V New Yorku zúri drogová vojna. Všetko sa prevráti naruby, keď na drogovú scénu vtrhne nový tajomný hráč zanechávajúci po sebe symbol V. Na tento prípad NYPD nasadzuje svojho najmladšieho, ale najschopnejšieho detektíva z oddelenia narkotík, Maxa Payna. Jeho utajenie sa rozpadne načo doplatí jeho manželka a dcérka. Detektív sa vydáva do ulíc v najhoršej snehovej búrke storočia a zanecháva po sebe desiatky mŕtvol. (D.I.G)
Nejsem tak brutálně nasrán jako kolegové, protože na vizuální stylizaci jsem si poměrně vytrvale ujížděl, líbilo se mi i zakomponování Valkýr do studené reality a dokonce bych uměl identifikovat dvě tři scény, které měly atmosféru (úvod, taneční klub, akce v garážích). Ale všechno dobré - a není toho moc - je prošustrováno v matné detektivce s nezajímavou psychologií a s půlhodinovým (a snesitelným) akčním apendixem. Ale film podle střílečky, v níž se za první hodinu střelí jen do pěti dveří na hajzlech, ani nemohl dopadnout dobře. Lepší dvě.
Další adaptační prohra a smutná vizitka pro jednoho z nejsympatičtějších herních hrdinů nedávné minulosti. Je paradoxní, že pár statických obrázků v samotné hře působí výrazně filmověji než film samotný. Nemluvě o dynamice a překvapeních, které v celovečerní stopáži nahrazuje čirá prázdnota a obyvklé scenáristické kličky, plynoucí jen ze znalosti základní premisy a ničeho navíc (je to o zlomeném chlapíkovi, který se tváří drsně a občas zpomaleně střílí). Děj prakticky neexistuje a zjevuje se nahodile jako ekvivalent slepence podivných náhod a "ikonických" postav, které se na scéně objevují, jak se jim zlíbí (a JE to proti vší logice). Wahlberg to snesl se vztyčenou hlavou, vše ostatní je jen onanie nad prázdnou nádobou. A první přestřelka po více než hodině... tomu už se v novém domnělém světě Maxe Paynea lze jenom smát.
Vločky, vločky, vločky.….zkrabatělé Markovo čelo, digitální bubáci.….a zase vločky…..No, určitě nebudu lkát nad tím, že filmový Max Payne herní předlohu moc nepřipomíná (obě dvě hry jsem hrál), protože to jsou dva rozdílné světy s rozdílným vyjadřovacím jazykem a sledovat od začátku do konce filmu, jak Payne ve zpomalovacích záběrech kosí jednotvárně své protivníky, by také nebylo příliš zábavné. Bohužel Mooreův film je tak vzácně vypravěčsky mimo, kdy absolutně nedokáže vtáhnout do děje a scenář se psal podle osvědčené berličky - „Nenapadá tě, o čem bys chtěl vyprávět, tak tam vraž tajný vládní projekt a obal to vatou, ono to nějak vyjde.“ – až mi bylo líto i toho Marka Wahlberga. Toho mám docela rád, ale se svým kukučem věčného kluka se typově do role Maxe Paynea absolutně nehodí, chybí mu to potřebné chlapácké charisma a věčně se mračit a sveřepě tisknout zuby tomu nepomůže, Marku. Takže co zbylo? Ani ryba, ani rak, ani temná krvavá noirovka, ani akční nátěr, jenom takový zapomenutelný pšouk do světa herních filmových adaptací.
Hrubě nezvládnutá adaptace, kde scénárista vyházel všechny nejzajímavější momenty a zůstal jenom rutinní krimi-thriller, který přinese spoustu hezkých pohlednic se zasněženými mrakodrapy, ale bez jakékoliv funkčnější propojenosti, až jsem si každou chvíli kladl otázku, kolik podstatného se dosud válí na podlaze střižny. Čert vem jiné obsazení charakterů, než je hráč zvyklý (Lupino je na pěst, to je fakt), takhle holt dopadají filmové verze kultů, které pak někdo nutně musí servírovat s PG-13 ratingem. Jeden puntík za Marka, Olgu a ten fajn plakát, který mi v kině nechtěli dát. PS: Ó vzývám Vás filmová božstva, uchraňte Valve, aby prodala práva na svůj klenot…
Dalo se to čekat. John Moore je režisér okamžiku - v každém jeho filmu se najde jeden okamžik, který je geniální a zbytek se veze ve vlnách (pod)průměru. U Maxe Paynea to mrzí dvakrát tolik kvůli potenciálu předlohy...
Scénář: Beau Thorne ..
Podělávka atraktivního materiálu. Stupidní příběhové nic zahalené do celkem propracovaného vizuálního hávu plného herních lokačních odkazů. Tím však podobnost s hrou prakticky končí - nekoná se pořádná akce, nekoná se povedený bullet-time a vlastně se ani nic moc zajímavého a zábavného nestane, pokud tedy neulítáváte na krimi žvanění nahodilých postav. Nenudil jsem se pouze, když se po place promenáduje Olga Kurylenko a že to dlouho nebylo, na to vemte Valkyrií kolik chcete. __ I believe in pain. A tohle bolelo Marku, Johne, Milo, Olgo.
Člověk, který proletěl oběma díly Max Payne rychlostí světla, se pokusil vystihnout celou podstatu hry. Výsledek? Stylizovaný a krásný obraz bez smysluplného obsahu. John Moore dokázal vytvořil vzhled, který má k dokonalosti krůček, ale na vše ostatní bohužel zapomněl. Je to smutné, protože z počítačové hry šlo těžit mnohem více než využití dnes již klasického komiksového vzhledu a jmen postav. Obsazení je na první pohled zajímavé, ale naprosto nevyužité a i když se režisér snaží vás děsit vzhledem jedné postavy, o pár minut později zemře trapnou smrtí a vy z toho nic nemáte. Scenáristickou beznaděj podtrhuje také příběh, plný klišé a nelogický, který neobsahuje ani jediný inteligentní a nečekaný zvrat. Pro milovníky filmu ještě jedno zklamání. Právoplatný bullet-time, který jsme tak ve hře milovali, se zde objeví cca v druhé půlce filmu a to regulérně asi třikrát (z čehož první setkání je spojení trapnosti a neschopnosti všech zúčastněných... střílet na někoho kdo je pod vámi a minout ho o cca 10 metrů...). Herci nejsou tak špatní, jak někdo říká a ani Mark Walhberg není nijak špatný, ale nedostal potřebný prostor ani možnosti, o čemž by taková Olga Kurylenko mohla mluvit své (svou povinnou "nahou" scénu naštěstí má). Sečteno podtrženo, milovníci hry budou kromě vizuálu dost zklamání, ostatní budou koukat, co se jim to vlastně snaží režisér říci a kdo vlastně je ten Max Payne a proč má jeho jméno na někoho stejný vliv jako plané neštovice... PS: pokud to někomu chvílemi přišlo, jako reklama na současnou seriálovou vlnu(Prison break, Heroes)... nejste sami, kterým to přijde ;)
I v rámci podceňovaného žánru smutná prohra, zarámovaná slaboduchým scénářem, mizernými hereckými výkony a totálně zoufalým Johnem Moorem. Ten kluk už neumí ani napodobovat a seká jednu rádoby efektní scénu vedle druhé, aniž by mu záběry navazovaly. Tyhle obrázkové orgie jsem naposledy zažil u Tělo na tělo a můj žaludek se z toho vzpamatovával celé týdny. A to ještě není všechno. Správně filmový děj hry je překopán od základů, útrpně dlouho budované postavy jsou bezúčelně zahazovány a celé je to hrozná, hrozná amatéřina, jejíž autor rezignoval nejen na vyprávěcí strukturu, ale i na jakoukoliv vnitřní logiku a nepsané zákony akčních filmů. Max Payne možná vypadá líp než většina posledních seagalovek, ale jinak jim nezůstává nic dlužen. A to je dost velký průšvih na to, aby se ušklíbnul laik i znalec herní předlohy.
Parchant ten Max Payne, jak v hereckých análech, tak na filmovém plátně. Já se na něj tak těšil, a ten John Moore mu zesral kariéru ve filmovém světě neskutečným způsobem, až jsem měl sto chutí začít věřit tomu, že podle hry se žádný kvalitní film natočit nedá. Zklamal mě Hitman, doufal jsem v nápravu, u něj, marně. Tenhle film je zmatenej od začátku do konce neskutečným způsobem. Příběh také nemá nic moc společného s herním, a nejsmutnější na tom všem je to, že nejhezčí na něm je něco, co v herním světě vlastně ani není. Mark Wahlberg by se na roli Maxe neskutečně hodil, to by se nesměl tvářit hrozně otráveně snad v každý scéně. Plus Olga Kurylenko, otravná fúrie, a to jsem jí ještě ani neviděl v novém Bondovi, tam to taky asi dopadne veleslavně. Zklamání na prvním místě. To se nedá natočit film dle herní adaptace? Doufám že ano. Uwe Boll nám to už ukázal tolikrát, že když se něco chce, tak to prostě de a je jedno jak. Mám takovej dojem, že kdyby padnul scénář Maxe do jeho rukou, o nic horšího by sem nepřišel a možná bych se i pobavil, což tady se nedá vůbec ani očekávat.
Hra mi přišla tolik filmová, že už tehdy jsem si říkala, že natočit film nebude tak těžké. Jenže asi bylo .. Mark je sexy, to jo, Mila je sexy, to jo, ale .. kde je zbytek? Nebýt známého jména a toho, že je to adaptace hry, bylo by to jen další akční béčko v řadě.
Hra byla perfektní, ponurá s dobrým příběhem a hlavně se v ní střílelo. Film je špatný, nevýrazný s recyklovaným shitovním příběhem a střílí se v něm minimálně.
Má to vypiplaný vizuál, fajn zasneženú atmosféru, celkom efektnú záverečnú akčnú polhodinku a Olgu Kurylenko v spodnom prádle. Len keby si divák kvôli tomu nemusel vytrpieť tú hodinu s únavnou, predvídateľnou a celkovo slaboduchou detektívkou. Pripájam sa k Psemovi - celkom by som bral dvojku, v ktorej by sa tvorcovia vyprdli na krimi-thrillerové pokusy a jednoducho by Maxa nechali postrieľať cca stovku grázlov.
