TeraBum

Připomenutí neuvěřitelného zážitku, kterého jsem měla to štěstí být v září 2012 součástí. Bezchybné.

První dvě řady jsou dobré, má to vše co by seriál měl mít: sympatické postavy, vtip i originalitu. To co ale Torchwood dělá nadprůměrným je třetí série s podtitulem Děti země. Tahle o dost temnější řada měla souvislý příběh z kterého mi běhal mráz po zádech ještě hodně dlouho, protože ona situace byla zobrazena velmi realisticky a já si dokážu snadno představit, že vláda by se v podobné situaci zachovala tak, jak se zachovala v seriálu. To, spolu s faktem, že Torchwood se zbavuje postav rychlostí Game of thrones z něho dělá seriál který stojí za to vidět.

Hned po prvních pěti minutách pilotu jsem věděla, že tenhle seriál bude jiný. Jsou to vizuální orgie. Čistá poezie. Každý záběr je jako obraz. Nechme stranou dokonalý děj, perfektní hlavní postavy (mám pocit že postava Willa byla stvořena jen pro moje potěšení...) i dialogy z kterých mi jde hlava kolem. Už jen kvůli obrazové stránce si Hannibal zaslouží plné hodnocení. Pro mě je to umělecké dílo. PS: Po devíti dílech druhé řady lituji, že jsem tomu nasázela hned plný počet, protože už nemám kam zvyšovat. Druhá řada ještě lepší, ještě děsivější, dialogy Willa a Hanniho získali zcela nový rozměr. Tohle není seriál, tohle je umění.

Scrubs jsem dokoukala už před lety, ale nedávno jsem si projížděla některé scény na youtube a to mě donutilo zvednout hodnocení na maximum a konečně sesmolit komentář. Tenhle seriál je výjimečný v tom, jak dokáže střídat scény u kterých se směju přes celý barák, se scénama, u kterých dokážu brečet i potom co epizoda dávno skončila. V epizodě, kde se objevil Michael J. Fox jako doktor s OCD jsem byla v šoku jak skvěle dokáže Scrubs navodit ty přesné pocity. Abych to zkrátila, to co mám na Scrubs nejradši je to, že je zde tolik životních pravd že by to vydalo na knihu. Tohle není jen seriál, je to seriál, který vám může v životě opravdu pomoct. (Nothing in this world worth having comes easy.)

Dlouho jsem si myslela, že k mému nejoblíbenějšímu seriálu nebudu moci napsat komentář. Nejen kvůli tomu, že všechny kvality byly vyzdviženy v jiných komentářích, ale taky pro to, že těžko hledám slova. SFU je pro mě o pocitech víc než jakýkoliv jiný seriál nebo film co jsem kdy viděla. Všechny postavy jsou pro mě naprosto reálné. Neznám žádný jiný seriál, který by byl tak upřímný a hlavně pravdivý. I přes to (nebo právě proto), jak moc se tenhle seriál dotýká tématu smrti, jestli se chcete kouknout na seriál o životě, koukněte se na Six Feet Under. ►- You're alive. What's a little pain compared to that? - It can’t be that simple. - What if it is?◄

Já vám nevím, lidi. Když jsem šla na Stmívání do kina, ještě kolem toho nebyl takový humbuk, ještě nad tím neslintaly dívčiny bez mozku. A mě se to líbilo. Kamera byla dobrá, soundtrack byl skvělý. Nic převratného, ale koukalo se na to dobře. A pak jsem si ze zvědavosti přečetla knihy (které jsou hrozné), nad filmem začali slintat výše zmíněné bezmozkovnice a bylo natočeno bůhvíkolik pokračování, které prvnímu dílu nešlapaly ani na paty. A tak jsem si musela zvyknout, že pokaždé když řeknu, že první díl nebyl zase tak špatný, musím se krýt před létajícími objekty mířícími na mou hlavu. Škoda. První díl totiž vážně není zas tak špatný.

Seriál mého dětství. Bohužel po odchodu O'Neilla to šlo tak nějak do kytek. Bena Browdera jsem nemohla vystát a děj s Orii mě už moc nezajímal. Navíc jsem nějak nedokázala rozdýchat přechod od sci-fi k fantasy. Každopádně na tenhle seriál budu vzpomínat vždy s láskou, už kvůli takovým klenotům jako byl díl s časovou smyčkou.

Je to tak, na film jsem se koukla jen abych tam viděla Mishu Collinse. Kdybych věděla, že tam bude 10 sekund, našla bych si ten kousek na youtube. Eh.

Krátké leč úderné a zajímavé. Pár minut stačilo k tomu, aby mi ústřední dilema uvízlo v hlavě a přinutilo mě přemýšlet o tom i dlouho po shlédnutí. To spousta jiných, "nekrátkometrážních" filmů nedokáže. A ano, mám slabost pro Mishu Collinse. Kéž by tak dostal příležitost hrát v něčem větším...

Když na konci hraje Kodet českou hymnu, pokaždé mám co dělat abych nebrečela. I když to vidím podvacáté. Pro mě nejlepší český film, vše ostatní už bylo řečeno.