Strapuch90

Čekala jsem klasickou duchařinu, dostalo se mi ale mnohem víc. Skvěle vystavěný příběh, brilantní atmosféra, hrstka herců a možná právě i ta absence krvavých scén a poletujících duchů udělaly z filmu působivý počin, který lehce balancuje na hraně reálnosti. A ačkoliv se závěrečné rozuzlení mohlo zdát lehce předvídatelné - co si budem namlouvat - k filmu prostě sedlo jak prdel na hrnec.

Je to svižné, lehké, vtipné a divák se baví. Co víc potřebujete? :)

Seriály, jejichž hrdinové se nijak nevyvíjejí a tvrdohlavě pořád dokola staví na těch samých principech a zvycích, člověka přestanou po chvíli bavit. Tuhle chybu naštěstí tvůrci Boardwalk Empire neudělali, a hlavní postavy se tak mění s každým dílem - jsou takřka za pochodu modelovány a utvářeny dějem kolem nich a divákova perspektiva tak doslova skáče z jednoho pólu na druhý - zkrátka tak, jak to má u dobrého seriálu být. Aneb, čeho se mi například u "Weeds" a "Two And a Half Men" (jejichž protagonisty jsem měla po několika řadách chuť zastřelit právě pro tu jednotvárnost a zatvrzelou monotónnost) nedostalo, toho je tady bohatě.

Když mně ta grafika pořád nějak nejde přes nos. Mám ráda animáky, které se tváří jako animáky, a tenhle "mezikrok", kdy se grafika snaží se co nejvíce přiblížit realitě, mi prostě přijde jako takový trochu paskvil :) Malý divák však bude Polárním expresem určitě nadšen, a o to jde, koneckonců, u těchto filmů především :)

Herecké výkony Vetchého a Krobota brilantní, ale celkově jako by Poslednímu zápasu Pepika Hnátka tak nějak docházel dech. Mělo to samozřejmě i své vtipné momenty, ale v okamžiku, kdy se namísto obvyklých dvaceti minut rozprostřou na plochu dvouhodinového večerního filmu, už to prostě trochu ztrácí tu původní jiskru.

Nemám pocit, že by Burton ztratil něco ze svého kouzla, jak mnozí tvrdí. Spíš jako by si tenhle film natočil tak nějak sám pro sebe. Sesbíral dohromady, všechno, co má rád a co je pro něj typické (mělo to Johnnyho, Helenu, Elfmana i typický groteskně retro nádech) - a prostě jen zapomněl, že to taky jednou půjde do kin, kde se průměrný divák nespokojí jen s vtipnými narážkami na Alice Cooper, ale bude nejspíš požadovat i nějaký ten silnejší spojovací prvek/příběh. Prostě nějak takhle - Burton se bavil, skalní příznivci taky, jen pro ty ostatní to asi moc není. (70%)

Nemůžu říct, že bych po shlédnutí Nedotknutelných cítila nějaké silné nutkání podívat se na ně hned znova. Během filmu jsem nebrečela, neskákala do stropu nadšením, ani se neválela smíchy po zemi. Přesto všechno teď po několika měsících nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. Za tu lidskost a cit, se kterým byl natočen. A taky za ten nostalgický úsměv, který mi vzpomínka na něj vyvolává na tváři.

Co si budeme povídat - scénář opravdu nepřinesl nic nového - skupinka američanů na výletě po Evropě už přeci jen spadá do skupiny hororových klišé. Nemůžu ale říct, že bych se během filmu nudila. Prostředí Černobylu celkem fungovalo, filmové tempo taky nebylo špatné...2 a půl hvězdičky, zaokrouhlím na 3 (za tu zmínku o Praze) :)

Smíchejte dohromady špetku Pána prstenů, Avatara a Johanky z Arku, přidejte pár kouzelných houbiček, a dostanete celkem povedený film. Pravda, scénář trochu pokulhával, a fakt, že zlá královna byla mnohem hezčí než věčně zamračená a špinavá Sněhurka, mu vskutku nepomohl. Vizuální stránka spolu s hudebním doprovodem naštěstí zachránila, co se dalo, a celý film se tak pro mě vyšplhal alespoň na 3 a půl hvězdičky.

Základ by byl celkem slušný, opuštěné bývalé sanatorium, to je docela vděčný námět pro horor. Bohužel způsob, jakým se tohoto námětu ujali tvůrci Tunelu smrti člověka přivádí skoro k pláči. Prsaté blondýny pobíhající po budově v průsvitných košilkách, hromada časových posunů a lekacích scén, které jsou tak předvídatelné, až to bolí. Takhle se prostě horor nedělá.