1,24). Po 9 minutách a 9 sekundách přistál Felix se svým padákem 70,5 km od místa, odkud před několika hodinami startovala celá mise. Uprostřed vyprahlé pouště poklekl na kolena a vítězným gestem dal celému světu signál, že svůj úkol splnil. Celý tým v řídícím středisku propukl v aplaus, včetně dojaté matky Avy, zbytku rodiny a přátel rakouského pilota. "Svět potřebuje svého hrdinu a dneska ho dostal," hrdě prohlásil Art Thompson, technický vedoucí projektu Red Bull Stratos.

Felix později novinářům k chvíli ve 39 043 metrech na zemí, kdy otevřel dveře kapsule a vystupoval na malý schůdek, sdělil, že "když člověk vidí svět z takové výšky, nezajímají ho rekordy, jen se chce bezpečně vrátit zpátky domů."

Po odloženém startu z 9. října bylo jasné, že i sebemenší výkyvy počasí mohou celou misi zdržet. Celý tým je napjatý až do momentu, kdy balón s Felixem vystoupá do bezpečné výšky přes 2 km. V tu chvíli jsou záběry přenášeny nejen do řídícího centra v Roswellu, ale i více než 40 TV stanicemi a dalšími 130 digitálními kanály. Živý on-line přenos sledovalo na YouTube přes 8 000 000 diváků a na sociálních sítích se to hemžilo statusy a tweety napjatých diváků z celého světa.

V souvislosti s filmem se objevila fáma, že režie snímku se ujal sám David Lynch. Ve skutečnosti je ale autorem skutečně Johan Renck.

Quentin Tarantino k myšlence nechronologického vyprávění příběhu doplnil: "Je skvělé, když porušíte to pravidlo lineárního vyprávění, když pak koukáte na publikum, vidíte, že jste narušili jejich klid. Najednou vidí, že musí dávat pozor a všechno ostražitě sledovat. Úplně cítíte, jak jsou přikovaní v sedačkách. Občas je zábava sledovat diváky, jak se snaží "stíhat" film. Popravdě, kdybych napsal Pulp Fiction jako knížku, nikdo by tuhle záležitost s odlišnou strukturou neřešil. Ostatně není proč, v knížkách je tohle naprosto běžné."

Marvinova (Phil LaMarr) hlava byla během natáčení doslova odstřelena. Do umělé hlavy velmi rychle napustili vzduch poté, co ji předtím naplnili ovesnou kaší, latexem a umělou krví. Někteří nevěří, že by hlava explodovala po jediném výstřelu. V původním scénáři postava výstřel přežila a zemře až po zásahu další kulkou, kterou Vincent (John Travolta) ukončil Marvinovo trápení. Během natáčení se Tarantino rozhodl pro jedinou kulku, protože je to zábavnější. Některým to přišlo zábavné, jiné to vyděsilo k smrti. Když byl film promítán v televizi, byla scéna podobně jako řada dalších nemilosrdně vystřižena. Místo ní se objevila černá obrazovka s nápisem "Vincent: 'Sakra, zastřelil jsem Marvina'."

Za Butchem (Bruce Willis) je ve scéně v taxíku možné vidět přiznanou zadní projekci, jíž Tarantino odkazuje a připomíná klasické noirové filmy.

John Travolta se zprvu zdráhal roli Vincenta přijmout, protože si myslel, že je "záporák" a měl problém se závislostí postavy na heroinu. Nakonec ale postavu pojal jako sympatického hrdinu a Vincenta si oblíbil.

Při první projekci na newyorském filmovém festivalu kdosi při scéně s jehlou a adrenalinem do srdce omdlel a projekce musela být zastavena.

Během obsazování pozval režisér Quentin Tarantino do svého bytu v Los Angeles Johna Travoltu (Vincent Vega). Ukázalo se, že přesně v tomto bytě Travolta žil na začátcích své kariéry.

V 80. letech byl John Travolta (Vincent Vega) jedním z nejúspěšnějších herců a Pulp Fiction: Historky z podsvětí nastartovalo obnovení jeho herecké kariéry. Přišla nominace na Oscara a řada nabídek na role. Podle Quentina Tarantina byl Travolta jedním z nejlepších amerických herců tehdejší doby. Za film tehdy dostal 100 tisíc amerických dolarů, další nabídky se poté pohybovaly i okolo 20 milionů.

Scéna v autě na začátku filmu mezi Vincentem (John Travolta) a Julesem (Samuel L. Jackson) se stala okamžitě kultovní. Během několika let po uvedení filmu se stala nejcitovanější a nejparodovanější scénou filmové historie. Quentin Tarantino k tomu říká: "Jdou prostě odprásknout pár chlápků, ale míří vlastně do práce. Takže se nezávazně baví, prostě tak jako vy, když jdete ráno do práce."

Poté, co obdržel Roger Avary Oscara za scénář, sdělil v proslovu, že: "....se mu chce čůrat." Publikum nevědělo, jestli si dělá legraci, nebo opravdu potřebuje na záchod. Ve skutečnosti Roger jen citoval Toma Hankse z filmu Forrest Gump (1994), který tehdy vyhrál šest Oscarů.