janemary

Tento dokument velice oceňuji. Dala bych ho sledovat povinně. Smrt je součástí života. Lidé by měli o ní mluvit a hlavně říkat svá přání. Pak bychom měli možnost je plnit a být si rozhodnutím jiistí. Že tak to ten námi milovaný človíček chtěl. Mám závěť,mé děti ví,co bych si přála. Nebudu psát o mamince a jejím umírání... Bylo to těžké hlavně pro ní. Opravdu velmi ,velmi přínosný dokument. Oceňuji sílu zúčastněných - smekám a děkuji.

Komentáře již zde obsažené vypovídají i o mém názoru, další je zbytečný. Zůstala jsem ale s ústy dokořán nad výkonem Adama Vojtka v čase 35:35. Neskutečné. Husí kůže za krkem, která mi často nenabíhá. Smekám.

1

Jsem zasažená. Syrově a krutě... Byrokracie funguje, ale číst dopisy a starat se je prostě základ. Nikdo mi to nevymluví a je doba si hlídat i hrnec pod zadkem. Laxnost je pěknej neřád. Stačilo otevřít jednu jedinou obálku a ovlivnilo by to mnohé. Mám ráda Bena a jeho tvář v tomto snímku zvládla všechny emoce na výbornou. Nemusel ani mluvit....

Horory nejsou mojí parketou. Tenhle mě zaujal a já se rozhodla po letech na nějaký kouknout. A nezklamal. V jeden moment mi naskákala husí kůže jak Tatry - kdo viděl a má děti - pochopí. Celý film mě překvapil a to velmi mile. Váhala jsem mezi 4 a 5. Dávám 4. Na pětku někde kdesi něco čeká...

Naprosto všechny postavy měly co říct. Vilma Cibulková byla dokonalá a Viktor Preiss je taky hodně dobrej. Jeho oči říkaly co chce a on jí chtěl....

Do tohoto dokumentu jsem šla proto, abych si udělala obrázek. Mám ho. Bože, nikdo netuší, jak ty lidičky trpí, dokud to není kolem nich. Poslední fáze utrpení svádí k myšlence, zda eutanazie je opravdu takový hřích... Nebudu soudit... Za dokument děkuji, vážím si odvahy.

Z filmu si nejvíce odnáším kladný dojem z hereckého výkonu Dagmar a perfektně zpracované rozdílné přijmutí smrti syna. Ženy se uzavírají do sebe pro celý okolní svět a muži většinou vypadají, že věci zvládají "chlapsky". Blbost. Mají jen zatažené závěsy, aby do nich nebylo tolik vidět. A ještě přidat hutnou roletu... Film ukázal, jak muži dokáží trpět. Tím se mi líbil. Dům rodiny byl krásný s kouzelným schodištěm :-)

Není mi šedesát, ale Marie si vážím. Je to žena s velkým "Ž". Její písně mě uvrhnou do vzpomínek a zahřejí.