Pisoarec

I takto se dá natočit naše krásná modrá planeta, po výbuchu atomové bomby. Jan Schmidt velmi krutě a naturalisticky zachycuje putování několika osob, které tuto katastrofu přežili a ukazuje nám ve svém postapokaliptickém vidění, obrazy, ze kterých by Srstkovi vstávaly všechny zbylé vlasy na hlavě a Kubišová by neváhala zazpívat svou dojemnou píseň o míru. Zkrátka je to film o tom, jak hluboko až k samotnému dnu lidské společnosti, je možné v případě zániku světa klesnout. Začíná se od začátku. Od pravěku.

Jirka Langmajer má problém. Jeho otec kdysi zmizel ve velké řece, ale on stále věří, že žije. Když se dozví blíže o jeho vyprávě, rozhodne se pátrat po jeho existenci na vlastní pěst. Zápletka nikterak originální, ale dost vhodná pro takovýto film, navíc v českém filmu se objevuje jen zřídka, takže Na vlastní nebezpečí, mělo poměrně solidně nášlápnuto k diváckému trháku. Avšak jakkoliv je výtečná kamera, úžasná hudba, zcela selhává scénář. Rozhodně není chyba Renče, že výsledek je takový, jaký je, s tímhle se prostě nic udělat nedalo. Konfrontace jsou tak jednoduché a stupidní a hozené někam do pryč, navíc vzhledem k občasným tragickým hereckým výkonům jsou spíše směšné. Renčovi se daří navodit napínavou atmosféru a divák s napětím čeká, co přijde, ale po chvíli si říkate, kdy už to přijde a v momentě, kdy to přijde, jde celá atmosféra do hajzlu. Je to zkrátka nedotažené až hanba, krom toho některé momenty jsou zcela nejasné a na konci už se nikdo ani moc nezajímá o to, co se stalo s tělem mrtvého policisty, kterého naše slavná posádka zabila. Na vlastní nebezpečí ukázalo, že je možné v českých podmínkách natočit film podobného žánru, že umíme malovat krásné obrazy kamerou, že se nám daří budovat atmosféru, ale jsme nejistí ve vypjatých scénách a neumíme chodit v dramatických momentech a neumíme je načasovat. Až se tohle naučíme, budeme moci říct, že se český film zase zvedl a že s námi stále ještě ve světě musí počítat. Kdy se to naučíme, to ovšem nikdo neví. Jisté však je, že máme výtečné kameramany, ale příšerné scénáristy. Scénář, to totiž není jen dialog (ono se tu toho taky moc nenakecá) , ale především dějová kostra, na kterou se vše ostatní nabaluje. Na vlastní nebezpečí přineslo bohužel značně rozpadající se kostřičku....

Než dorazil ozvučený Boris Karloff jako Frankenstein, děsil německé jungen Conrad Veidt co by Náměsíčník. Kabinet doktora Caligariho zcela jistě přinesl spoustu nových prvků, jak už ve skladbě příběhu, tak v trikových aspektech atd. atd. Příběh začíná retrospektivně a je vypráveň za pomocí flashbacků. Nenapadá mě jiný film do roku 1920, který by tohoto postupu využíval v podobně hojné míře. Na druhou stranu se ale můžeme jen dohadovat, jak by snímek dopadl, kdyby se dostal do rukou Fritze Langa, který ho z pracovních důvodů s díky odmítl. Pro Caligariho typické naprosto okaté kulisy, by možná v jeho podání vypadaly zcela jinak a výsledný dojem by byl možná ještě děsivější. To jsou ale jen spekulace a ve Weinově režii sledujeme šílného doktora Caligariho, původně ředitele nemocnice, který našel zalíbení v náměsíčnosti a prostřednictvím svého výtvoru, spícího Náměsíčníka, koná své odporné, vražedné činy, které mu samozřejmě projdou a šílencem se nakonec stává ten dobrotivý, poctivý ,,Mirek Dušín", který chce proradného Caligariho dostat pod zámek. A nutno říct, že je to sledování zábavné, svižné a snad i trochu děsivé, rozhodně ne nudné. Jo a moc se mi líbilo vkreslování titulku do obrazu s nápisem ,,musím se stát Caligarim", to bylo skutečně dokonale děsivé.

Vojta Jasný je zkrátka lyrik. Je to patrné jak z filmů Až přijde kocour, Touha a nebo také u jeho vrcholného díla Všichni dobří rodáci. Zpočátku sledujeme životní pouť sedmi kamarádů z Valašska, která ale brzy skončí a každý se rozhodne jít vlastní cestou. Jiný se stane ,,komunistickým verbířem", druhý chlastá co to dá a třetí, ten nejpoctivější, František, odolává nátlaku komunismu a snáší všechny útrapy, až do poslední chvíle. Většinu z nich bolševický idealismus připraví o život a to zcela různými způsoby: úmyslnou sebevraždou, zastřelením a nebo dokonce vraždou od vlastní krávy. Na lyričnosti přidává metaforický a ostře trefný komentář a jako vždy výtečná kamera Jaroslava Kučery, který se ale v Rodácích poměrně krotí a své typické experimenty, nechává v klidu pospávat ve své průkopnické hlavě. Nicméně pár obrazů je tam skutečně působivých, zejména, když si Menšík polije nohu jedem, padá vysílením na zem a pomalu ho zasypává husí peří. Tehdy asi ještě netrpěl tak silným astmatem, jinak si nedovedu představit, jak tu scénu mohli natočit... Přestože Všichni dobří rodáci téměř okamžitě putovali do trezoru a pro Jasného to znamenalo emigraci do USA, dnes je tento film vnímán jako boj proti tomuto odpornému režimu a ukazuje nám v celé své ,,kráse" násilnou kolektivizaci a typické ,,podepiš!" a prostřednictvím několika trefných vět typu ,,chováte se k lidem jako k dobytku", nám nedává možnost zapomenout, jak se taky dá žít. Jak špatně se dá žít. Vojto, díky

Gustav Machatý musel v českých zemích působit jako naprosté zjevení. Nejenže vypadal jako Buster Keaton, ale ještě si točí s německým štábem a ukazuje na plátně vůbec první české odhalené ňadro v dějinách filmu. Sotva se jeden vzpamatuje z Erotikonu, už je tady Extáze. Americká zkušenost ale Machatému prospěla a v Erotikonu můžeme sledovat ještě zcela patrné dozvuky expresionismu, které se ale střetávají s místy dosti civilním herectvím, což mne poměrně příjemně překvapilo. Technické zpracovaní naprosto předčí poněkud slabý scénář, který má slušnou expozici, rozuzlení jak se patří, bod obratu na koncii 1. dějství, ještě ujde ale bod obratu na konci 2. dějství, čímž byl pravděpodobně moment, kdy se hlavní hrdinka při krevní transfusi náhodně potkává s jistým mužem, zbytek příběhu zazdil až do závěrečného rozřešení. Osobně bych dal přednost řešení problémů hrdinky s mužem, jenž ji přefiknul a přivedl ji na svět mrtvé dítě. Machatý zvolil jinou cestu. Pro Erotikon bohužel. Ovšem technické zpracování tuto trhlinu zalepilo natolik, že můžu dát klidně čtyřku. Při milování sledujeme obraz lehce rozostřený, laděný do světlých barev, připomínající až snovost a pocit naprosté rozkoše, záběr na děšťové kapky na okně, metaforicky připomínají splinutí duší a závěrečná rapidmontáž, kdy Pištěk zabije hlavního Casanovu, je naprosto nadčasová. Skoro jsem až litoval, že nemohla být podpořena zvukem. Takže zase zvítězila forma nad obsahem. Kdo umí, halt umí. P.S. docela zábavný je moment, kdy Andrea rodí. Svíjí se na posteli jako při průjmu, hází sebou na všechny strany a jak to může působit neuvěřitelně, i z takto divných poloh dokáže splodit dítě. Pravda, mrtvé. Tomu se ale sama nemůže divit...

Srdeční zálost. Tenhle film jsem viděl minimálně dvacetkrát ,ještě na staré dobré VHS. Prvně jsem ho viděl v deseti, nejvíc jsem se chechtal těm sprostým slovům a miloval jsem postavu Wala. Rozený hrdina. Když přiznal svou lež, byl pro mne ještě větším hrdinou. V pozdějších letech se mi film líbil stále víc, už jsem chápal, co znamená přezdívka ,,Panic" a došlo mi, že tenhle film je o něčem víc, než jen o sprostých slovech. Je to naprosto opravdový film, kterému uvěříte cokoliv. Typický armádní humor a přirozené touhy mladých letců. Celou posádku si zamilujete a na malém prostoru tu žádná postava není zbytečná. K tomu všemu moc pěkná dobová hudba, sexy bombardér B-17 a momenty, při nichž mrazí. Dodnes si vybavuji scénu, ve které je letoun Nováčků přeražen stíhačkou vejpůl a jeden z pitlotů padá bez padáku dolů. Vysílačkou je slyšet jak volá o pomoc. Velmi silný okamžik. Skutečně nechápu, co mají všichni s tím kocem filmu. Je více než logické, že když jde posádce Krásky po celou dobu letu o kejhák, letoun se potýká s technickými problémy, k tomu všemu je Danny postřelen, musí film končit nějakým šťastným návratem, který v tomto případě celkem oprávněně nastal. Já těm klukům celej film fandil a byl jsem na ně hrdej, že to dotáhly až do konce. Někteří z vás by byli nejspíš radši, kdyby Wal schodil Dannyho skutečně na nosítkách a s padákem do moře a pak se o něj němci postarali. Takový konec by se ale zase nelíbil mě. Hodnotím takto vysoko s čistým svědomím. Je to krásný film, který se dá vidět mockrát a já osobně ještě navíc vděčím Dannyho básni, která začíná slovy ,,Vím, že jednou mezi mraky potkám svůj osud...." , že jsem se dostal k divadlu. A byly to chvíle příjemné, stejnětak jako s Memphiskou kráskou.

Nějakýho stupidního Praetcheta totálně neznám a neznal bych, kdyby s tim pořád lidi neotravovali ve škole a já jelikož sem člověk, kterej vnímá okolí, nějak mi to jeho jméno utkvělo v tykvi. Na představení sem šel proto, že tam hraje Klárka Sedláčková, super člověk a skvělá herečka. Ale musim říct, že mě to totálně překvapilo. Gejzír vtipu, zábavných scének, roztomilé hudby a výborně zabraných rolí, to vše se Haně Burešové povedlo nastudovat a Divadlo v Dlouhé jako vždy nesklamalo. A Klárka jak jinak senzačni, hrála to fakt senzačně, to se hned tak nevidí, mladá , vyjukaná čarodějka ji maximálně sedla. Takže u mě už to neni jen stupidní Praetchet, docela me překvapil. Nicméně ty jeho fantasy knížky, v takový ty vazbě, akorát tak na záchod, fakt číst nebudu muhehe. Ale vy koukejte honem zajít do Dlouhý, rozhodně to stojí za to!

Druhý ze série temných Shyamalanových filmů, vypráví o hrdinovi (Bruce Willis) , který už řadu let nebyl nemocný. Milovník komiksů a posléze šílený terorista, zvaný Pan Skleněný (S.L.Jackson) , se tomu snaží přijít na kloub. Obě postavy se samozřejmě setkají, dochází mezi nimi k jistému partnerství, i když je tam znát odstup. Pan Skleněný vlastně využívá Willice jako štít před jeho hroznými činy. Podezření tím pádem padá na něj. Mistrovsky budovaná atmosféra a napětí vás zcela pohltí. Překvapí i Jacksonův výkon, jehož schopnosti jsou mnohem dál jen jen u Pulp fiction. Na Vyvoleném me taky zaujala kamera a montáž, respektivě její častá absence. Je to zjevně do jisté míry metafora na Willicovu zdravotní odolnost. Montáž láme a deformuje obraz, bortí realituje smontává nové prvky dohromady. Shyamalan si často vystačí s jedním záběrem kamery po dlouhou dobu a my věříme, že Willisova postava je doopravdy pevná jako skála. Skutečně zajímavý nápad. Tak se na to koukněte.

Spolu s tim ujetym filmem se žralokem, jednoznačně nejlepší béčko televize Nova. Doufám, že někdy budou dávat třeba i Odsouzeni zemřít. Taky ideální film pro Novu. A proč sou vlastně Kobylky tak skvělý béčko? Autoři jako by snad viděli všechny nejhorší filmy světa a veškeré chyby použili i do svého filmu. Máme tu hlášky, které mají být asi vážné, ale my se jim smějeme. Např. když kobylky naráží do mrakodrapu a jeden týpek tam cituje nějaký kecy z Bible o kobylkách. V tý Bibly je snad úplně všechno. Dále pak ty nejklišovatější klisé - oznamování těhotenství hlavní hrdinky svému muži, zrovna ve chvíli, kdy panuje největší chaos a jeho tato novinka samozřejmě naprosto uklidní. Triky působí komicky, což je u béčka vždycky plus. Výbuch letadla je snímán z dálky a oheň je exidentně digitální. Hejno kobylek je do obrazu vloženo sice solidně, nicméně je hodně znát, že tam žádné kobylky ve skutečnosti nejsou. Když se herci před kobylkami ohání, je jasně poznat, že máchají do prázdna. Zajímavé, že takový Ptáci od Alfreda Hitchcocka byli v tomhle směru zpracovány mnohem lépe. Herecké výkony jsou úměrné tomu, co jim předkládá scénář.Žádný herec na světě by nedokázal přirozeně ze svých úst trousit takto stupidní dialogy. Dokonce ani Alec Baldwin, nejlepší herec na světě (Team America, že?) Dějová zápletka, narace a vykreslení postav, to je další pikantnost. Nechybí šílený vědec, který to všechno vlastně zavinil a aby svou chybu odčinil, v závěru neváhá obětovat svůj život, což se jako vždy děje se slovy: ,,Vyřiďte Kate, že ji miluju...ááárgh" Nemůžou chybět ani drsní vládní činitelé a jako eso v rukávu je tu nenápadná bioložka s brýlemi, která podpoří plán o masovém usmrcení kobylek elektrickým proudem. Líbil se mi moment, kdy osmahlé kobylky dopadaly na čelní sklo vozu a měly přitom krásně žlutou barvu, přitom předtím, kdy je spálil el. proudu na pšeničném silu, byly černé jak bota. Trochu zarazí i to, že jakmile hrdinové vyjdou ven ze sila, aby se podívali na grilované kobylky, které se válí všude na zemi, neslyšíme můj oblíbený zvuk křupání kobylčích těl, který by se zjevně měl dostavit, když se jich na trávě válí tisíce. Nutno ještě říci, že ve filmu hraje taky Xena, která svůj sex-appeal ztratila někde v koženém trikotu válečné hrdinky a její tělo už není reklamou na sex. Objeví se zde i táta ze Sám doma. Ten hraje toho šílenýho vědce. Málem bych zapomněl zmínit také ,,vynikající" dabing. U hlavních postav to celkem jde, ale jakmile promlouvají nějací štěkači, slyšime např. u urostlého černocha hlásek jednoho typa, kterej snad nikdy nevyroste a pořád má hlas jak puboš. Nevim, jak se menuje, škoda. A pak komentář v rádiu. Ten zase namlouval ten borec, co daboval toho kluka v Zachraňte Williho. I ten má pořád hlas jak miminko. Kolik mu může bejt? Daniel Dítě výběr vedlejších hlasů opět podcenil. Ale to nevadí, další plus k dokonale špatnému filmu. Takže pakliže máte rádi hodně špatné filmy, vyžíváte se na nich a napjatě očekáváte jejich uvedení v televizi nezoufejte, Kobylky jsou jednoznačně pro vás a pakliže jste je neviděli, nezoufejte, Nova se neustále překonává, špatné filmy bude uvádět pořád. Samozřejmě s působivou reklamou jako vždy. P.S. chtěl jsem dát pět hvězdiček, protože tohle je unikát současného špatného filmu, ale někdo by si možná mohl myslet, že těch pět hvězdiček znamená kvalitu. Ano, ale na opačném konci provazu. Je to kvalitní, špatný film. Tak bych to asi řekl

Takové americké Perličky na dně. S tím rozdílem, že Kafe a cigára nemají kameru Jaroslava Kučery a jsou značně komornější a snaží se navodit každodenní všednost, při rozhovorech, ve kterých vám děla společnost káva a cigarety. To se daří opravdu skvěle, všednost tu pramení z každého záběru. Nicméně kvalita jednotlivých povídek je nevyrovnaná a Kafe a cigára jsou především pro zasvěcené Jarmuschovy fandy a hlavně pro lidi, co mají něco v hlavě z oblasti filmu, jinak si tento povídkový snímek neužijí, neboť fórky přirozeně nebudou chápat a nebudou se mít nad čím zasmát, respektive spíše uchechtnout. Osobně se mi nejvíce líbila povídka s Billem Murrayem, zajímavý nápad.... A taky, kdy se naposled sešlo v jednom filmu tolik hvězd, že jo? i když pravda, film je poskládaný z povídek, které vznikaly řadu let...