Bad Guy

Tenisové scény mezi Artem a Patrikem jsou mimořádně houževnaté. Pohledy z ptačí perspektivy, kamery připevněné na tenisových raketách a mnoho dalšího, jen umocňuje efekt toho, že vše udržuje diváky plně ponořené do tohoto tenisového dramatu. Luca Guadagnino v Rivalech ve vás vyvolává touhu vstát a sportovně si zakřičet. Režisér natočil odvážný a především osvěžující snímek, který přiměje k napětí i ty nejotrlejší diváky. Herecké trio ze sebe vydává všechno a donutí vás částečně vše prožívat s nimi. Je to hříšně zábavné a mimořádně neochvějné.

Gran Turismo je zdařile provedený sportovní životopisný film, který od začátku do konce srší energií, neotřelým stylem a dynamikou. Sice to není dokonalé, ale je to zatraceně dobré. A stává se živoucím důkazem, že filmy o videohrách mohou být zdařilé, napínavé a emotivní zároveň.

Čest zlodějů vás chytí za srdce od prvního okamžiku a už ho nepustí. Scénář klade na první místo postavy a servíruje sympatický ansámbl nemotorných a vtipných charakterů. Žádné klasické klišé nebo samoúčelné vtípky, jen prostě dobře vyprávěný fantasy příběh. To ale neznamená, že film není veselý. Každá postava je k popukání a Pine je toho důkazem, jeho sarkastický humor tu funguje na jedničku. Více zde.

Ti z vás, kteří chodí na tuhle sérii kvůli krveprolití, tak budou zřejmě zklamaní. Rozhodně není tak agresivní jako předchozí díly. I přesto se tu najde pár dobrých jednotlivých akčních sekvencí. Zvratů je tu sice hodně, ale nakonec je to až přespříliš překombinované. Počet mrtvých je na minimu a tvoří ho převážně náhodní kolemjdoucí, částečně proto, že hlavní postavy snadno přežijí hluboké bodné rány a jsou tak skoro nesmrtelné. Úvodní scéna vraždy je dynamická, nasazuje vysokou laťku a slibuje slibnou podívanou. Jenže tím to končí a zbytek filmu se k ní ani nepřiblíží. Nemůžete prostě naservírovat silný rozjezd, který pak zastíní vše ostatní. To je jako začít na vrcholu hory a postupně se řítit dolů. Nejnovější Vřískot nemá dostatek kvalitních lekaček ani logický děj, který by nějakým způsobem zaujal či dominoval. Více zde.

Příběh je i tentokrát napínavý, protože se vžijete do rodinného kruhu a bojíte se o jejich potomky, kteří nikdy nejsou tam, kde mají být, a často jsou kvůli tomu v nebezpečí. Jistě, je tu pár hloupostí, včetně toho, že označení brácha zazní asi tisíckrát, ale na upřímných dialozích a emocích mezi nimi je ve skutečnosti něco obdivuhodného a mimořádného. Nikdo především nijak nepřehrává a vše působí střízlivě a vyváženě. Ale kromě toho se část děje točí částečně i kolem životního prostředí (pandorští tvorové jsou loveni pro své jedinečné vlastnosti), i když nakonec jde přece jen o přežití. Podvodní scény jsou skutečným vrcholem filmu, protože vizuální efekty jsou mistrovsky ohromné. Opět se plně ponoříte do krásy Pandory, zatímco Tsireya a její svěřenci budou proplouvat tímto podmořským 3D královstvím mezi hejny podivných a úžasných tvorů. Je to naprostá pastva pro oči. A zvukové efekty tomu dodávají správný progres a jen podtrhují tu celkovou brilantnost. Tříhodinová stopáž s několika skvělými akčními scénami, z nichž jedna velmi připomíná Cameronův Titatic, utíká jako voda. Nemá sice takovou intenzitu jako jeho Terminátor 2, ale je to další pokoření hranic u blockbusterových filmů. Pandora tak zůstává jedním z nejúžasnějších světů, jaké jsme kdy na velkém plátně mohli vidět.

Šílená noc se pravděpodobně nestane vánoční klasikou, ale rozhodně se stane kultovní vánoční klasikou, kterou si nejlépe vychutnáte ve společnosti svých přátel.  Skvělé herecké obsazení, originální scénář, krvavá a krvavější vyvražďovačka... co víc si člověk může od vánočního filmu přát?

Menu je absurdní film, který vzhledem ke svému pokrytectví a široké škále satiry působí lépe s odstupem. Čas od času to funguje jako v precizním thrilleru Saw. Ale je tady vůbec nějaká zábava? Ano, rozhodně je, především díky obsazení. Zástupkyně Slowika (Hong Chau) si místy krade film pro sebe, jelikož její profesionalita jen stěží maskuje pohrdání každým bohatým hostem. Fiennes a Taylor-Joyová mají mezi sebou dobrou chemii a vyvažují se jako vzájemné protiklady. Příběh graduje do doby, dokud je vše zahalené a nemáte sebemenší tušení, kam se tvůrci chtějí vydat a co bude následovat. Ale v posledním dějství jsem měl pocit, že veškerý vynaložený potenciál se úplně rozplynul. Navíc některé události a rozhodnutí mi přišly příliš nepravděpodobné nebo minimálně nevysvětlené. Jako kdybyste si v luxusní restauraci objednali smažák s hranolky. Působilo by to stejně tupě. Tento snímek si můžete užít, i když se zjevně snaží těžit z úspěchu druhých. Přece jen je zábavné sledovat kult smrti v oblasti gastronomie. Každý z herců jede na správné vlně a nikdo z nich nebere nic příliš vážně. Nejlepší je jít na film s vědomím, jak je povrchní a s faktem toho, že má nižší třída od pradávna svoji prostořekou drzost. Když Margot v jedné stěžejní scéně dává najevo své emoce, tak vše nasvědčuje tomu, že snímek je možná více konzervativnější, než aby dával přímočaře najevo nějaké poselství, ať už napříč různým společenským vrstvám či jiným směrem. 65%

Zdá se, že tvůrcům uniká fakt, že konkurenční Paddington funguje tak dobře, protože jeho vřelost a vrozená radost ze života působí absolutně nenuceně a přirozeně. Kámen úrazu spočívá v hlavní šupinaté postavě, přičemž jeho vizuální stránka neumožňuje emocionální schopnosti, které jsou třeba u medvěda typické. Krokodýl v podstatě zúží oči, když se naštve a nebo dělá to, co Kocour v botách, když je šťastný a to je v podstatě všechno. Další zvláštností je, že Lyle sice umí zpívat, ale za to neumí mluvit a to je dosti matoucí, když uvážíme, že umí do různých slavných písniček namluvit text. Krokodýlovi propůjčil hlas Shawn Mendes, ačkoliv absence řeči nutí k zamyšlení, zda jeho hlasový projev byl tak špatný, že nakonec tvůrci požadovali, aby byl němý. Mendes jako interpret schytává od milovníků hudby spoustu kritiky, souběžně ho považují za poněkud bezduchého, i když je fakt, že tady zpívá sakra dobře celou řadu originálních písní. Šoumen krokodýl není ničím jiným než přehlídkou hudebních stylů jako v případě Největšího showmana, ale nepřináší žádnou hloubku. Zdá se, že Javier Bardem se ve svých hudebních a tanečních scénách docela baví, ale to nic neznamená, protože není dobrým zpěvákem ani tanečníkem. Počítačem vytvořená animace Lylea nemá příliš charismatickou osobnost, zvláště když Lyle na velkou část příběhu ztratí svůj pěvecký hlas. Krokodýl šoumen je příliš dětinský pro dospělé diváky a příliš nudný pro malé kluky a holky. Navzdory naprosté šílenosti, na které je celý film založen. A fanoušci Mendese by si spíše měli pustit jeho album na Spotify a udělají lépe.

Je skutečně těžké najít něco, co by tento snímek mohlo spasit. Některé herecké výkony se spíše hodí do špatného bijáku. Vizuální stránka je často hrozná s mixem všelijakých stylů. Dialogy nebo snaha o hlášky jsou naprosto laciné. Kouzla jsou většinou přehnaná a špatně vysvětlená. Některé masky jsou tady asi tím nejmenším zlem. A otřesná délka filmu dvě a půl hodiny je opravdu ubíjející. Netflix samozřejmě doufá, že Škola dobra a zla si neznepřátelí své hlavní publikum a to čtenáře knižních předloh. Ale budu zcela upřímný, protože i přes nějakou viditelnou snahu, jedná se o naprostou slátaninu fantasy, která je přetažená za vlasy, nijak nedotažená a s tak velkou přemírou klišé, že to ani tahle teengerovská cílovka nemůže ocenit. A musel by se nakonec stát nějaký zázrak, aby se tohle veledílo stalo populárním počinem, což by pak přineslo dle otevřeného konce další pokračování. A osobně doufám, že se tak nestane.

Je to natočené tak, jako byste sledovali skutečný život. V tomto psychologickém thrilleru Chastain a Redmayne předvádí ohromující výkony, které se mohou právem řadit k těm nejlepším v letošním roce. Chastain podává v roli Amy jeden ze svých dosud nejsympatičtějších výkonů, protože odvádí excelentní práci. Nejzásadnější a nejsilnější momenty prožívá pouhým mrknutím oka. Jen díky svému jemnému výrazu v obličeji dokáže ukázat strach, soucit a pochybnost zároveň. A stejně tak si i Redmayne krade scénu částečně pro sebe. Nenuceně podává nejděsivější ztvárnění sériového vraha. Od chvíle, kdy se s Charlesem setkáváme, tak víme, že s ním není něco v pořádku. Jeho nucený úsměv je přinejmenším znervózňující. Jeho smutný hlas naznačuje temnou minulost a poté jeho stagnující pohledy, kterými jsme svědky při ohlašování špatných zprávách. Redmayne hraje Charlese s tak silnou intenzitou, že chvílemi máte pocit, jakoby byl přímo s vámi v jedné místnosti. Úplně skvělou věcí je, že snímek nepokračuje v typické šabloně kriminálních případů, kdy se snaží tvůrci jen něčím šokovat a částečně uspokojit diváckou potřebu. Dobrá sestra má co říct. Kromě skutečné události se zabývá tuctem obtížných otázek. Neúprosně například ukazuje zákeřnosti v oblasti zdravotnictví a dává nám najevo, že skutečný zločin může vypadat i jinak. Musím ještě jednou zdůraznit, že je naprosto osvěžující sledovat Dobrou sestru v době, kdy se na nás chrlí zločinecké snímky jako na běžícím páse. Tento titul však přináší promyšlenost, intenzivní hloubku a úžasné herecké výkony. Netvrdím, že se tímto jedná o nějaký zlomový bod v tomto žánru, ale rozhodně velice ucházejícím počinem se stává.