Démanty noci

Kto považuje za najznepokojúcejšie filmové výjavy Lynchove besy z Mazacej hlavy, Bergmanov snový začiatok Lesných jahôd alebo kafkovskú absurditu Juráčkových filmov, pravdepodobne nevidel Diamanty noci. Jan Němec je ukážkou nadčasovosti a nedostižnosti. Jdnoduchá premisa, útek z dvoch mladíkov z koncentračného tábora je podaný cez mrazivé statické zábery v kombinácií s nervy drásajúcou ručnou kamerou, dezorientujúci strih križujúci fyzický svet so svetom snov a spmienok. Fludiná snovosť naráža na tvrdý realizmus a naopak. Mĺkva a tajomná poetika budujú pocit nepreniknuteľnej, desivej halucinogénnosti. (21.03.2016)

Depresivní, velmi silná káva. Pro někoho velmi chutná, pro někoho moc těžká, obzvlášť před spaním, pro jiného moc hořká a někdo se nemůže zbavit dojmu, že v ní něco plave. Každopádně první šálek je obtížný i pro skutečné fajnšmekry. Můžete si jí vychutnat nebo se jí opařit. Musí se umět pít. Jan Němec jí uvařil dokonale, přesto, že jí dělal poprvé. Není divu, recept mu na ní dal Arnošt Lustig, který zažil na vlastní kůži, když se pražila. Já popíjím běžně kávu standardní, ale i takovou pochoutku si někdy rád dám. Musím k tomu mít dostatek klidu, pohodičky, nálady a potom mne ani nenapadne, abych v ní hledal kýč v podobě utopené mouchy. Až si dám druhý, třetí..šálek nejspíš její hodnocení ještě zvednu. (19.05.2008)

Jan Němec se svou adaptací Lustigových Démantů noci předběhl dánský manifest Dogma 95 o více jak třicet let! Lars von Trier i ostatní jeho signatáři by se tu mohli učit, jak s minimem výrazových prostředků, kamerou snímanou z ruky, absencí filmové hudby, neherci atd. vybudovat syrovou (téměř surreálnou) atmosféru, při které mrazí... Pro mne osobně vrchol Němcova uměleckého snažení a nejvíce povedená adaptace literárního díla Arnošta Lustiga. Podobné filmy: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje, Sousto, Vyšší princip, Daleká cesta, Romeo, Julie a tma, Musíme si pomáhat, Všichni moji blízcí, Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak (19.06.2007)

Klasicky priklad ako u Transportu Z Ráje - silna tematika Druhej Svetovej Vojny este automaticky neznamena silny film. Vystavat film na tom, ze dvaja ludia utecu z transportu do lagrov? Tak to ne, to uz rovno sa moze natocil film o tom, ako sa prepravoval vojensky material zo Sovietskeho Zvazu do Afganistanu po decemri 1979 a o tom, ako to prezivali dvaja soferi nakladakov. 30 % (27.10.2015)

Mé první setkání s režisérem Janem Němcem nedopadlo zrovna nejlíp. Když si tak čtu v různých komentářích, tak se přiznám musím zcela ztotožnit se všemi, kterým ten film přijde takový prázdný. Schází tu jakýkoli srozumitelný scénář a dějová linie. Hrdinové po většinu času jen putují lesem. A téměř tu chybí dialogy (jsou zde jen takové "výkřiky do tmy" tipu "spíš?", "je mi zima"). Pochybuji, že by v reálu takto vypadal útěk. Za to je tu až přehnaně rádoby poetických (snových) flashbacků, v nichž se však člověk jen těžko orientuje. Hlavně jsem nepochopil vyústění celého snímku. Ve chvíli, kdy se tu objeví sudetští dědkové s puškami (vůbec nechápu, co to bylo za společnost), má člověk pocit, že to nemůže na konci s mladíky dopadnout vůbec dobře. Zvláště když jsou mladíci vyváděni ven z domu a pochodují kolem starců, kteří na ně míří puškami. Celý film ale končí zas oním putováním mladíků v lese. Má to tedy znamenat, že ti dědci byli natolik senilní, že je nechali odejít. Pokud ano, proč na ně do poslední chvíle mířili puškami. Pokud ne, proč takto nejasný konec. Tématika holokaustu je mému srdci hodně blízká, asi i proto jsem chtěl tento snímek vidět. Ale musím říct, že opravdu nevím, co si mám o tom ve finále myslet. Asi nezbývá než konstatovat, že je ten film na mě víc umělecký, než co jsem momentálně schopen absorbovat a pochopit.. (13.02.2017)