Brandon

Zakřiknutá, křehká, frigidní kráska s hodným manželem, která tajně touží po ponižování, násilí a hnusu. To je Buñuelova filmová výprava do chaotické duše ženy. Tady to chtělo, půjčím si slova klasika, ".....Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl, do hospody zašel, vyplatu prepil, a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil, a tu svoju robku zbil. Včil ma robka rada chlopka, jak on píská, ona hopka...."

"Ty arogantní mačkači blikajících čudlíků"...oslovení kapitána Kirka pomateným psychologem. Legrační sci-fi kult.

Nekonečná pošetilost mužů a marnivost žen? Lžeme a chceme být (jsme) obelháváni? Zorba to řek přesně: "Šéfe, život znamená potíž, jenom smrt ne. Žít znamená odvázat se a potíže hledat!............Sakra šéfe, mám vás tak rád, že to nemůžu neříct. Máte všechno, vyjma jedné věci. Nejste blázen. A člověk musí být trochu blázen, jinak.....(zbytek moudra se dozvíte ve filmu ;-)"

Nechápu, jak Třpyt v trávě může někdo považovat za romantický film. Je to psychologické drama se vším všudy. Nechybí zde hysterické záchvaty, manipulující matka, chorobná závislost na partnerovi, pokus o sebevraždu hlavní hrdinky, léčba na psychiatrii, pedantský otec psychicky trýznící své děti, dcera utápějící se v alkoholu, sebevražda, ztráta ideálů.... Nejvíc mě zajímaly scény, které se prolínaly se skutečným životem okouzlující Natalie Wood. Konflikty s matkou, citové vyčerpání a hlavně scéna, ve které se pokouší utopit. Zajímavostí je, že Natalie měla celý život fóbii z vody, protože její matce bylo předpovězeno, že dcera jednoho dne utone. S tímhle vědomím zahrát sebevraždu v jezeře, kloubouk dolů. Škoda jen, že se osud v jejích třiačtyřiceti naplnil :-(

"shakespearovský" příběh + dravé taneční kreace + atmoška šedesátých let + půvabná Natalie Wood + Bernsteinova famózní hudba = legenda mezi muzikálovými legendami

Z padesátiletého, prošedivělého, spořádaného policisty, starého mládence se ze dne na den stane nadrženej pomatenej králík. Poblázní ho bloňďatej přelud, žena dobrého přítele. Dobře, možná věřím, ale ne Fredyho zpracování. P.S. To Herrmannovo zběsilý fidlání je tak na bolehlav.

Když se uváží pointa filmu, tak to tak mimořádně špatné/dobré není.

Jestli je to maximum, co se dá z noiru vymáčknout, tak jsem zklamanej. Není to špatné, ale tenhle filmovej dinosaurus nemá šmrnc.

Pouhé přenesní odpovědnosti za nenásilí je řešení zbabělé, je třeba změny myšlení. Krátkozraký film. Raději bych nějaké to upřímně hloupoučké scifíčko.

Třetí muž je lepší filmový průměr. Během promítání jsem se bohužel nedokázal naladit na tu správnou vlnu a vnímal jsem jen každou třetí větu. Kámenem úrazu byla vybrnkávací hudba. Evokovala ve mně pocity pláže, palem, banánového daiquiri a pohledu na pářící se delfíny v azurovém moři. Napětí z mysteriózního detektivního příběhu se bohužel nedostavovalo.