Vrata88

BBC se opět podařilo vytvořit něco jedinečného. „Trapný“ humor Rickyho Gervaise mě příjemně překvapil a královsky bavil po dobu celých dvou sérií. První série se mi zdála více vtipově vyvážená, ta druhá občasnou nevyváženost vyvažovala nezapomenutelnými scénami jako třeba sborový zpěv muppetovské znělky „Mahna Mahna“ nebo Gervaisův spontání taneček. Kdo tenkrát tušil, že jednoho dne bude z Martina Freemana hvězda světového formátu.

Druhý díl trilogie anglických komedií tvůrců E. Wrighta a S. Pegga mě rozesmívá ze všech třech dílů nejvíce. Místy dosti děsivá a odpuzující sbírka nonverbálních a verbálních vtipů, sloužící jako učebnice „výrazové komedie“.

Pokaždé, když komentuji dílo jako je Fargo, cítím se provinile. Velikánský zástup lidí celé měsíce pracuje na výrobě seriálu, vypiplává ho do nejmenších detailů a když se pak po několika měsích objeví premiéra, lidé ho označí jako „slušný“. Fargo je případ, který si takovéhle jednoslovné odbytí určitě nezaslouží. Seriál stejně jako film se odehrává v depresivním zasněženém světě kdesi v Severní Americe a sleduje chování a proměny podivuhodných postaviček malého městečka. Hodně se tu střílí, zabíjí, posedává v restauraci a hlavně povídá. Fargo je nesmírně scénáristicky propracované dílo, s postavami, které mají svou hloubku, motivaci i touhy. Každý je tu originál. Mé největší sympatie si samozřejmě získal titulní vrah Malvo, který se směle může zařadit vedle úchvatné postavy/padouchy jako je Ledgerův Joker nebo Scottův Moriarty. Dále také úžasný Martin Freeman v roli Lestera Nygaarda. Oba dva tu předvádí koncert herecké geniality. Dalším aspektem, kterým Fargo vyniká je jednoduchost vizuálního ztvárnění. Neplýtvá se tu žádnými kamerovými nájezdy nebo přeostřováním. Kamera se postaví na místo, zapne se a veškeré napětí obstarají herci. Někdo by to mohl považovat za lenost či potřebu mít rychle natočeno ale podle mého názoru je to tak myšleno a funguje to naprosto skvěle. S kamerou také souvisí pro mě nejvýraznější moment celé série a to Malvův útok na kanceláře se samopalem v ruce, kdy kamera svým pohybem podél oken pouze naznačuje, kde se Malvo v budově právě nachází a veškeré pocity nám obstarávají pouze zvukové efekty - úžasný úkaz filmové geniality - místo přestřelky plné cákanců krve pouze zvukové efekty, díky kterým si divák celou událost domyslí. Fargo je jeden z nejlepších televizních seriálů současnosti. 1. série je hotové mistrovské dílo.

Děkujeme Netflixu, že umožnil, aby se tento unikátní dokumentární film dostal do povědomí širšího publika. Winter on Fire využívá bezprostřední naturalistický pohled aby co nejvíce přiblížil a co nejstručněji popsal události, které se odehráli během jedné zimy v centru Kyjeva. Diváky vtáhne do děje, seznámí s hlavními aktéry demonstrací a ukáže bezmeznou krutost ukrajinských speciálních policejních složek. Nepodá však žádné vysvětlení ze strany vlády či policeních velitelů, což by se, vzhledem k tomu, že jde o dokument mohlo považovat za akt jednostrannosti. Ale natočte si film o o nedávném masakru vašeho lidu a obhajujte v něm tyrany...

Do kouzelného světa skutečného génia výroby filmů nás pan Scorsese uvádí ve svém filmu, který se vymyká jeho dřívější formě filmů. Vcelku jednoduchý příběh malého chlapce v samém centru krásné Paříže se v průběhu filmu dostává do pozadí a hlavním objektem zájmu se stává již několikrát zmiňovaný kouzelník a filmový režisér. V důsledku toho se pak z filmu stává (tedy alespoň pro mě) dvouhodinová připomínka filmových počátků s mnoha odkazy, které jsou vytvořeny tak, aby si je užila většina dnešního filmového publika. Nemělo by se zapomínat na kameru, která i při sledování na malém monitoru počítače bez 3D naprosto bere dech. Oranžovomodrý modrý nádech, různé neustále se pohybující prvky oživující záběry (ozubená kola, pára, ...) to jsou prvky, které činí z Huga nezapomenutelnou vizuální podívanou.

Malý princ ve skutečnosti není film o známén blonďatém chlapečkovi, který se setká s autorem stejnojmenné knihy na poušti ale o holčičce, která prožívá letní prázdniny ve společnosti stárnoucího a osamělého a postupně, stejně jako Malý princ začínává poznávat svět dospělých. Tím se tvůrci vypořádali s největším problémem, který hrozí každé filmové adaptaci knižního díla. Vždy je tam riziko, že se lidem nebude líbit právě to filmařovo vyobrazení vymyšleného světa zapsaného na několikastech stránkách papíru. Malého prince, jak ho záme z knihy, se tak dočkáme pouze v první hodině filmu a poté už sledujeme pouze dobrodružství malé holčičky plné absurdity a symbolismů, které by vás měli donutit si film pustit vícekrát. Teprve poté objevíte tu pravou hodnotu tohoto filmového díla, které své knižní předloze určitě nedělá ostudu.

Spectre vidím jako remake starých bondovek nejenom se Seanem Connerym. Podle mě nejsem daleko od pravdy, když tvrdím, že samotní tvůrci chtěli aby to opravdu takto působilo. Pojítek s klasickými dřívějšími zástupci série o agentovi 007 je zde několik. Honička luxusních aut v úzkých ulicích atraktivního Říma, rvačka se zdánlivě nepřemožitelným padouchem (scéna ve vlaku až nápadně připomíná Srdečné pozdravy z Ruska), tajemný padouch, který nenápadně tahá za nitky, chobotnice v úvodní animaci, dílna plná vynálezu mistra Q atd. Škoda jen, že Spectre vystřílí svoji nejúčinější munici hned v úvodu (bezchybný několikaminutový záběr, který nás provádí davy mexických vyznavačů smrti a pokračuje k první výbušné akci), následuje nevýrazná úvodní píseň a pak se už rozjíždí příběh plný hledání střípků z bondovy minulosti, objevování skandálu v řadách britské tajné služby a přestřelek. Máme tu plno skvělých momentu jako je atmosférické první setkání Craiga s Waltzem, drsné bondovské hlášky,.... Misky vah však bohužel vyvažuje až moc dlouhá stopáž, pár hluchých míst, nezajímavá římská automobilová honička a možná i trochu nevýrazný konec.

K Black Mass jsem vzhlížel jako jedné z nejnadějnějších šancí Johnyho Deppa se znovu dostat na vrchol a vyhrabat se z té smůly, která ho v posledních letech při výběrů filmů provází. On svoji část práce splnil, to samé však nemohu říci o filmu jako celku. V podstatě je to velmi slušná gangsterka se vším všudy. K tomu aby vyčnívala mwzi ostatními podobnými filmy ji však něco chybí. Ani jako vždy skvělí B. Cumberbatch zde nijak nevyniká. Zůstává tu tak film se skvělím hlavním záporákem, který však jako celek bude nejspíš zapomenut a to je ohromná škoda.

Film, který sám o sobě nic neříká, nijak diváka neobohatí. Film, který mapuje jisté části lidkého života, vyjadřuje krásu zrodu nové bytosti ale také utrpení při ztrátě blízké osoby. Film, jehož tempo je tak pomlé, že u něho máte čas na přemýšlení, vzpomínání, sympatizování a přirovnání osudů dětských hrdinů se svými vzpomínkami z vlastního dětství. Film s vizuální stránkou, která sama o sobě vyprávý příběh, slova zde mohou fungovat pouze jako podbarvení pohyblivých obrázků a hudebního doprovodu. Film, který není pro všechny ale ti, kteří se nebojí se na chvíli zastavit, popřemýšlet a zavzpomínat budou nadšeni.

Dokument, který se nás svým velkolepým a hollywoodským stylem snaží srazit na kolena a přinutit k lítosti, chce abychom litovali toho, že existují na naší planetě lidé, kterým je lhostejné životní prostředí, kteří jsou schopni podporovat rebelské armády v genocidách jen kvůli tomu aby z toho měli vlastní zisk. Peníze prostě hýbou světem a lidi, kteří berou ochranu přírody vážně a jsou schopni obětovat život pro přídní rezervace je méně, než je potřeba. Virunga je nádherným příkladem toho, jak film může podat myšlenku, vyprávět příběh a donutit člověka k zamyšlení.