Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (56)

plakát

Alias Grace (2017) (seriál) 

Příběh se zpočátku velmi pomalu rozvíjí a je těžké uchopit, kam vede. Od poloviny série nicméně děj nabírá spád a je naprostá radost sledovat vývoj události. Žádný šílený americký patos, žádné hlučné drama, ale potichu se plížící výborně vypracované drama s prvky tak mimořádně vlastními ženské mysli. Poslední dva díly jsem sežrala. Je to výborné.

plakát

Star Wars: Poslední z Jediů (2017) 

Naneštěstí opět hlubší vykreslení postav a příběhu ustoupilo...cgi...nebo...vlastně čemu? :)

plakát

The Returned (2015) (seriál) 

Naneštěstí jsem netušila, že jde o remake skutečně kvalitního seriálu, tudíž jsem neměla kam prchnout a při každé scéně a dialogu mi musela znovu přicházet na mysl myšlenka, jak může skupina nezúčastněných herců, hrozná kamera, střih a stupidní scénář naprosto zprznit něco, co mohlo být výborné...

plakát

Pacific Rim - Útok na Zemi (2013) odpad!

Debilní scénář, debilní plytké postavy, debilní monstra bez nápadu, režisérská onanie za účelem splnění snů z dětství. Co mě ale přimělo dát tohle hodnocení? Hudba. Fuj.

plakát

X-Men: Apokalypsa (2016) 

Chci zpátky svůj čas... S těžkým srdcem dávám dvě: první za scénu se Silver Surferem, druhou za snahu... Ale tak měkká jsem jen proto že ležím s chřipkou a neměla jsem sílu to vypnout.

plakát

Čarovný les (2014) 

Proč si pokaždé provedu tu špatnost, že jdu do filmu bez přečtení komentářů, abych si nezkazila překvapení? Into The Woods je jedním z nejhorších, nejpříšerněji napsaných filmů (a adaptací Broadwayských muzikálů), jaké jsem viděla. Tento efekt umocňuje obrovský nepoměr mizerné kvality látky a velké kvality kulis, kostýmů, CGI a...Meryl Streep. Scénář je jednou z nejhorších hovadin, s jakými jsem se kdy setkala, a abych nevnucovala potenciálním divákům vlastní názor, pokusím se scénář bodově vyložit: Disney film je pokusem o fúzi vícera klasických pohádek podle jakéhosi muzikálu. Vše začíná krizí tlustého pekaře a jeho ženy, kteří spolu mají vlažný vztah. Nemohou počít dítě v důsledku kletby čarodějnice. Tato čarodějnice je adoptivní mamčou nádherné sestry tlustého pekaře, která v naprosté pohodičce žije uprostřed bažin ve věži, dokud se nezamiluje do prince a nechce ven. Čarodějnice prince samože zbaví zraku. Ani princ ani Rapunzel nemají ve filmu žádný charakter, netýká se jich žádný děj, prostě tam nějak jsou. Zpět k pekaři: obdrží od čarodějky nákupní seznam obsahující hučku Karkulky, bílou krávu, Popelčin střevíček a žluté vlasy, aby jeho žena mohla otěhotnět. Malá Karkulka jde lesem, kde narazí na debilního pedofilního kanibala Johnyho Deppa oblečeného v kancelářském obleku a klobouku. Není jisté, zda ji chce jen sežrat nebo jí provést něco víc. Pekař Deppa rozřeže a sežranou Karkulku zachrání. Ta mu hučku věnuje s dojemným dětským úsměvem a slovy "to je v pořádku, babička mi udělá novou z kůže zabitého vlka". Ve zbytku filmu děvčátko skutečně nosí Deppa staženého z kůže, z něhož je najednou pěkný kožich, a vyhrožuje všem od lidí po obry svým kapesník nožem. Pak je tam kluk, fazole, obři, whatever. Matku kluka zabije královský vyvolávač, za což se chce dítě pomstít, ale pekař ho přemluví to nedělat se slovy "nechápeš to, někdy se věci prostě stanou, nech to plavat, svět není fér". Mezitím prodělává Popelka krizi identity a není si jistá, zda by měla nechat stopu ke svému nalezení brutálně nechutnému oplzlému princi, který o lásce zpívá spolu s druhým -tím, co leze do věže- princem na vrcholku vodopádu a rvou si košile a vůbec. Když se snaží najít Popelku se střevíčkem, macecha svým dcerám usekne palec a patu s patřičným zvukovým doprovodem, a když zamilovaný pár odchází, Popelčini nohsledi ptáčci jdou věrně vyklovat oči macešiným dcerám (vtipné je, že Popelka později řekne, že ji poslouchají - kdo jim to asi poručil...). Mezitím se čarodějnici podaří dostát svého a za odměnu vypoukne pekařově ženě pod šaty za vteřinu devítiměsíční břicho a v další scéně má už dítě. Princ, který si Popelku se slovy "ty jsi má životní láska" vezme, pět vteřin nato v lese sbalí fyzickým nátlakem a nechutnými hláškami tuto pekařovu manželku, která se do něj zamiluje, mají pár divných líbacích scén, žena pak spadne ze skály a umře. Pekař se samozřejmě ve stejném momentě sblíží s Popelkou, která zpochybňuje své manželství s princem a dá mu vzápětí kopačky s tím, že se k sobě nehodí. Princ se slovy "byl jsem vychován být okouzlující, ne upřímný", odchází balit další pekařky. Aniž by pekař tušil, že mu umřela žena, v pohodičce je s Popelkou, Karkulkou a fazolovým klukem. Tento chlapec hozením minikamínku na čelo obryně způsobí její smrt, zatímco Karkulka prožívá v lese existenční krizi ohledně toho "že vždy chtěla učinit svou rodinu hrdou a nyní se chystá někoho zavraždit". Ačkoliv Karkulka nemůže najít svou rodinu a neví, jak na tom jsou, v pohodě je považuje za mrtvé a stěhuje se k pekaři domů s osiřelým fazolovým klukem a Popelkou, která nabídku přijímá se slovy "stejně si úklid docela užívám!". Celý scénář je přitom bohužel stejně nebo více debilní jako tento můj popis a kvalitativně jej lze přirovnat k mým starým slohovkám ze základní školy, kde mi došel čas, nápady a papír a musela jsem rychle splácat všechny dějové linie do kupy, aby to působilo promyšleně. O to smutnější je, že byl takový scénářový balast podpořen kostýmy skvělé Coleen Atwood, hereckým výkonem brilantní a okouzlující Meryl Streep (jedna hvězdička), která byla jediná herečka ve filmu, které jsem zobala z ruky každé slovo, kvalitní CGI a mohutnými kulisami. Upřímně a s dobrým úmyslem doporučuji se na film v životě nepodívat, nestojíte-li o hromadu WTF momentů, znechucení nejoplzlejším princem v dějinách filmu nebo šok z debilní dějové linie. Odpor k muzikálové formě je pak už jen mým osobním problémem, na druhou stranu kdykoliv vidím dobrý muzikál (Sweeney Todd, Rocky Horror...), umím jej ocenit a na tento odpor si prakticky nevzpomenu (pokud zrovna někdo se zoufalým křečovitým úsměvem nekráčí ke kameře v grandiózním finále nějakého divného songu). Dodatečná zajímavost na závěr: je podle mně naprosto fascinující, že někdo pustil do kin snímek, jehož střihač musel být opilý, zfetovaný nebo idiot, protože návaznost děje někdy tak zoufale pokulhává, že si leccos nevyřčeného musíte domyslet, abyste se chytili (nebo jsem místy nevědomky upadala do kómatu, což by tyto propasti vysvětlilo).

plakát

Zbouchnutá (2007) odpad!

V životě jsem neviděla takhle debilní odpad s takhle dobrými komediálními herci. Chci vrátit svůj čas.

plakát

The IT Crowd (2007) (TV film) 

Na to, že se tento zkušební pilot snad ani důstojně natočit nedal, se všichni hezky snažili. Jsem každopádně ráda, že to nikdy dál nedospělo. Je to jako parodie na všechny americké pokusy zpracovat téma britského seriálu či filmu.

plakát

Jurský svět (2015) 

Natěšení z filmů, na kterých jste vyrostli, přijdete do kina a snažíte se vychutnat si film. Počkat, product placement, ok, ten byl nešikovný. Počkat, druhý. Celý příběh hezky začíná, ztotožníte se s malým chlapcem, který je nadšenec do dinosaurů, objeví se nedotknutelná Bryce Dallas Howard (měla už daleko lepší role). Přijmete ten nával klišé, dokud se neobjeví napumpovaný Chris Pratt. Získal si vás ve Strážcích galaxie, takže tomu Nechutnému Donaldovi dáte šanci. Jenže on za celý film nevystřídá výraz. Takže se evidentně po hraní tlustých vedlejších rolí přes pořízení si svalů a hlavní roli v dobré komiksárně, prostě zasekl. K hercům už bych dodala snad jen pochvalu za obsazení Omara Sy a Vincenta D´Onofrio (ačkoliv, v kolika filmech mě ještě znechutí to pravidlo obsazení přesně jednoho černocha?). Ohledně zbytku long story short: scénář je debilní; v průběhu celého filmu musíte odhánět do očí bijící product placements jako dotěrný hmyz a těmto negativům kraluje fakt, že si...ani to nechci říct...dinosauři povídají. Film se dá rozdělit na 40 % odpadu (toolik scén věnováno tomu, že jeden z hlavních hrdinů prostě kouká na holky...přišli jsme kvůli dinosaurům, sakra), 5 % humoru, 5 % klišé, 20 % product placementu a 30 % skvělých dinosaurů. Ačkoliv jsem si ve 3D užila pohled na monstrum požírající žraloka nebo pěknou slečnu, ani jednou mi nenaskočila ta husí kůže jako když se v jedničce má poprvé objevit T. Rex. A nebylo to ošoupaností tématu, ale prostě debilním přístupem režiséra, scénáristy a fanatickou zaměřeností na akci a třidéčko, jak je v dnešní době zvykem. I za pět let si daleko raději pustím starý dobrý Jurský park, nikoliv z nostalgie, ale protože do něj tvůrci vložili nejen hromadu peněz, ale taky mozky.