Dosou

Na zralá kolena Orson Welles natočil, snad sám sobě pro radost, tohle malé tiché dílko. A přizval si k tomu neméně zralou a stále krásnou Jeanne Moreau. V českých kinech proběhlo stejně tiše na začátku sedmdesátých let a snad se už ani nevrátilo. Je to škoda, protože ten film je od Wellese tak nezvyklý, jak jen lze. Je komorní, poetický, velmi úsporný a ve svých vyjadřovacích prostředcích neobyčejně něžný. To vše je u "starého" Wellese dosud velmi neobvyklé. Jde o smyšlený příběh starého boháče, který své mnohem mladší ženě nechal přivést mladého, krásného milence, aby mu s ním počala dítě. Tak se praví v pověsti. Jenže hlavní hrdina ( sám Welles ) nechá tuto legendu ožít. Tolik k ději. Jenže zde je nejdůležitější forma. Skvělá kamera vytváří nejen úžasnou atmosféru místa, ve kterém se vše odehrává, ale dotváří i společenskou náladu a něžně zvrácenou dekadenci protagonistů příběhu. V tichu tohoto filmu je možné slyšet kroky myšlenek starého pána i mladých milenců, je cítit vášeň, stud i sobectví, naději i beznaděj příběhu. Pomalost kamery a střihu navozuje jakousi snovost a neuchopitelnost dění. Je to pravda? Nebo není? Je to romantika, ale nevnucuje se. Nemusíte ji sdílet, ale podmaní si vás. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bezchybné. Celý film je takovým malím lístkem do památníku. A Orson Welles dokazuje, že je mistrem i malých formátů. Protože jsem na tento film nezapomněl ani po tolika letech a stále si vybavuji tu neopakovatelnou atmosféru, dávám 5 hvězd.

Proboha, kterého Barrandovského zmrda napadlo do nového pořadu "Tchyně" angažovet do hlavní role ne samotnou vypatlanou, prsatou PAcelebritu, ale dokonce její ještě vypatlanější matku??? To už se tam všichni zbláznili?? Nechce se mi věřit, že to má také na svědomí Cibulka, jako skoro vše hrůzné, co se tam děje.

Skělá výprava, kstýmy, kamera, hudba, ale stále mi něco chybí. Navíc jsem zjistil, že jsem tento film už jednou viděl, ale jaksi mi vyvanul z paměti. Asi to bylo pomalým rytmem a nedostatkem dramatičnosti tohoto hloubkového vrtu do New Yorkské společnosti konce 19. století.

Tom Hanks si v domění, že může obehrát i telefonův seznam, zprodukoval tuhle "one man show". Obávám se, že se poněkud mýlil.

Zatím je to tak půl na půl. Některé situace s báječnou atmosférou, z jiných vane nuda a klišé. Pro mě příliš mnoho scén v jedoucích autech, ve kterých se nic podstatného nedozvídám, ani nic zajímavého nevidím. Vyložený retardér. Hudba na mě působí vlezle nudně a očekávaná "husí kůže"se ne a ne dostavit. Škoda. S docela dobrou kamerou a některými vyloženě sugestivními záběry, mohla daleko více čarovat. Herecky standardní, ale nepřekvapivé. Snad s vyjímkou Donutila. Tem mě, jako snad ve všem jiném z poslední doby, vůbec nesere. Ovšem maskérky by potřebovaly průplesk. Ze všech tváří na metry daleko řvou kilogramy "tělky", takže všichni vypadají jako z Wax musea Madame Tusaude. Nicméně i přes tyto výtky jsem zvědav, jak se s tímto soustem chlapíci poperou dál a s hodnocením zatím počkám. Po dalším dílu musím konstatovat, že jsem vůbec nepochopil rytmus. Není to ani pomalé, ani rychlé. Stále něco mezi. Tím se obrušují hrany, které by tomuto žánru tolik slušely. Na konci třetího dílu skvělá atmosféra. Jen přechod ze slovenského(?) "honu" do českého objevení dalšího místa činnu, bez jakéhokoliv oddělení od sebe samých, dokonce i se stejně filtrovanou kamerou, podle mě patří mezi ty geniání nápady tvůrců, kterých se musí sám tvůrce umět zbavit. Zatím tedy 55%..........Po shlédnutí dalších dílů mohu jen povzdechnout. Je to horší a horší. Absolutní ztráta rytmu a napětí. A hudba je k neposlouchání. Nevím proč se šetří na tak významné filmové složce, ale preludia na jeden synťák místo orchestru jsou na zabití. Jako bych slyšel hudbu ze seriálu Detektiv Martin Tomsa. 40%.............Jedna z pouček na scénografii v 80. letech byla: Všichni dělají barevný film a používají všechny barvy, kostky a pepita, a obrazovka z toho šílí. Buďte umírnění. Lenka Urbanová si to asi vzala k srdci a tak všechny aktéry posledního dílu oděla do šedo- čené, modré, zelené, ve výsledku barvy žádné. Jen s vyjímkou záchranné služby. Potud fajn, nic vlastně nerušilo. Jenže když se takovými poučkami řídí celý štáb s režisérem v čele, nemůže vzniknout nic víc, než "poučený" film bez vlastní osobnosti. Pan Strch jen dokázal, že je poslušným žákem svých učitelů,ale zatím nedokáže ani bořit, ani stavět. Z tohoto vzniká bohužel jen šedý a nudný průměr. Takže na závěr 30%. A to to mělo docela dobře našlápnuto.

Od doby, kdy jsem film viděl poprvé, tedy někdy v pětasedmdesátém, jsem Michela Bouqeta neměl rád. Tak silně na mne tento film zapůsobil. Dodnes, když ho vidím v nějaké jiné roli, si na tento film vzpomenu. Neobyčelně silně, sugestivně a drsně natočené drama. Pro mě i po letech 90 %.