Oblíbené filmy (5)
Blade Runner (1982)
Podle mě nejlepší Dickovská adaptace, kongeniální spojení spisovatelovy myšlenkové podvratnosti se Scotovým vizuálním talentem. Vrchol humanismu převráceného naruby. V momentě, kdy Rutger Hauer coby robot definuje Harrisonu Fordovi (v té chvíli ještě domnělému zástupci lidského druhu) ve vypjaté situaci cenu uplývajícího lidského života, je navozována existenciální katarze s všelidským odstínem. A potom ani moc nevadí místy až barokní obrazová nabubřelost a trochu naivní symbolismus, jsou-li tyto využívány jako prostředky navozování patosu, který zintenzivňuje jasně artikulovaný autorský étos.
Démanty noci (1964)
Jeden z vrcholů české kinematografie. Na hranici experimentu komponované dílo, které s Němcovou stylovou razancí materializuje procesy vědomí, principy vzpomínání. Děj ustupuje kvalitám filmu v jeho vyhrocené repreznetaci. Strhující kamera, bezchybný střih Miroslava Hájka, opomíjené osobnosti české nové vlny.
Zimnice (1995)
Návrat ztraceného syna (1966)
Nejvyhrocenější Schormova autopsie. Nélítostná studie člověka v mezním vyšinutí a zároveň krystalicky čistá scénáristická práce nacházející adekvátní vyjádření v nervózní režii. Přísná, ale spravedlivá Schormova osobnost vypovídá ve svém asi vrcholném díle o křehkosti lidské psychiky vstříc mocensko-politickým mechanismům. Jan se pokusil o sebevraždu, a proto skončil na psychiatrické klinice. Jednoduchá kauzální řada vyvolává mnoho fatalních konotací existenciálního rázu.
Život pod vodou (2004)
Wes Anderson je opravdový kouzelník. Melancholik. V pomalém tempu prožívající, neodolatelně čarující s potencí filmového obrazu. Je to právě naprosto neuchopitelný spád tohoto filmu o lásce, rodině a moři, co se nezměnitelně propracovává do divákovi paměti. Obsah není důležitý, záleží jen na intenzitě pocitu, který je v nás (a námi) nalézán........ Absolutně nepopsatelný zážitek ********************************