Stransky

Film, u kterého jsem si vzpomněl, že jsem vždycky nebyl v takové stařecké řiti. Že existovaly doby, kdy jsem bez výčitek svědomí konzumoval značně nezdravé věci a nikdy by mě nenapadlo pít nealkoholické pivo, kafe bez kofeinu nebo kouřit elektronickou cigaretu, jako to dělám dneska. Že jsem prošel bezstarostnou etapou, kdy jsem v novinách ignoroval články o ischemické chorobě srdeční a neládoval jsem do sebe preventivně hořčík s b-komplexem. Že jsem tehdy dokázal poslouchat hudbu třeba deset hodin v kuse, měl z té nádhery husí kůži po celém těle a rozhodně jsem se ještě tenkrát - na rozdíl do dneška - neztotožňoval s Houellebecqem, který v Rozšíření bitevního pole píše, že "s přibývajícímí roky si však musel přiznat, že jej hudba dojímá stále méně". A že je tenhle film vpodstatě jen taková nostalgická zábavička a nikoliv nějaká intelektuální suchopárná historicko-politicko-sociologická studie doby, jak je mu vyčítáno? No a co?! Fuck off!

I ve 2D je to nádhera, co teprve asi ve 3D, které je tady prý použito s citem a smysluplně. Takže se na to chystám ještě jednou, tentokrát do sálu s prostorovou projekcí. Ridley Scott je prý původní profesí výtvarník a je to znát. Ten film je prostě krásnej. Třeba vzdouvající se křemíková bouře vypadá strašidelně (v pravém, neironickém smyslu toho slova). Jinak jsem v tom filmu spoustu věcí nepochopil (a jak jsem se dočetl třeba na Fukově blogu, rozhodně v tom nejsem sám), což mi ale zážitek nijak nezkazilo. Souhlasím s Vladimirem 518, který v diskusi v sobotní Orientaci LN prohlásil, že řadu let nebylo v kinech tak úžasné sci-fi.

Takhle: komiks mě nezajímá, jediný, co jsem z tohohle žánru přečetl do konce byl nazipříběh Maus. Na Avengers jsem šel čistě proto, že zrovna nic jinýho nedávali a mně se chtělo do kina. O Thorovi, Hulkovi a spol. jsem nevěděl, a vpodstatě doteď nevím, vůbec nic. Přesto jsem se docela pobavil. Ba co víc: u scény, kdy se naši superhrdinové společně burcují na obranu proti přesile emzáků jsem pocítil cosi jako náznak dojetí a hrdosti.