Kráska dne

Umelecky film o tom, ze zeny jsou devky. Vzhledem k 60's datu vyroby obdivuhodne nekompromisni a silne evropske, je na tom dokonale videt, ze to nevzniklo v Hollywoodu. Vyborny mix podvedomi a reality dokonale Catherine Deneuve. Me prvni setkani s Buñuelem dopadlo pozitivne, i kdyz to asi nebude moc velky fanousek hudby, kdyz tady vubec zadna neni. 7/10 (13.06.2011)

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Panička Catherine Deneuve natoľko stelesňovala ideál francúzskej krásy, že istý čas bola reálnou predlohou imaginárnej dievčiny Marianne. No neviem, tu na mňa stále pôsobila neskutočne strojene a umelo. Vlasy ako Barbie od Mattela. Hlavná hrdinka Séverine sa v manželstve nudila, tak hurá vstúpiť do bordelu. Jej motivácia ostane absolútne nejasná. Ženy nechcú sex tak často ako muži, ale ak už ho raz chcú, tak omnoho viac ako chlapi. Séverine ho chce stále a moc. A jej výber chlapa potvrdzuje fascináciu zlom a hrubosťou. Taký priemer z verejného domu. (01.03.2017)

Umělecky natočený film, kde se spojuje realita s představou hlavní krásné a nevinné hrdinky. Vysněná sadistická touha se zhmotňuje a divák postupně přestává rozlišovat. Nahlédneme pod sukni nejstaršího řemesla, která přinese zkušenosti a vyrovnanost hrdince. Touha, uspokojení, praxe, ponižování, komplikace. Byl to sen nebo drama se špatným koncem? Kdo ví, ale bylo to působivé. (29.04.2023)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)