Psema

Teenage romantika s rozsahem filmu od Nolana, který chybí příběh, zato přebívají dementní postavy, které si 2 a čtvrt hodiny neustále lžou, nebo si něco zamlčují, ale je to ok, protože jsou to všechno zamilovaní idioti. WTF. Jednička byla slabá, ale tady už se nikdo ani nesnažil.

Samozřejmě pořád lepší než většina produkce Hollywoodu, ale v rámci Nolan filmů za mě nejslabší článek. Chápu, že postavy agentů jsou (snad) záměrně zaměnitelný, aby zapadly do prostředí, které je záměrně nudně sterilní, obyčejný a každodenní, když se tu ostatně zachraňuje naše denní nuda života. Ale mně tahle realisticko fantasmagorická variace na Bondovky nepřesvědčila konceptem, který je prostě perspektivně pretáčená VHS, úsměvně stereotypním padouchem (Jack Ryan reloaded), a už vůbec ne průhledností zápletky, která drtí špiónská a timetravel klišé se strojovou přesností a marně se snaží dodávat osobní emoce skrze obligátní rodinný motiv vazby na dítě. Poprvé mám pocit, že Nolan potřebuje dramaturga, anebo aspoň studiový dohled. Nebál bych se totiž mluvit o dosažení hranice nabubřelosti, která by už brzy mohla být směšná. Menší měřítko by Nolanovi prospělo.

Tohle už dneska prostě nestačí. A nestačilo by ani v časech Jasona X, který vám aspoň narval hlavu do tekutýho dusíku. Na Netflix to nešlo snad jen kvůli Francově touze mít debut kině.

Diagnóza: režírující kaskadér. Hezká akce, ale samozřejmě je to nesmyslný masomlejnek bez jakéhokoli opírání o realitu a scénář je prostě hnůj všech hnojů o ničem.

Hrozně milý překvapení. Startuje to jako obligátní save the planet cestopis, ve kterým je taky koutek osobního zdraví a gastronomie. Od třetího dílu je ale mnohem osobnější díky Efronovým přiznáním z únavy Hollywoodem a posléze dojde i k osobní tragédii, která tomu dá dost razantní emocionální tečku.

Filmový ekvivalent Frankensteinova monstra, které se na jednu stranu tváří oduševněle, na druhou je ale prosťoučké jako novorozeně. Jelikož ale Gray není režisérem, který by měl tendence být naivní či doslovný (viz. Ztracené město Z), připadá mi, že za ním během produkce přišel kokot-producent od Foxu a donutil ho do filmu nacpat akční scény se supergerojem Pittem a HLAVNĚ totálně lobotomický, mudrující a doslovný voiceover pro blbečky, v němž Pitt beze srandy popisuje, co udělal, co dělá a co hodlá dělat. Je to jako poslouchat audiobook, k němuž je Hoytemova okrasná kamera jako bonus. Ale nějaké super vyprávění za tím prostě není, protože tvůrce/producent divákovi a jeho inteligenci nevěří. Což nasere.

Jako poslouchat "best of" oblíbený kapely. Není v tom tolik originality, odvahy a srdíčka jako u sólo desek, ale hraje to jednu pecku za druhou, čemuž se hrozně těžko odolává. Plnokrevný fan servis, který ale umí být i intimní a nebojí se na chvíli zastavit. Jen ta lobotomizace Thora po waititiovsku mi prostě furt přijde příšerná. Byť se jí tu snaží maskovat jako PTSD. P.S.: Napodruhé to podobně jako IW hodně slábne. Wow momenty nahrazuje vnímání líného scénáře a nefunkčnost řady linií. 7/10 a potřetí ani náhodou.

Uff, tohle bolelo. V podstatě ještě víc než Black Panther, který aspoň vykazoval známky etnické zajímavosti a trochu progresivní filmařiny. Captain Marvel nemá nic. Pořádnou zápletku, nápaditou akci, dobré triky, anebo alespoň charismatickou hrdinku.

Dokumentární pecka, která neskutečně zábavně odhaluje zákulisí monumentálního failu/podvodu a zároveň něco říká o generaci milleaniálů a snadnosti manipulace v době instagramové. Pití Evianu už nikdy nebude jako dřív.

Jako splácanina několika komiksových zápletek možná věrnější, v Marshallově tragické režii však nekoukatelná podívaná. Zmatená, stylistické nudná a humorem a padouchem veletrapná. Bolest.