Charms

K čertu s Patizónem - TOHLE je sexy upír! Tilda je tak odporná, až je fascinující. Hudba úchvatná, atmosféra hustá jako čerstvá dávka Rh negativní, prostě pecka.

Dobře...za tu finální písničku...

Jedna za Seana a druhá za zločineckou kočku (ad Terry Pratchett). Jinak mě to tedy pekelně nudilo, ale to je můj všeobecný problém s Bondovkama.

Jímá mě z toho solidní hrůza. Část filmu jsem dumala, jestli babu prostě nestrčit ze schodů, ale pak mi došlo, že hlavní problém bude v synkovi. Čvančarka jako mimořádně nenáviděníhodná štětka, která bere vše :-D

Brilantní konverzačka s nenápadným rozjezdem. Snad dokonce o chlup lepší než Bůh masakru, neznámí (alespoň pro mě) herci udržovali věrohodné kouzlo všednosti a procházeli tak situacemi, které se opravdu mohou stát každému z nás.

Viděno v půvabném českém dabingu - každé vyslovení názvu místa slavné bitvy převádělo tuhle polodigitální slátaninu do větší a větší grotesky. Nebude to rychle. Nebude se ti to líbit. Teplé brány rulezzz!

Ultraúchylná sonda do života americké spodiny...Ač mě scéna s kuřetem neoslnila tak jako většinu zdejšího (hádám pánského) osazenstva, překvapivě věrohodný slizoun McConaughey a dokonalá flegma Haden Church se postarali o slušnou zábavu.

Jak plyne život postav v první půlce příběhu na krásném sladkém obláčku, za čím dál jasnějšího svitu slunce a cvrkotu ptáků, tak se v té druhé řítí stejně nevyhnutelným způsobem do absolutní pr****. Brazil po francouzsku se vším všudy (a po páteři/mrazivý dálnice). Jean-Sol Partre potěšil.

Pardon, ale tohle fakt ne. Zlaté Moulin Rouge. Kam se poděl ten jazz, jediná věc, která tuhle hrůzu mohla alespoň částečně spasit?

Rozhodování mezi Edwardem Nortonem a Timem Rothem Drew opravdu nezávidím...Úžasně odpočinkové a pro mě bez chybičky.