Kancl

Od dob, kdy spatřil světlo světa Červený trpaslík, je to nejúspěšnější vývozní artikl britské televizní tvorby. Jde o vybočení z klasické sitkomové tvorby, svého druhu vlastně experiment, který popřel klasickou nadsazenou situační komiku ve prospěch realistického hereckého projevu a přišel s humorem, který sází spíše na absurditu drobných běžných pracovních střetů a povahových odstínů zaměstnanců jedné malé firmy. S podobnými týpky se patrně každý z nás v té či oné míře v životě setkal a za hrdiny seriálu si může dosadit vlastní konkrétní jména a tváře. Je těžké popsat, v čem vlastně spočívá tak obrovský úspěch a ohlas, ale seriál díky své originalitě bodoval prakticky na všech světadílech a v nejrůznějších kulturách. Sebestředný arogantní šéf, snaživý kariéristický poskok, přihlouplá kancelářská pipka, nesmělý tahoun a řada dalších týpků dokáže ve sledu zdánlivě banálních příhod diváka, pokud přistoupí na pravidla daná tvůrci seriálu, hodně pobavit. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2007)

9/10. Mimořádně originální, pozoruhodné dílo, které se vyvarovává žánrových schematismů a zkouší jít novým směrem, tam, kam do té doby noha britcomu ještě nešlápla. Chytře při tom využívá možností pseudodokumentu a reality show, balancuje mezi absurdnem, trapností, brilantním humorem a autentičností. Aby byl „Kancl“ divákem přijat, je zapotřebí přistoupit na pravidla této „hry bez pravidel“. Pokud se k tomu uvolí a dokáže to, možná bude také příjemně překvapen, jak fantasticky jsou zde skloubeny zábavné gagy a např. vztahová rovina mezi Timem a Dawn. Ricky Gervais rocks. (02.09.2013)

Po dlouhé době jsem se dostal k této britské klasice od Rickyho Gervaise. Je to trochu jiné, než seriály, na které je člověk zvyklý. Kromě něj tu najdeme i například Martina Freemana. Celé je to o jedné firmě s příšerným šéfem, kde nic moc nefunguje. Chystá se sloučení s jinou firmou a zaměstnancům hrozí propouštění. Jejich šéf si s tím ale neláme hlavu a pokračuje ve svém nicnedělání. Uvidím, co bude dál. Zatím se u toho smíchy neválím. "Chodil jsi na zvláštní školu?" :D (11.06.2021)

Místo, ve kterém se pomalu rozlévá nejlepkavější trapno a kam se rozlije, tam už zůstane. David Brent je přerostlé dítě, trochu šibal, trochu tyran, trochu rasista a velký šovinista. Spoustu těch věcí dělá nezáměrně, ale že by kvůli tomu uškodil méně, to se bohužel říct nedá. Právě v momentech, kdy se snaží někomu zavděčit a kolegové sedící kolem nechápou, co se to proboha děje, jsou kořením, které ze seriálu vytvořilo kult, ale zároveň právě tady se často od obrazovky odvracím, protože takovou porci rozpaků a šílených trapasů zkrátka nedávám. Raději tak mám Tima a Dawn a nenucenou atmosféru jejich upřímného tokání a civilního pomrkávání. A vůbec nejraději mám, když se zvážní. Když mě vývoj událostí zaskočí tak, jako kdyby se něco podobného dělo na mém pracovišti. Všemu hurónskému smíchu a kroucení očima nad existencemi z řad šéfů to dodá na síle a na touze vědět, co bude dál. Vánoční speciál je pak už jen třešnička na dortu, která dokazuje, že Ricky Gervais umí být hrozný dacan, ale stejně tak umí i neuvěřitelně dobře hrát. (05.04.2024)

První série - Některé situace už byly trošičku nadnesené, což trochu rozbíjelo pocit jinak realistické trapnosti. To je ale vůči první řadě jediná možná výtka. Už díky rozumné délce to zajímavý koncept utáhne. Druhá série - Už se to přesunulo k čistší komedii, ale ta přehnanost mi nakonec vůbec nevadí. Pořád je to cynické a zle povědomé. Pomáhá tomu britcomový formát. Dvě šestky jsou akorát. Za obě série 4 a 1/2. (Vánoční speciály už jsou vyloženě komedie s malým kontaktem s realitou, ale ten přechod je přirozený a stále je to velmi zábavné.) (20.12.2013)