yarca

Tak ČT natočila další ze svých kvalitních seriálů. Na hodně drsné a smutné téma, ale fakt se povedl. Filip Březina dokazuje, že není jen hezký chlapec, ale že umí taky hrát. Líbila se mi i nebarbínoidní a zajímavá Alžběta Malá. A Jiří Bartoška opět dokazuje, že zahraje cokoliv. Tvůrcům odpouštím, že mi hráli na city. Ráda jsem na tu jejich hru přistoupila.

To je tak kouzelně pitomoučké, až je to roztomilé. Tři borci neboli raziči metra v podání Václava Postráneckého, Jiřího Hrzána a Viktora Sodomy si prozpívávají cestu do srdéčka maturantky Jitky Molavcové. (Té bylo, pravda, v době natáčení 24, ale byla fakt uvěřitelná. A moc hezká.)

Jak nejsem úplně předsedkyní fanklubu Jiřiny Švorcové, tak tady se mi prostě líbila. Role Boženy Němcové jí tak nějak sedla. Hrdá krásná a tvrdohlavá spisovatelka, věčně na mizině a věčně zaláskovaná. Žena vlastenka, matka shovívavá ke svým synům a chladná k dceři. Matka, vyřízená ze smrti svého syna, vypisující se ze svého zoufalství... To vše se herečce povedlo ztvárnit. Takže za mě dobrý. Což je za 3***.

Vzedmulo to ve mně takovou vlnu patriotismu, že musím dát 3*. A možná přidám při příštím shlédnutí další. Ben Foster je drsoň a svého Žižku hraje dost přesvědčivě. Romance s tou francouzskou dívčinou mi nepřekážela, člověk by jim snad ty sympatie fakt věřil. A úplně nejnadšenější jsem byla z realisticky podaných bitek, bitev a řežeb. S týpkem s rozdrcenou rukou jsem vyloženě soucítila! A scéna s červy mě přinutila odložit odpolední kafe a koláč, bylo to fakt trochu nechutný. Zvlášť pro někoho s červo-fóbií. Co mně osobně maličko kazilo požitek, byla hudba, která (nevím proč ausgerechnet ve chvílích, kdy mluvila Kateřina) byla tak hlasitá, že vlastně úplně netuším, co to dívčí šveholilo.  Ale jinak spokojenost.

Svěží pohádka s moc hezkou hlavní hrdinkou a sympatickým venkovským pastýřem. Chemie mezi nimi fungovala a hlavní hrdinka, objevující moderní vymoženosti, byla kouzelná.  A bavila mě reklama na auto: „Nekoupíte auto? - Seno nežere, stáje nepotřebuje!"

To je tak blbý, až je to vtipný. Snad až na ten na můj vkus až moc fekální humor.

Dostala jsem úplně jiný film, než jaký jsem si pustila. Čekala jsem asi něco jako „Vesmírný jurský park". A dočkala se sympatického filmu o putování dvou ztracenců od bodu A do bodu B. Který jim zpestřovali tu krvelační dinosauři, tu padající asteroidy. A kupodivu to fungovalo a já tomu týpkovi a té malé holce držela všechny palce, co mám. A jako bonus - ta malá holka nebyla vlastně vůbec otravnej fakan, ale vcelku rozumná příjemná holčina. Trochu víc interakcí s dinosaury a dala bych i 4*.

Kongo je moje guilty pleasure. Nenáročná zábava, kdy si báječně vymyju mozek a ještě můžu obdivovat krásného Adewaleho Akinnuoye-Akbaje, kterého jsem díky tomuhle filmu objevila. A Kevina Greviouxe, známějšího ze série Underworld. (Další guilty pleasure.) A zavzpomínat, jak krásně si uměl vychutnat své slizouny Tim Curry, než skončil v roce 2012 na vozíčku... :-(

A já mám tenhle film ráda. Je to moje guilty pleasure. Jednak miluju přeměny „Popelka v princeznu". Zadruhé Julie Andrews. A za třetí - novopečena princezna pije s babičkou z porcelánu Royal Albert z řady Old Country Roses. Který mám doma a který až do tohoto filmu považovala moje rodina za děsný kýč. A díky tomuhle filmu ho vzali na milost. :-D

K tomuhle filmu jsem já osobně musela dozrát. Když jsem ho viděla poprvé jako mladá holka, nějak jsem nechápala, o co jde a proč to vůbec někdo natočil. Až jako velká holka jsem si uvědomila, jaké asi musí mladý kluk prožívat pocity, když vidí, jak se jeho milovaná maminka řítí z jednoho katastrofálního vztahu do dalšího. A jaké pocity asi má žena, pořád ještě příliš mladá, aby zůstala sama, ale zároveň příliš stará na to, aby nemusela vybírat mezi poněkud přebraným zbožím. A že jí v té honbě za kouskem štěstí uniká, že přichází o syna. Taková malá studie sobectví dospělé ženy...