Bernhardiner

Úplně první videoklipy depešáků vlastně nebyly ničím jiným než pohyblivé obrázky kapely, která hraje a zpívá, přičemž občas se zde objeví nějaká scéna oděkud jinud než ze studia (třeba z restaurace). Ani ty kolovrátkové songy tomu moc nepomáhaly. Postupem času ale písničky ztemněly a klipy se natáčely i třeba v podzemních chodbách. Škoda jen, že se v té době nenatočilo víc klipů, které jsou kvalitativně na úrovni Blasphemous rumours, který mezi nimi jednoznačně vyčnívá. 60%

Hehe, prý Dobrodružný / Drama / Romantický. Spíš bych to upravil na Nuda / Kýč / Dobrodružný / Drama / Romantický, poněvadž zde jmenované žánry jaksi ve snímku nehrají prim. Nudy tam však bylo habaděj, způsobovala zhoršení pozornosti a naprostý nezájem o další průběh. Kanadské či aljašské hory jsou nasnímány opravdu rozkošně, je jich tam však přespříliš, ale tvůrci jimi nepohrdli, neboť minuty plynou, děj se neposouvá a dodá to snímku trochu glanc. Scénárista psal scénář možná ve spánku, možná pod vlivem léků utišujících bolest způsobenou vytrhnutím moudráku, možná v celkové narkóze, možná při vymývání mozku televizní černou kronikou, ale rozhodně ho nemohl napsat v dokonale bdělém stavu. Je to prostě jakýsi romantický příbeh o milostném trojúhelníku vražedným způsobem přifařený k dobrodružství někde za polárním kruhem. 40%

Na začátek musím říct, že jsem tenhle kousek viděl v dost hrozné obrazové kvalitě, čímž může být moje hodnocení ovlivněno. Kusturica natočil o outsiderovi z rozvrácené rodiny, ale na mě nijak nedolehla naléhavost tohoto tématu, spíše jsem se snažil nezavřít oči, protože to bylo skutečně uspávající. Ani bolestivý závěr nijak diváka neuchvacuje, napětí se rozhodně nedá krájet a to dost zamrzí. 55%

Strávit nějaký čas sám na malém ostrově je můj tajný sen. Sice bych se z toho mohl brzy pomátnout na rozumu, nicméně alespoň bude na světě o jednoho blázna víc. To je taky případ našich hrdinů. Celou skutečnost ztěžuje fakt, že hlavní hrdinka Karin si povídá s hlasy, které nikdo jiný neslyší. Kdybych navíc žil v takovém zchátralém a pustém baráku, asi bych ty vjemy měl také. Celé to dotváří krásně depresivní černobílá kamera, která divákovi optimismu na života opravdu moc nepřidá. 95%

Tenhle film skvěle reflektuje atmosféru v americké společnosti na začátku 70. let. Šéf manhattanské nemocnice, jenž má problémy neschopnými a prohnilými podřízenými, dotěrnými debilními anarchisty, náboženskými fanatiky s vymytými mozky a vlastní manželkou, už má všeho dost a po nocích s lahví vodky v ruce plánuje svoji sebevraždu. Náš doktor má však nyní o problém víc: za podivných okolností mu umírá personál. Film je nabitý hláškami, z nichž černý humor přímo pryští. Díky tomu už vím, jak spáchat sebevraždu tak, aby to bylo považováno za přirozenou smrt. Škoda jen, že na to nemám odvahu. Někdy už toho při pohledu na dnešní svět mám taky dost. Nutno podotknout, že se toho v Americe od 70. let moc nezměnilo... 85%

Komedií na toto téma bylo natočeno tolik, že je nelze ani spočítat. Tenhle kousek rozhodně ničím nevyniká. První dvě třetiny jsou tak nudné a nezajímavé, že jsem měl chuť to vypnout. Woody Allen asi dostal napsat nějaký scénář, a tak ho napsal - resp. vyvařil z vody, jinak se to napsat nedá. Poslední část filmu je podstatně vtipnější a bláznivější, nicméně to nemůže vynahradit více než hodinu scénáristovy bezradnosti. 55%

Ústřední myšlenka filmu o instruktoru letectví, který nemá odvahu posadit se do letadla, je geniální a film z toho zásadním způsobem těží. I herecké výkony hlavních představitelů nejsou vůbec špatné. Problém nastává v okamžiku, když herci musejí něco říkat. Dialogy jsou totiž napsány vcelku nešťastně (možná na tom bude mít vinu i český dabing) a ve výsledku působí dost nepřirozeně. Konec je sice "krásny", ale nějak mě vzhledem k předchozímu ději nedokázal víc zaujmout a překvapit. Přesto film nabízí velice příjemnou podívanou. 70%

Nemůžu tenhle snímek srovnávat s jakýmsi japonským hororem, neboť jsem ten japonský horor neviděl. Jediným důvodem, proč jsem tohle zhlédl, byla Kim Ha-neul, která i zde potvrdila svoji hereckou všestrannost. Nejdříve jsem se domníval, že přízrak je vlastně ztělesněním svědomí dívek. Úplný závěr sice této mé představě učinil přítrž , nicméně stále to lze považovat za příběh o vině a trestu. Přestože mě tento film ani jednou nevylekal (což by jako horor asi měl), nemůžu neocenit chytře vymyšlenou zápletku, která mě skutečně bavila. 90%

Kdyby se z tohohle filmu vystříhaly všechny hudební vložky, stálo by to za starou belu. Ale tyhle vložky zabírají naštěstí minimálně třetinu filmu a jsou natolik originální, že opravdu stojí za pozornost. Za pozornost stojí i zajímavé herecké výkony, jenže se to tak nějak celé míjí účinkem. Dívat se na tenhle snímeček rozhodně nebylo utrpením a množství mrtvol mě opravdu nevykolejilo, nicméně vůbec mě nezajímalo, jak to všechno dopadne, neboť až na posledních dvacet minut se děj nikam moc neposouval. 60%

Zpovídám se je výborné hitchcockovské drama o vině a svědomí, navíc v poslední půlhodině krásně vygradované. Jenom ta zápletka se mi zdá lehce vykonstruovaná, kněz přece k zabitému ráno už vůbec nemusel chodit. Montgomery Clift mně přišel jako příliš velký hezoun na kněze, ale neustále mě přesvědčoval o tom, že si velký Alfred. Takových krys, jako je Keller, bohužel po světě chodí strašně moc a tak jako on se nestydí křivě svědčit. 90%