Pisoarec

Asi nejpovedenější novácký seriál, který si pod režijní taktovkou zkušeného televizního borce Jaroslava Dudka, drží solidní úroveň a s přispěním řady českých herců, zejména hostinský v podání Petra Nárožného, vyhlášeného šéfkuchaře Kachny, kterého hraje Pepík Dvořák, pivaře Broni Poloczka či věčného rodinného proglematisty Ládi Potměšila, se jedná o seriál, který nezamrzí a neunudí k smrti, ale to se stejně nejspíše stane, vzhledem k oblíbenosti TV Nova a jejím velice častém opakování.

Jednoznačně spolu se Zrozením národa, Křižníkem Potěmkinem a filmem Upíří, je i Napoleon jeden z největších filmů němé éry. Kromě své nadpozemsky dlouhé stopáže, za kterou by se nestyděl ani starý dobrý český dokumentarista a profesor Karel Vachek, film nabízí i na tu dobu nevídaný unikát v podobě snímání tří kamer ( tak jak to dneska běžně dělá Kája Smyczek a jak to učil kdysi komerčňáky z Novy) , ovšem v té době se to moc neujalo, krom toho, že tuto náročnou metódu snímání nebylo pak kde promítat. Tedy bylo, ale kin, které by toto umožňovaly zas až tolik nebylo. Co se délky filmu týče je až dost dlouhý na to, abyste pochopili jaký že ten Napoleon vlastně byl. Chce to jen notnou dávku času a trpělivosti, určitě k tomuhle filmu si pop corn neberte, ale filmový nadšenci a učenci se u toho zcela jistě zblážněj ( to myslim v dobrym), stejně tak jako já! Výborná záležitost...jen kdyby to vyšlo na DVD....sháněl sem to snd tisíc let

Čekal jsem, že nový Bond bude jiný, ale že bude tak jiný, to jsem nečekal he he. Mnohdy jakoby to ani nebyl Bond ale jen nějaký obyčejný, leč slušně natočený akční film a nebýt úvodní melodie a krasných bab, myslel bych si to dál.... Daniel Craig úlohu Bonda zvládnul skvěle, je akčnější, tvrdší, bojovnější, ale na druhou stranu to nebyl nějaký extra superhrdina jako třeba Pierce Brosman. Jeho láska k Vesper je natolik silná, že mu ji bez problémů věříte a tvůrci ji taky věnovali náležitý prostor, že se pak může zdát jakoby jsme sledovali spíše Lásku nebeskou než-li Jamese Bonda. Akční scény jsou opět velkolepé a získali si mě díky perfektně zvládnutému rozzáběrování a střihu, který je přesně takový, jaký i já vyžaduji po svém střihačovi. S tím rozdílem, že my točíme kraťasy s rozpočtem max. 500 kč. he he. Bond téměř vůbec nenudí, čehož jsem se v celku bál. Scény v casinu si vás získají, záporák Šifra je v celku pohledný záporák, takže si nuda na své nepřijde. Jen mi přislo, že ty prostory, kde probíhalo hraní hazardu jsou příliš malé. Určitě nejsem sám, komu by tu spíše seděl nějaký rozsáhlý prostor, kde je umístěna jízda, která jezdí sem tam. Sem se stěží vešli páni osvětlovači a na jízdu tu tedy prostor rozhodně nebyl. I přesto se mi Bond více méně líbil, jde zkrátka o zvyk, takže mu s klidným svědomím dávám čtyři hvězdičky a to i díky tomu, že se na scénáři podílel Paul Haggis, režisér mého oblíbeneho filmu Crash.

Film Po hlavě...do prdele je směsice několika příběhů, které se navzájem prolínají a každá z postav vidí dění kolem sebe jinak, podle sebe. To se sice zpočátku poměrně daří, ovšem v závěru se to změní v naprostý chaos a guláš a nepomůže ani všelijaké maskování v podobě různých filtrů, zpomalování a zrychlování obrazu a menšího náznaku bullet-timu. Tahle finta mohla vyjit a taky že vyšla např. absolventskému Restartu, jehož vizuální stránka dokázala perfektně zakrýt značné trhliny ve scénáři. Po hlavě...do prdele zkrátka mohlo vytěžit o dost víc, námět na to byl. Takhle jsme svědky sice zajímavého svižného střihu , nápadité kamery, občasných vtipných hlášek (zejména v závěru) a sem tam povedených hereckých výkonů ( hlavně Petrovi Jáklovi role skvěle sedla) , ale k čemu to je, když se Marcelu Bystroňovi nepodaří diváka zaujmout. Ať už jsou filmy kupříkladu Karla Janáka jakékoliv, dokáží pobavit poměrně slušnou skupinu lidí, kdežto filmy Marcela Bystroně (Po hlavě...do prdele je trochu podobný Rocku podvraťáků) jsou pro publikum, které musí být vybaveno obrovským smyslem pro pozornost, a že je jí u Po hlavě...do prdele sakra zapotřebí! Pár zajímavých momentů se zde ale určitě najde, nicméně to nepřebije řadu hluchých míst, kterých je zde zdaleka víc a přesto, že jsem Bystroňův velký fanda a snažil jsem se z filmu vyždímat co nejvíce pozitivního, nějak to nešlo a obávám se, že pokud nebude zrušeno udílení cen Plyšového lva, bude to letos právě Marcel Bystroň, který převezmě žezlo po nekorunovaném králi této nelichotivé ankety Zdeňku Troškovi! Co naplat....tak tedy...Po hlavě....DO PRDELE!

Námět knižní předlohy Patricka Suskinda je bezpochyby snem mnoha filmařů. Ten, který dostal od paličatého spisovatele (tak je to prostě vždycky, ti pisálci jsou lehce retardovaní a nechápou svět filmu, žijí si jen ve svém malém světě knih a neví, jak se tvoří film he he) svolení, aby zfilmoval jeho dílo byl až v nedávné době režisér filmu ,,Lola běží o život" Tom Tykwer. A protože takovýto bestseller nelze natočit jen tak, vznikl rovnou nejdražší německý film v dějinách, kde si mimojiné zahrál i Alan Rickman či Dustin Hoffman. Děj příběhu je tu asi každému tak nějak znám, takže to nebudu rozpitvávat. Napíšu tu jen pár bodů, proč je filmový Parfém tak vyjímečný. Tykwerovi se především skvěle daří budovat atmosféru a diváka doslova nutí, aby společně s Jeanem Baptistou nasával všechny ty vůně a pachy, které ho provází jeho životním příběhem. Díky dokonale zvládnuté kombozici záběrů a plynulému střihu, vás snímek rozhodně nenechá chladnými. Svou roli tu jistě hraje i tajemná, úderná hudba, kterou myslím má na svědomí sám režisér Tykwer. Hodně se toho nadiskutovalo o závěru, což je pro mnohé nejdůležitější složka filmu. Někdo ho hodně kritizoval, ovšem vychází z knižní předlohy, takže Tykwer je zde nevině. Mě osobně přišel velice atypický a bezesporu zajímavý. Téměř všechny příběhy s podobným námětem končí smrtí vraha, aby spravedlnost vykonala své. V Parfému však ne! Jean Baptiste Grenouille sice také zemře, ale zemře šťasten. Zemře s pocitem, že je milován. Lásku nikdy nepoznal, připadal si zbytečný, on sám dokázal vnímat snad všechny vůně světa, ale sám sebe necítil, jako by neexistoval. Když se mu však podaří nalézt třináctou esenci a s její pomocí může stvořit parfém, jehož nádherná vůně dokáže podmanit stovky lidí a Jeanovi přinese i lásku, která je ovšem převlečená smrt. Parfém zkrátka vychází z dokonalého námětu a kdybych mohl, tak se tu pustím do detailního dramaturgického rozboru, protože tenhle příběh má zkrátka sílu a myslím, že je i poměrně vhodný pro realizaci na divadle. Třeba se tak někdy stane... Koprodukční a velkolepý snímek Parfém: Příběh vraha zkrátka stojí za shlédnutí a doporučuju si ho pak pořídit na dvd, abyste se pak mohli kupříkladu kochat závěrečnou davovou scénou, v níž aroma a vůně parfému z lidské esence strhne stovky lidi k hromadným radovánkám a milování...(jo jo Pasolini by se divil, Pasolini by záviděl....he he)

Vůbec neposlouchejte tu hrstku ,,mentálů" , co tady pochybuje o vtipnosti Borata? Sou to totiž trapáci, co se neradi smějou a takovýhle kydy bych spíš čekal od lidí důchodového věku a ne od lidí, co maj eště svůj chuj pořádně činnej, pro kterýho žádná važína nejni překážkou. U Borata vás bude místama až bolet huba, vod toho, jak se pořád smějete a je zajímavý, sledovat reakce lidí. Celou dobu sem se hrozně těšil na Pamelu a zjistil sem, že je to úplně normální ženská, která se naprosto dokonale a krásně bojí he he. Tenhle Borat je skutečně povedená záležitost, jen tu scénu, kde jsou k sobě Borat se svym parťákem přeci jen hodně na těsno a jeden týpek v kině se z toho i poblil (fakt nekecám, dokonale sem to slyšel) ,bych asi vynechal, nicméně následný vniknutí obou nahých protagonistů na jakýsi večírek...no teda klobouk dolů, tohle je herectví he he! Tak tedy ať žije Borat a taky samozřejmě dženkuji!

Když se v komunistickejch filmech ten komunismus nedává příliš najevo, nikomu to nevadí a třeba se to i dnes dá považovat za supr film. To samý se dá říct i o Majorovy Zemanovi. Nepochybně je tu je řada velice povedenejch povídek z nichž samozřejmě nejvíc exceluje Studna, ale pak tu sou taky věci, který slabší politický žaludky a milovníci spravedlnosti nemusí unýst. Ale taková prostě byla doba. Dneska, když pomineme tu komunistickou hnusotu, můžeme na seriál vzpomínat jako na povedenou krimisérii, kterou doplňuje jak jinak než skvělá hudba našeho skladatelského velikána Zdeňka Lišky.

Velice zdařilý kousek od Davida Ondříčka. Marek Taclík stále překvapuje a Klárka Issová umí pořád skvěle hrát. Film o tom, jací my lidé, dovedeme býti hnusní, když jde o otázky týkající se sexu. Fleischmann je ve 30 stále panic. Nikdy ho to netrápilo a třeba by to tak zůstalo dál, nebýt nepříjemných lidí kolem něj, převážně v práci od kterých musí denně slýchávat různé posměšky. Největší kouzlo Grandhotelu je, že budete Fleischannovi ,,jako prostě" fandit, děj se děj a to i navzdory menším trhlinkám, které jemu a i ostatním hrdinům scénář přichystal. Z jasného outsidera Fleischmanna, který je pro mnohéo dost divný, se nakonec přeci jen stane skutečný muž a díky svým znalostem s meteorologie, se pokusí odletět pryč svým vlastnoručně sestrojeným horkovzdušným balónem. ,,Jako prostě" Grandhotel se povedl. Svůj podíl na tom má určitě i atraktivní prostředí Ještědu, skvěle zvládnutá kamera a dynamická hudba od J. P. Muchowa a dobře vybraní herci v hlavních úlohách. No a esli někomu na Grandhotelu přijde humor a dialogy trapný, tak by se měl někdy zamyslet sám nad sebou sednout si ke stolu, zkusit napsat scénář a uvidíme, jak vám to půjde. Koneckonců, ne každý má stejný smysl pro humor...

Dost jsem se toho bál, protože jsem tomu zároveň pořádně fandil. Jsem vlastenec a český film mě vždycky dokázal oslovit, zejména naše klasická dílka. Prachy dělaj človeka mě ani nepřekvapila ani nezklamala. Když se Prachy tváří jako komedie, je to výborné a skvěle se u toho pobavíte a je tu řada originálních a vtipných nápadů, které i díky příjemně zahraným rolím působí velice dobře. Asi nejzdařilejší je hned scéna na začátku, kdy naši loupežnící oklamali nebohé kubánce ve fabrice a jako převlečení policisté jim nařídili, ať se vrátí zpět domů a peníze tu nechají, že už je nebudou potřebovat. Skvělý nápad a vyšel! Pak je tu plánování zločinů a taky opět ,,skvělá" Jana Synková, která svým typickým ,,kudlákovským" herectvím rozesměje snad pokaždé, co se objeví na plátně. Bohužel, když se Prachy začnou tvářit spíše vážně, už to tak nefunguje a v této oblasti film značně ztrácí a dva výbuchy škodovek to nezachrání. Ovšem scéna se závodem automobilů je natočena velmi svižně a působivě. Rozhodně je pozitivní, že se režie ujal zkušený Jiří Chlumský, po začínajícím Janu Kulhavém, který natočil pár záběru na Srí Lance (to slabší z celého filmu), které ovšem Chlumský nechal jen do jisté míry a přinesl do natáčení pevnou rukou a natáčecí plán a hlavně zkušenosti, které Kulhavému chyběly. (asi by to chtělo začínat spis na Redakci he he) Rádoby drsná hudba od rádoby drsných, spíše trapných Clou na celkové kvalitě sice moc nepřidá, nicméně rozhodně nemusíte litovat peněz za lístek, neboť je to opravdu vtipně zvládnutá záležitost s řadou akčních scének (zejména povodně, při kterých přijdou o peníze jsou bravurní) , bláznivou Synkovou a skoro nahou krásnou Renatkou Visnerovou (Prokopovou). p.s. a esli na to bude mít někdo nějaký kydy ohledně prací v postprodukci, tak ať si taky někdy zkusí něco natočit sám. vona to prdel neni a Česká produkce nespolupracuje s ILM, na to nezapomínejte...

Asi jsem cvok, ale mě se tohle prostě zas až tak nelíbilo. Hrozně jsem se na to těšil, Cuarón je můj oblíbenec, obrázky a trailer vypadaly poměrně zajímavě, Clive Owen a Michael Caine co by hipízák, to je veliký lákadlo, tak jsem prostě neodolal. Čas v kině ale ubíhal pomalu, nebavilo mě to a to se mi často nestává. Asi tomu napomohla eště moje slečna, která je filmový barbar a mělo to na mě tak trochu vliv, nicméně Potomci lidí mají v sobě tolik nezodpovězených otázek, na které režisér sice upozorňoval, nicméně pak se díky nim vyskytují v ději poměrně silné trhliny, které spousta diváků přehlédne díky tomu vizuálně dokonale pojatému zpracování. Je rok 2027, čili blízká budoucnost, tolik se toho zase nezměnilo, ale něco přece, nerodí se nám děti. Ale že je to skutečně budoucnost, to poznáte jen v interiéru, ale při natáčení v exteriérech....skutečně auto s černými masivními nárazníky mě osobně moc nepřesvědčí, že nejsem v roce 2006, ale někde úplně jinde. A teď k ději: Když nakonec za záhadných okolností jedna žena otěhotní, musí ji hrdina Clive Owen ochánit před teroristy, kteří se jí chtěji zmocnit. Dobře, tady to eště docela funguje a následné nasnímání bojové sekvence v závěru filmu je vskutku geniální, kamera snímá na jeden záběr na steadycam, občas na ní vystříkne nějaká ta krev a vy máte skutečně ten největší pocit autenticity. Pak už vše spěje k typickému kliše, ženu se podaří zachránit, hipízák Caine a hrdina Owen zemře a díky tomu, že žena přežila, se na svět po dlouhých letech dostává první dítě. Ale co dál, ptám se? Tím se přeci nic nevyřešilo. Dítě se sice narodilo, ale k čemu to je, když ostatní děti mít nemohou? Nezbývá asi než počkat až vyroste a....ale s kým ho bude mít, že jo? Zajímavej nápad, supr zpracování, ale tohle měl napsat radši Jaroslav Dietl a režirovat to měl Hynek Bočan, ti by tomu dodali patřičnou realitu he he. Ale jak tak koukám, všem se to líbí, tak na to do kina určo běžte