Psema

Asi jsme s Civalem viděli jinej film než ostatní, ale já jsem trpěl jako zvíře už někdy od páté minuty. Ne, vážně nejsem stavěnej na to, abych sledoval Meryl a její hnusný starý kámošky, jak skáčou po posteli a Brosnan u toho zpíval tak, že vám to málem urve obě uši. Choreografie nestojí ani za řeč, scénář je jedno velké prázdné nic a všichni se tváří jako by byli na dovolené a film točili "by the way". Nikdy víc... ani po deseti panácích nebo pořádném potahu ze zelené rostlinky. Mamma Mia! je zlo. Nechoďte na něj, jinak dostanete cukrovku, ucpou se vám žíly a umřete v nesnesitelných bolestech. Tedy pokud už po třech písničkách od ABBY nepřiložíte ke spánku nabitou pistoli.

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu.

84 minut se nikdy nezdálo tak nekonečných a ubíjejících jako v téhle rutinní směsi klišé bez pořádných krvavých orgií.

Z dalšího potenciálního Silent Hillu se vyklubal druhý Doom, jenž se musí od začátku do konce prát se scénářem, jehož autor se chtěl zjevně zcela vykašlat na akční stránku věci a odsoudit tak Maxe Paynea čistě do vod detektivního podprůměru. Proto nehodlám na Mooreův podíl plivat, ale naopak ho relativně chválit. Mám totiž pocit, že nebýt jeho, mohlo to dopadnout mnohem, ale mnohem hůř. Takhle má Max aspoň špetku atmosféry, už od úvodního nástupu vládne parádní stylizací a akční scény nepostrádají grády. Škoda, že jich není víc. O tom, že byl Wahlberg fajn pak nehodlám diskutovat. Jasně, dějiny se tu (opět) přepisovat nebudou, ale rozhodně teď nemám chuť vyrazit do Hollywoodu a natrhnout někomu p_del. Na to zjevně stačí sestava ortodoxních fanoušků předlohy. (Což nechápu, protože děj hry je vesměs béčko jako řemen a jeho zakomponování do plytké střílečky je omylem považováno za geniální.) 5+/10 a dal bych si akčněji laděnou dvojku.

Pozitiva: Ashton Kutcher umí být nejen snesitelný, ale i vtipný, Rob Corddry je borec každým coulem a scénář si na nic víc než na tuctovou komedii z fabriky na štěstí díky bohu nehraje. Negativa: Cameron je stará, Latifah dokáže iritovat i na ploše menší než 10 minut a Tom Vaughan je rutinér jak z výrobního pásu. Sečteno a podtrženo: Místy nuda, někdy zábava, dohromady vcelku stravitelná romantika, kterou prokouknete při úvodních titulcích, ale dokoukáte ji i přesto, že se vám při některých scenáristovích oslích můstcích bude zvedat žaludek. 5/10

Kenan měl talent, vynikající herce všech generací, interesantní předlohu, burácivý soundtrack a stejně z toho vytěžil jen hooodně průměrnou dětskou fantasy, která se hlavně ve druhé třetině táhne jako smrad z kadiboudy. Jak to? Za vše může scénář. Lineární báchorka o útěku z hroutícího se města přestává bavit po půl hodině a celé bloudění a hledání klíčových míst nepochopitelně smrkává až do posledních 30 minut. A co měl, kurňa, znamenat ten digitální krtek? Solidní zábava, ale kvůli jednomu východu slunce a z něho plynoucí katarzi vážně body přičítat nebudu. 5/10

Prvních 30 minut je ještě celkem zajímavých, byť rozhodně nejde o nic objevného či neviděného, ale od večeře v restaurantu už to jde jen z kopce. Gray ztrácí kontrolu nad tempem, scénář je předvídatelnější než rady babek z Volejte věštci a rychlost, s jakou obě ženské postavy roztahují nohy, mi mozek ještě teď nebere. 5/10 a malá prosba, aby Gray konečně dostal scénář, v němž bude moci svůj cit pro atmosférické dusno pořádně využít.

Stokrát lepší než Sunshine... a pro mě osobně první Boyleův film, který jsem si hned po prvním zhlédnutí uložil do paměti a zamiloval. Milionář z chatrče je sice pohádka, která je ke všemu psaná přesně podle učebnice scenáristiky a brzy spadne do epizodního stereotypu, jenže Boyle režíruje jako o život, Dev Patel je sympatičtější než tucet vykulených morčátek a jeho cesta za láskou, okořeněná parádními indickými lokacemi, je stejně tak napínavá, jako vtipná a zábavná. Konečně vím, komu budu na Oscarech držet všechny palce. David Fincher promine.

Oscarové nominace příliš nechápu (čtyřprocentní aktivisté a jeden jejich mučedník... who cares?), ale jako slušně odvedený životopis je to vcelku snesitelné. Penn díky bohu neztrácí soudnost a svého Harveyho Milka nepřehrává tak jako na pár facek přestřelený Luna, a když mu kryjí záda skvělý Hirsch s Francem, nemůže to vlastně ani dopadnout špatně. Van Sant si navíc s přehledem hlídá, aby scény, které mají vyznít, zaduněly a ty klidné pro změny vtáhly. Jen si nedovedu představit, že bych se na Milka podíval v horizontu několika měsíců či let znovu. 7/10

Scénáristicky blbé jako každý druhý monstr-film, ale natočené tak geniálně, až jsem kolikrát zapomínal dýchat.