brzozin

Tohle není Vinnetou, jakého si pamatuji! Možná je to proto, že už jsem starší po romantické pohádky mě tak neberou. Ale spíš to bude tím, že nový Vinnetou má z toho starého (filmového i knižního) převzatý jen základní námět a jména postav. Jinak je to ale úplně jiný příběh. A nejde jen o efekty, které jsou samozřejmě podstatně lepší a realističtější – možná trošku na škodu, protože se vytrácí ta romantická kouzelná jednoduchost vizuálu. Největším problémem je, že nový Vinnetou musí být za každou cenu politicky korektní. Indiáni vypadají jako udatní kulturisti, běloši jako zdegenerovaní ožralci nebo pomatení pitomci. Bohužel se zesměšňování nevyhnulo ani Old Shatterhandovi, který by měl být, alespoň co já pamatuji, hrdý a velice schopný symbol čestnosti a mužnosti. Tady ale vypadá jako hodňoučký ňoumík, který ani neumí jezdit na koni. Kde je ten starý dobrý Kara ben Nemsi, co projel půl Orientu? Ale ani Apačové nejsou kdovíjak heroičtí. Protože vjet do prázdného města na náves a nechat se postřílet z kulometu dokáže jen naprostý trotl. Z pověstné chytrosti, lstivosti a bojové schopnosti Apačů nám tu bohužel filmaři nepředvedlo nic. Tím ale výčet zklamání nekončí. Je sice pravda, že ani původní Mayova předloha nebyla literárně hluboká a děj byl poměrně jednoduchý a nekomplikovaný. Zde byla ale infantilita dovedena k dokonalosti a příběh na mě působil jako řiďoučká polévečka pro děti. Proboha, to už musíte mrvit i takovou klasiku?

Pilotní díl to má vždycky setsakra těžké. Musí vás vtáhnout do atmosféry doby a prostředí, představit vám všechny hlavní postavy a vykreslit jejich základní charaktery. Vytýčit významné konflikty a vztahy a navíc musí mít i svůj vlastní příběh. Ovšem podle jeho kvalit často poznáte i úroveň celého seriálu. A tady je třeba říci, že se to Sedláčkovi moc nepovedlo a po několika minutách se to dokonce naprosto rozsypalo. Dobová atmosféra 30. let z toho dýchá opravdu jen okrajově – především díky docela povedené výpravě. Tím to ale hasne. Postav se tu v několika prvních minutách vyrojí taková kvanta, že si říkáte, jestli nejde o nějakou davovou scénu s komparsem. Ale ne, jsou to všechno hlavní postavy. Ovšem kromě několika málo výjimek (Rašilov, Javorský) jsou typově tak identické, že nemáte šanci poznat, kdo je kdo. Navíc nemají ani prostor na to, aby vás jakkoliv zaujaly a vyprofilovaly se. Tvůrci si s tím ale hlavu nelámou a mnohé z nich dokonce ani nepředstaví a nechají je rovnou pronést pár replik a pak zase zmizet. Chápu, že pro dříve narozené milovníky filmů pro pamětníky bude jejich identifikace brnkačka, ale současná mladší generace, která zná tak maximálně Buriana a Marvana (a to kdo ví jestli), z toho bude mít v kebuli vaječinu. Jeden bod dávám za perfektně zahraného Buriana – v podstatě jedinou výraznou a poznatelnou postavu celé této taškařice. Uvidíme, možná ještě hodnocení změním. Ale výrazně výš to už nebude.

Budou tu spoilery, jinak to prostě nejde. Ten Emmerich si nedá pokoj. Už zase se snaží všemi dostupnými a několika nedostupnými prostředky zatáhnout na Zemi partu mimozemských mutantů, aby si to opět rozdala s lidstvem. Naráží tu ovšem na civilizaci, která mezi tím dosáhla astrální úrovně Aštar Šeranů. Americe se konečně podařilo ovládnout celý svět a v souladu se svou doktrínou lásky, a pokory se zdařilo převibrovat naše nirvány do 5. dimenze (převzato z manuálu Vesmírných lidí, které Emmerich evidentně musí znát), takže už se všichni jen milují a zdvořile si salutují. Dost dobře nechápu, jak to borci z D.C. dokázali 20 let po té, co se lidstvo sice ubránilo, ale zničením veškeré infrastruktury se prakticky vrátilo do doby kamenné. Tentokrát se objeví dokonce i zlá mamá všech mutantů, která vypadá jako přerostlá Gozilla říznutá vetřelcem a hadí ženou. Nevadí jí dokonce ani naše atmosféra, což je výkon hodný matky roje. K tomu navíc disponuje sofistikovanějšími PC efekty jako například schopností zvednout polovinu Číny a vrhnout ji na Londýn, který měl být ale zničený už před 20 lety? To na mě udělalo dojem. My však proti mutantům nasadíme hutnější a intenzivnější patriotismus a to by bylo, abychom zas nevyhráli. Je dobré vědět, že některé věci prostě nepodléhají zubu času stejně, jako mnohé scény. Takže tu máme staré (staré bych podtrhnul) známé tváře. Dokonce i bývalý americký prezident – nyní věkem sešlý vousatý rentiér, se tu objeví. Kupodivu je po dvou dekádách schopen zase pilotovat. Ovšem objevuje se zde i mnoho inovací. V souladu s dějinným trendem sedí v Bílém domě prezidentka (měli si hoši raději počkat, jak ty volby nakonec dopadnou). No, asi by to stačilo. Na závěr jen malý dovětek. Emmerichovi asi zapomněli ve 20th Century sdělit, že už jaksi máme 21th century a mezi jeho dvacet let starým hitem a touto peckou se ve světové kinematografii lecco stalo a mnohé v tomto žánru natočilo. Zkrátím to. Je to stejná kokotina jako minule. Proto i hodnocení bude stejné.

Fantastický dokument, který na rozdíl od mnoha jiných mapuje vývoj krajiny v naší domovině. Neříkám, že nemám rád roztomilé lachtánky nebo barevné papoušky, ale mnohem více mi k srdci přirostla naše evropská krajina. Krajina, kterou jsme za tisíce let změnili k nepoznání. Tahle vizuálně i zvukově dokonale vyladěná retrosonda ukazuje náš kontinent tak, jak vypadal a jak se vyvíjel až k dnešku. Jediné, co mi vadilo byly moralistické ekokecy - ano, vykáceli jsme ty lesy a domestikovali zvěř, ale bez toho bychom tu asi dneska neseděli v teplém domě u PC. A také nekonečná délka byla ke konci k uzoufání. Chápu, že tvůrci měli nutkavou potřebu vměstnat sem maximum těch unikátních záběrů, které natočili (osobně jsem místy seděl s otevřenou pusou a nechápal), ale ta stopáž je fakt dlouhá, lidi.

Tenhle seriál se vám musí trefit do nátury. Jinak na něj budete koukat jen jako na ucancanou detektivku s podivným závěrem. Je to už opravdu hodně dlouho, co jsem Twin Peaks viděl poprvé a docela nedávno, kdy to bylo naposledy. Tehdy jako teenager jsem asi nedokázal docenit všechny roviny, které tohle kultovní dílo obsahuje. Tentokrát mě seriál vtáhl a nepustil až do poslední epizody. Co je na Twin Peaks tak jedinečné a podmanivé? Asi kombinace geniální atmosféry, která je hodně ovlivněná skvělou hudbou a uvěřitelností postav. Ty jsou tak hluboce propracované a skvěle spolu souzní, že z toho vzniká naprosto špičková kulisa amerického maloměsta počátku 90. let spolu s mysteriózní detektivní zápletkou. Něco podobného jsem naposledy cítil, když jsem dočetl IT od mého oblíbeného Stephena Kinga. Je velká škoda, že dnes otěže zámořské seriálové tvorby převzaly uvřískané skečovité kokotiny nebo naopak hustopřísná militantní vyšetřovací komanda.

Pro mě jeden z nejlepších dokumentů nejen o Stalinovi. Tvůrci našli soulad mezi Stalinovým osobním životem, jeho politickou činností a ideologií, která díky jeho působení vznikla. Velice pěkně pracují s dobovými záběry, jejich seřazením a propojením s téměř dokonalou hudbou. Mluveného slova je tu naprosto přiměřeně a dokument se naštěstí vyvaroval přílišného memorován faktů (což bývá jednou z největších slabin děl tohoto typu). K názornosti a celkovému vtažení do děje výrazně přispělo také kolorování většiny černobílých materiálů. Tento dokument už léta pouštím studentům jako kulisu tématu Stalinismus a vždy se setkávám s velice pozitivními reakcemi.

Na tuhle skvostnou a autentickou bizarní sociologickou studii mě upozornil kolega L_O_U_S, za což mu budiž věčně sláva. Přiznám se, že nepatřím mezi velké milovníky vulgarismů, ale na druhou stranu mi ani nevstávají vlasy na hlavě hrůzou, když je slyším tam, kde jsou na místě. Například v tomto případě od lidí, kterým se do jejich bezzubých a pivní pěnou lemovaných úst tak nějak hodí. Tyhle kreaturky a životní ztroskotance nejčastěji potkáváme na parkovišti u supermarketu, kde somrují o drobné na rohlík a čučo. Ale tady se nám ukazují ve své každodennosti, která je nám většinou skryta. A i když to na první pohled může působit odpudivě, je to vlastně děsně srandovní story, kterou navíc napsal sám život. Na rozdíl od mnohých strojených reality show, kterých je teď v TV hotová záplava, si tady aspoň nikdo na nic nehraje.

Tak jsem po dlouhé době našel odvahu napsat k tomuto (co to vlastně je?) komentář. Bude fakt stručný. Na film jsem se podíval v rámci pravidelného masochistického kulturního záchvatu, který mě občas popadne. To pak vyhledávám tu největší spodinu filmové a televizní tvorby a se zvrácenou a gradující vnitřní tetelivou radostí na to koukám ve snaze dokázat si, že na tom ještě mentálně nejsem tak zle. Ale dost o mně. K dílu samotnému. Blbost je tu koncentrována jako magi v kostce. Jen mi přišlo trochu líto, že Troška zrychloval pouze scény, ve kterých ty báby pelášily přes náves. Kdyby takto natočil celý film, na kvalitě by se nic nezměnilo a já to mohl mít odbyto minimálně o 60 minut rychleji. A ještě jedna poznámka na závěr. Netuším, kdo z pánů scénáristů vymyslel, že kněz se bude jmenovat Šoustal, Lucka Vondráčková bude jakože kouřit starostu a podpbné pubertální vtípky, kterým se běžně řehtají nadržení adolescenti, ale měl by si urychleně najít opravdovou babu (či chlapa). Pomáhá to.

Tohoto filmu jsem se trochu bál. Protože když Američané točí něco o Studené válce, vyjdou z toho vždycky jako geroji. Ale tedy jsem byl velice mile překvapen. Atmosféra McCarthyho Ameriky tu byla vystižena stejně dokonale jako pochmurná a truchlivá realita poválečné Evropy. Herecky a filmařsky tomu opravdu nelze nic vytknout. Hanksovi ta role sedla dokonale. Ztvárnil přesný archetyp hrdiny, který úzkostlivě dbá na zachování tradičních hodnot a zásad, které jeho země začíná pomalu opouštět. Tento mravní relativismus pak ještě dokonaleji vynikne v totalitní Evropě, která je krásnou ukázkou toho, kam takové tendence ve výsledku vedou. Výprava, kamera a hudba do sebe taky krásně zapadají. Snad jen ten kontrast amerického ráje a evropského pekla na konci filmu byl až moc extrémní, podle mě tak úplně neodpovídal dobové realitě (i když Amerika tehdy vskutku prožívala svá nejlepší léta) a trochu popíral první část filmu. Proto hvězda dolů.

Osobně nemám rád životopisná díla. Poslední film, který jsem v tomto žánru dokukal, byl Chaplin, pokud se nemýlím. Nicméně Hawkingův příběh je natolik zajímavý sám o sobě, že jsem byl opravdu zvědavý, jak s ním filmaři naloží. A byl jsem docela mile překvapen. Na místo uslzeného melodramatu o postiženém člověku, nebo oslavné ódě na geniálního teoretického fyzika jsem viděl lidsky hluboký příběh normálního života (pokud tady jde vůbec o normálnosti mluvit). Snad jen té melancholie tam bylo na můj vkus trochu moc. Opravdový Stephen je podle mě mnohem akčnější rošťák. Soudě alespoň podle toho, co jsem od něj četl.