brzozin

Solidní vykrádačka Pána prstenů. Akorát že hobit není hobit, ale trpaslík. A nenese kouzelný prsten, ale mimino. Jinak je to v podstatě stejný formát. Nicméně koukat se na to celkem dalo. Rozhodně je tam více děje, herectví a méně efektů a gender politiky, než v dnešních hollywoodských bijácích. Už jen za to si tento film zaslouží vyšší hodnocení.

Roztomilá dětská pohádka vykrádající tehdy veleúspěšné SW. Na ňuňu postavičky Ewoků je naroubovaný slaboulinký děj pro desetileté děti, kterým je tato skazka určena. Nic víc bych v tom nehledal.

Nechutné parazitování na legendární sérii zde nabylo obludně perverzních rozměrů. Nejodpornějším symbolem toho všeho je reinkarnace Palpatina podle hesla, když už nevíš coby, oživ oblíbeného záporáka a vše může začít znovu. Mimoděk jsem si vzpomněl na svou babičku, která blahé paměti takto recyklovala už jednou použité pytlíky s čajem. Chutnalo to podobně odporně, jako tahle sračka. Jedna hvězda za efekty.

Po 15. minutách jsem to vypnul. Přemýšlím, jak moc retardovaný nebo infantilně debilní bych musel být, abych byl schopný se na tohle dívat.

Zdendu Pohlreicha mám rád jako hláškujícího odborníka, který ve svém Ano šéfe! učil restauratéry a s nimi i český národ, jak má vypadat restaurační podnikání a jaké služby by mělo poskytovat. Myslím si, že má lví podíl na tom, že za poslední roky šel tenhle obor hodně nahoru. Za tuhle osvětovou misi by zasloužil uznání. Tento pořad je ale jenom trapná, nabubřelá, děsně drahá a šílené megalomanská šou, která je totálně o ničem. Fakt nemám rád, když že mě někdo dělá vola.

Na tenhle seriál si pamatuji, protože ho vysílali v době, kdy už jsem vnímal věci okolo sebe a registroval jsem i rodiče, jak zběsile rozsvěcovali a zhasínali v iluzi svobodné volby v naprosto nesvobodné zemi. Dnes s odstupem času musím říct, že seriál je především tragikomickým svědectvím o šílené době svého vzniku – tedy upadajícího reálného socialismu. O době, kdy absolutní nedostatek čehokoliv vedl k tomu, že i krádež svíčkové se řešila bezmála jako trestný čin. Kdy i v těch nejluxusnějších hotelích byly hostům servírovány blafy a srágoroviny připravené v hrozných hygienických podmínkách. Době, kdy dělat šéfa čehokoliv muselo být děsně frustrující, neb na nic nebyly peníze a personál byla banda lenivých menakačenků, alkoholiků nebo zašívačů (čest výjimkám) ovšem s absolutní mocí. A hlavně Sváťa během několika dílů vystřídal tři zaměstnání, což z něj vlastně dělá fluktuanta, tedy v té době dosti nespolehlivého živla. Alespoň že lidem byla dána iluze možnosti svobodně hlasovat v televizi, když v reálném životě si o tom mohli nechat jen zdát. A tenhle šílený svět připadal těm lidem natolik normální, že se to nebála odvysílat ani ČST, tedy hlásná trouba režimu numero uno.

Já vám nevím. Námět super, zpracování slabé. To polské mysteriózní poetično prostě nechápu. Zápletka překombinovaná, dialogy strojené a děsně nemotorné, postavy nepřirozené, charakterově málo vyhraněné (možná s výjimkou Rebrowa). Prostě polský film je pro mě španělská vesnice. Zkrátka si s tvůrci nerozumíme.

Po brilantním seriálu Pustina přichází jeho velice silná konkurence. Období kolem pádu komunismu je u nás stále zahaleno řadou tajemství, legend, polopravd a klišé. Nejlépe to bylo vidět během oslav 30. výročí této historicky významné události. Z této atmosféry dokázali tvůrci vydolovat maximum, které navíc zarámovali pochmurnou atmosférou šedivého pražského podzimu (otázka je, jak by to působilo uprostřed léta). Celý příběh je dějově velice tajemný a komplikovaný, překvapivě ale všechno krásně hraje a zapadá do sebe. Postavy jsou charakterově ukotvené, barvitě vylíčené a fantasticky zahrané (tady bych vyzdvihl především Jana Vlasáka a Davida Nykla). Velice osvěžující je také fakt, že tady nikdo není jednoznačný klaďas ani záporák. Trochu jsem se obával formátu hodný disident x zlý estébák, který by se samozřejmě nabízel. Této zjednodušující zkratce se tvůrci dokázali dokonale vyhnout a vy nakonec zjistíte, že jednou z nejsympatičtějších postav je Martin Hofmann v roli komunistického vyšetřovatele, což dokonale koresponduje s absurdností doby, ve které se děj odehrává. Původně jsem si chtěl seriál zkouknout na etapy, ale nakonec jsem se od něj neodkázal odtrhnout a projel ho během jedné bezesné noci celý v jednom kuse.

Na tomhle snímku, který jsem kdysi jako teenager viděl v telce, je krásně vidět, jak teorii o cestě k utopické komunistické budoucnost v té době věřili i ti největší z velkých. Jen škoda, že nezachytli, kolik lidského utrpení, násilné převýchovy a lámání charakterů by tahle cesta stala. Ovšem chápu, že každý velký režisér musel natočit alespoň jednu ideologickou srágorovinu, aby mohl točit dále.

Celkem chápu, že tahle šílená doba přála potřeštěným komediím a sci-fi parodiím. Ale mám-li si vybrat, mám mnohem raději Zítra vstanu a opařím se čajem. V Einsteinovi bylo té ztřeštěnosti trochu moc. Navíc mi tam absolutně nesedl Čepek coby Albert Einstein ve svých nejlepších letech. Jediná opravdu vtipná scéna je hromadné svlékání služebnictva. Zbytek je taková slátanina, která je navíc na můj vkus až moc futuristická.