Peytl

Pro tenhle film pánů Svěráka a Svěráka, není nutno míti zákonitě povolené svěrače, pro pochopení a slzavé ukápnutí stačí býti dokonale empatickým a míti citlivou a vnímavou duši hned pod srdcem na levém místě, a nebo zestárnout... to se stalo mně. Před lety, jako mladý padesátník, bych tomu nasadil korunu a dal tak tři pizdy, což by bylo více než skandální, skoro o euro víc než to, že již nejsou padesátníky a na koruny, královské, se chodí vrávoravě zvracet. Ta nostalgie.

Můj pokus o alespoň částečné a povrchní zhodnocení bude ještě minimálně o dva stupně, řády i neřády (už jsme téměř na hranici debility) níže, než je u nedouka mého ražení obvyklé. Tím důvodem je zaneprázdněnost a jakási frustrace trhající mé nitro. Frustrace z toho, že já vidět v zrcadle jsem, z čehož pramení další prohloubení estetické krize a zaneprázdněnost proto, že zahlcuji servery, poštovní holuby, ba ani žádná zeď si nemůže být přede mnou jistá... přede mnou a před mým vzkazem, prosbou... Sháním upíra, vampíra, netopýra, zkrátka jakoukoliv příšeru, nepohrdnu ani smrdutým a tuplovaným oposumem, za účelem prokousnutí jakéhokoliv údu, neboť jsem ochoten udělat cokoliv, abych aspoň na tři dny vlastnil exteriér pana řídícího Napichovače, tak pravím já s plným vědomím trapného heterosexuála. O tom, kdo by byl pak právem titulován jako Napichovač, či Opíchávač, o tom bychom mohli v teoretické rovině dlouze polemizovat. Narozdíl od ostatních nesdílím názor o nějaké lacinosti filmu, ale je jasné, že jako hysterická fanynka Evanse nebude můj názor dostatečně relevantní a pro místní macho kliku bude snad i směšný. Nicméně nemůžu zdrbat film jen proto, že chce má partnerka zcela evidentně šukat s Draculou a nepokrytě tvrdí, že ji piji krev. Nebudu ani pitvat historické údaje, dobové hadříky, Stokerovo dílo, ani to, kde se vůbec vzala ta umanutá a proklamovaná romanťárna, kdy hrábě celé generace hledá svou Minu jako svou Mícu. I přesto, že mohl být vizuál syrovější a vše tak nějak krutější, dávám plnou palbu proto, abych nasral nasrané pupkaté blby.

Ač byla Tomova mimika, když spatřil Mimika, poznamenaná hodinami práce maskérek, plastických chirurgů a salátovkou na xichtě, že jsem mu téměř uvěřil věk dvanácti let a i přesto, že je za posledních pár let nasrán úplně všude, juchám (takhle, juchůjuchůůů) a výskám (nějak tak výskvýsk), protože se trhá peytel se scifárnami, což je pro mě taková extrémní slast, jako pro bratra Kulyka nový pornofilm s jeho oblíbenou ovcí Ančou. Film je důkazem toho, že opakování je opravdu matkou moudrosti, a že i z dokonalého přizdisráče a nasralvgatích se může vyklubat karakter a hrdina... ok, to už je nepěkná tyčovina, ale nějaký příběh se zkrátka najít musel, ne? A co, mně to nevadilo. Konečně exoskelety, který nevypadaly jak špatně přišitej baloňák, kvéry s kadencí bžilión za pikosekundu, emzáci neměli velký hlavy a nesvítil jim penis, prostě epesparádes. Pravda, mně by sice mrdlo, kdyby mě třináct set krát přejela Tatra, co nezná bratra, šest set padesátkrát mě střelila bábovka do makovice a ani jednou nevojela, několikrát jsem uhořel, utopil se, spadlo na mě koncertní křídlo... jak říkám... co jsem říkal? Jsem zapomněl, ale beztak by to byly pindy a já zítra vstanu a opařím se rumem a snad bude ten den lepší včetně mých myšlenkových pochodů, třeba i zachráním svět... skromně. Snad jen připojení se k příteli Darkrobykovi za podporu peytlice pro zákaz 3Debilárny a se závěrečným zvoláním "padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina" se loučím a hážu pět pizd.

Nechci a nebudu měnit své profesionální a vysoce fundované hodnocení, ale devadesátá léta Sifonům slušela nejvíce, to se zde mohlo i beztrestně heilovat.

Kurevsky dobrý, ale kurevsky, od téhle chvíle sice budou mít osoby vlastnící xicht brouka z MIB o posrání těžší život, na druhou stranu... dobře jim tak! Navíc Woody ukazující svůj zakouslý horní pysk jack russella, no boží. Meťjů a jeho Rust, temnota temnot... Chci ještě!!!!!!

Receptu, ve kterém se společně objevuje fanatická svíčková kráva (hovězí panna) zároveň s mladým kuřetem na Carrie dušeným pod schody, se zdaleka vyhněte. Tím spíš, pokud jste afektovaní, upištění američtí kokoteens, jejichž vrcholem života a středobodem vesmíru je, ano, ŠKOLNÍ PLEŠ! Pominu-li to, že jsem se klasicky pominu-l(i) při těchto (tedy každých) adolescentních rejích v limuzínách, kteréž patří neodmyslitelně k americké nekultuře, největším filmovým klišé a lžím, pak jsem byl velice spokojen, neboť takto elegantně zbavit svět jedné třídní degenerace, to je na medaili. Pokud by byl King ožralý mužik, tato polévková (boršč) redukce zbytečných by se udála na svazácké schůzi vedené soudružkou Natašou Kurvičovovou, tedy o nic lepší prostředí. V kontextu s rýpáním se vlastně v ničem důležitém, mě napadá reklamní slogan určený primárně mně. Máte průjem??? Neposerte se z toho!!! V tomto duchu nemohu vyčítat filmu zde vyčítané a natruc všem ostatním, kterým doporučuji raději návštěvu keš end Kery, jim vmetám do tváře 5 hoven. Nehledě na závěrečného jehelníčka (nůžkovníčka) v kleci, kterého má sladká zrzka excelentně vytvořila z Jůlie Morové Rány, tfuj... tedy juchůůů, kuva....yippéééé.

Ač už téměř pamětník, pak tyhle molotovy motokáry ze sedmdesátek jsem vnímat ještě nemohl. Doby, kdy se přeplácené primadony teprve tvořily, a kdy únikové zóny měly půl metru, ve kterých se válel fotograf a tunové svodidlo, či dobře rostlý platan, nic pro bukvice. Snad právě proto mě neskonale sral výběr Huntova představitele (definitivně jsem mu odpustil, když dal sežrat novináři diktafon), no bože, asi mě iritují ti fešáci v kontextu s mým exteriérem, to je ovšem můj boj, nehledě na to, že to dokonale vyvážil svým xichtem Niki. Téměř bezchybné sportovní drama, při jehož sledování nemusíte být nutně zabalen v nehořlavé kukle, přeřazovat kvalty vařečkou a být ortodoxním okruhovým povalečem, nebo od oleje zasraným pubertálním tunerem vlastnícím dieselovou filcku. Nádherný pohled na káry, které hrdě nesly cigaretové reklamy, než nám je Lillien zakázala, Ferrari bez Máček, Lotus bez JPS? Táhněte do hajzlu. Jasně, aby všem došlo, že tyto dvě ikony byly jako oheň a voda, orál a anál, pudr a benzín, tak se rozdíly patřičně nafoukly a tedy na jedné straně se pragmaticky a bezcitně pohyboval pan Kalkulačka, zatímco na straně druhé (z logiky předem jasné, je to Anglán) se Hunt proprcával a prochlastával ke svým lepším zítřkům skrze humry a děfky. Což mi bylo pochopitelně sympatické. Tedy chvíli. Kupodivu jsem pak našel vztah i k Laudovi…ach Niki. Takže skvěle vyvážené jak mokré GoodYeary. Nezapomnělo se ani na hošany mého ražení, takže mé sympatie, které se celý film všemožně přelívaly, byly nakonec v rovnováze a při závěru GP na letišti jsem už frkal do kapesníku. Fandil jsem oběma. Pouštět se do srovnávání se současnými výrobky genetických homolaboratoří, by bylo pro rivaly smrtelnou urážkou.

Netuším, čím loni mávali Bergovi kolem penisu, ale musela to být nejméně zrezlá motyka, jinak by nemohla vzniknout taková patetická sračka jako je Bojová loď. Od přiblblé scifi kraviny k syrové pozemštině je více než patrný jistý posun. Loňská kulhavá transka s boa a vlajkou s růšofými proužečky, proti nekompromisnímu gladiátorovi. Jasně, některé maličkosti převzaté od soudruhů z Rusákova mě lehce iritovaly, každej Talívanec jde k zemi na první dobrou během pikosekundy, zatímco Tuleni jsou jak cedník a ještě stačí masturbovat, nešť, možná jim jen křivdím, nejsem žádný muniční specialista a vím tedy hovno o ráži, úsťové rychlosti, váze projektilu a podobně, navíc jsou to opravdu tvrďáci, tak je zkrátka pár průstřelů od kalacha nerozhodí. Nejsem ani vojenský stratég, má bojová taktika by skončila na obětování levého křídla, respektive bych dokázal obětovat křídla obě, ovšem Wings dostala nadílku, která zaváněla ignorantstvím a diletanstvím, aspoň co se týče letecké podpory, kde byla rozvědka, bezpilotní Predátoři, družice...? Vše za bžiliony, ale ne, to je jen samej brífing s modelama od revell a ve finále k ničemu. Nemá cenu rozebírat něco tak složitého a dělat tak ze sebe ještě většího trotla, tedy jen vyzvracím závěrečné resumé. Výbornej, ultimátní a extrémně tvrdej biják, slabším povahám a teploušům doporučuji raději Honzíkovu cestu.

Takhle podobně to vypadá, když nás sezve na párty drahý přítel Hulk, Mačeta a největší z hrdinů. Zkrátka katastrofálně, máme za sebou zatím jen likvidaci Berouna a kus nějaký Prahy, nicméně, příště má dodat matroš Supermelčák a to teprve bude jízda, frantíky si dáme ke svačině...ne svoje, ty umělce umělý.

Z vizuálu jsem běhal orgasticky po stropě, do jejich základny jsem byl sbalený za pět minut a Tomovi bych teprve ukázal limity té létající sfině...bože, ta byla krásná, ňuňu, mazlím tě, letadýlko. Co dál pindat, scifíčko éňoňéňo, paradoxně mně výjimečně scientolog vadil méně, než je obvyklé a záhadně přebýval Freeman, nešť. Točte, točte pardálové, scifáren není nikdy dost. Dal bych čtyři, ale ještě v životě jsem neviděl tak rychlé, létající koule. Už jsem psal, že to bylo hustý??? No, a ty koule...