petrskoc

Vlastně tomu filmu nemám moc co vytýkat. Pro mě velmi sympatická kamera, Michael Pitt v roli, která mu snad byla přímo napsaná na tělo (mimochodem doufám, že už konečně dostane roli, která jej vynese mezi Ačkou hereckou elitu, protože charisma na to zcela nepopiratelně má), hudba decentní - doplňuje obraz, nikoliv jej nahrazuje. Celý snímek na mě působil ale tak nějak nevěrohodně, od momentu zvratu se z atmosféry filmu a vyprávění vytratilo to kouzlo a feeling, které měla právě zhruba první půlka filmu. Celé vyprávění se strhne skoro až nějakým detektivním směrem, pátráním po něčem, co je od začátku jasné, jak skončí. Ona ta snaha z toho udělat něco víc, než jen komorní drama o mladém vědci, filmu paradoxně podráží nohy. Mnohem více by mě bavilo rozvíjet snímek spíše směrem psychologickým - jeho vztahu k ženám před a po nehodě, k vědecké práci, jeho vnitřních démonech spojených s otázkami o své vině/nevině apod., a hlavní hybatel příběhu - skutečnost, zda-li existuje něco jako převtělování, putování duší a tedy hmatatelný důkaz s tím spojený v podobě dědících se očních sítnich, nemusel být jakkoliv narušen nebo vynechán z kostry příběhu. Řemeslně bez zaváhání, jen jsem prostě čekal trošku něco jiného a film mě příliš neoslovil - nedokázal ve mně vyvolat nějaké silnější emoce.

Snímek z dob, kdy ještě Terrence vyprávěl spíš příběhy než básně. A nadčasová úvaha o tom, jak je v jakékoli době stejně dříve či později citové vnímání a prožívání světa kolem nás (vztahy, bohatství, práce apod.) tvrdě zadupáno do země vším pragmatickým a z evolučního hlediska výhodnějším. Smutný příběh, jemuž k plnému počtu chybělo velmi málo - mně osobně silnější konec. A skutečnost, že takto to na světe kolem nás funguje, také není zrovna růžová. Perfektní kamera, nádherný analog a exteriéry, hudba. Místy zmatečný a nečistý střih. Malick konzervuje čas a já mu tleskám.

Na to, že jde o velmi lowbudgetový a skromný film, Gavras toho za těch cca 80 minut řekl hodně. Jde se místy sice trošku proti logice věci a samotného vyprávění - hrdinové jednají nepřirozeně. Stejně tak je třeba brát některé scény s nadsázkou. Za mě nejsilnější sekvence v hotelu, kdy se šlo naopak přesně proti stylu dosavadního vyprávění. Cassel je prostě pan nadherec a zraje jako víno, Barthelemy - kterého lze vidět již např. v dřívější spolupráci s Gavrasem v hlavní roli v klipu pro Signatune od DJ Mehdi - předvádí určitou dávku charismatu, ale roli introvertního, na duši pošramoceného zrzka s touhou po spravedlnosti, jsem mu příliš nevěřil. Vyhrocující, násilná tendence ve vývoji snímku mi byla sympatická - ona se ta nenávist často v extrémních případech přetavit jinak než do formy násilí a brutality ani nedá. Tohle putování dvou zrzků by si sice dle mého zasloužilo vyhrocenější a plnokrevnější konec - vývoj příběhu a vyprávění tomu nasvědčují. Na druhou stranu chápu touhu zakončit příběh tak nějak lidsky až možná poeticky. Já spíš čekal, že mi Gavras zavře ústa nějakým brutálním vyvrcholením a já pouze zatleskám. Takto to bylo sice velmi silné, ale mohlo to být silnější. Těším se na další celovečerák.

První dvě třetiny geniální - hltal jsem to jako malý kluk. Tetelil jsem se, aby přišel nějaký milý, plnokrevný, uvěřitelný konec, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že uvěřitelné je relativní slovo ve filmu o cestování časem a tedy s jakýmisi logickými mezerami. Inu, bohužel. To co přišlo ke konci bylo něco tak zcela zbytečně zamotaného a překombinovaného, že mě vlastně úplně přestalo zajímat, jak osudy hlavních hrdinů dopadnou. Navíc chvílemi to bylo opravdu dost nepřehledné. Ono to od určitého momentu bylo docela jasné, kde je zakopaný pes, a jakmile začaly ty veletoče - jen se to potvrdilo. Takže zde asi víc než kdekoliv jinde platí - méně je někdy více. A Eathan Hawk mi do této role moc neseděl. Zvláštní film plný paradoxů.

Rozporuplný film. Na jednu stranu netradičně pojatý horor, který se snaží být spíš dramatem s hororovými prvky (a vcelku se mu to daří) a řemeslně (nikoli obsahově) slušný scénář nechávající diváka stále v napětí - zapojuje diváka tedy do filmu, jelikož musí přemýšlet - a to je dobře. Na stranu druhou lehce průstřelný námět, který je prostě vymyšlená ptákovina jako u všech ostatních hororů, byť se může zápletka tvářit sebevíc realisticky, uvědoměle a osudově. Ono to prostě jaksi neladí dohromady. Horor je horor - ten má z podstaty dané mantinely, a zůstane jím, i když budete ve filmu řešit jakoukoliv jinou lidskou činnost. A tedy ani zástěrka náboženským poselstvím z filmu nedělá něco víc. Je to jako by tam nebyla - spíš na celý snímek přináší navíc lehce ironický úškleb. Co tím vším chtěli tvůrci říct? Že náboženství (církve) jsou špatné? Že žijeme ve světě konspirací? Nebo že vše je subjektivní a tedy i míra toho, co si může dovolit jeden člověk vůči druhému byť i třeba ve světle dobrých úmyslů? A jaké jsou ty úmysly? Máme na ně právo či nikoliv? Otázek spousta, odpověď žádná. To by se muselo jít víc do psychologie postav a méně stahovat lidi z kůže. Takže tak.

Tohle mě spíš naštvalo, než zklamalo. Zhruba první půlkou to Ayer rozjíždí mému vkusu tím nejlepším možným směrem - velmi osobní, intimní a komorní drama se špetkou skvěle zvládnuté akce, dostatečně surové (ale zbytečně nešokující), navíc z prostředí, které není úplně běžné - o tankistech se moc filmů nenatočilo. Herci hrají jak o život, klasicky geniální Shia stojí hrdě herecky vedla Brada a ani zbytek posádky neztrácí dech. Tam kde v mých očích přichází problém je zhruba druhá půlka filmu, kdy nejdříve přijde několik laciných scén - nebudu spoilovat (ve spojení s nějakými náboženskými nesmysly to celý film posouvá ještě o úroveň níže), aby následně vše vyústilo v zbytečně přepálenou akci až komiksových rozměrů. To považuji za velký přešlap, i když uznávám, že tak dobře natočenou akci jsem hodně dlouho ve válečném filmu neviděl. Tvůrci to prostě překombinovali a nedokázali se udržet na uzdě. Té akce mělo být o půlku méně, vyperličkovat dialogy a trošku pozměnit scénář - a bylo by to silné. Takhle po skončení zbyla jakási pachuť. Musím vyzdvihnout ale scénu s Němkou a její neteří - ta byla skoro až tarantinovsky vygradovaná - pro mě nejsilnější moment celého filmu - paradoxně ten zcela bez akce.

Ex Machina je fajn komorní scifi na ještě úplně neprobádané téma. Ze začátku a hlavně průběhem se snímek tváří tak, že se ke konci stane něco nečekaného, ale podobně "očekávatelné" a tedy nepřehnané rozuzlení je vlastně lepší, než kdyby se tvůrci snažili o nějaký rádoby osudový film. Technicky precizní, architektura bez chyby, vizuální minimalismus tohoto stylu miluji. Domhnall Gleeson zde směle do kapsy strká Oscara Isaac. Nic zásadního ale snímek nesděluje. Klasický logický a morální rozpor a otázka v podobě ať už v soužití či pouhém vývoji či použití UI v našem světě je něco, na co stejně nikdy nenajdeme odpověď a prostě se to jednoho dne nejspíš "stane", takže do té doby budou tvůrci muset pro silnější filmovou výpověď a sdělení blíže do osobních životů hlavních hrdinů. Přesto spokojen.

I po druhé sérii si seriál udržel vysokou kvalitu a v určitých aspektech mě dokonce druhá série bavila víc jak ta první. Herecký koncert Vince Vaughna mnohdy směle strká do kapsy výkon Matthewa z první řady - rozhodně jsou kvalitou velmi srovnatelné. Vince dokázal, že se za ty dlouhé roky vypracoval v Ačkového herce, který bez zaváhání zvládá i surové dramatické role. Ani další obsazení neztrácí tempo - druhá řada je skvěle zahraná i zrežírovaná, zápletka je zasazená trošku jiným směrem než u první série, ale to je jen dobře. Pouhých 8 dílů mě trošku zamrzelo - nemyslím si, že druhá série ztrácela dech a nezvládla by další alespoň 2 díly. Naopak mi finále přišlo uspěchané oproti vývoji celého příběhu a tedy i jeho konceptu. Zakončení bylo potom pro mě velmi emotivní a přesně takový konec si druhá řada zasloužila, tleskám! Hudba opět vynikající. O první sérii toho bylo napsáno již mnoho - ve výsledku byla přece asi jen o trošku lepší jak ta druhá. Atmosférou, celkově psychedelickým naladěním, dialogy, myšlenkami... Pokračování True Detective ale rozhodně nepřineslo (alespoň pro mě) zklamání, jak se píše všude možně na různých webech - naopak z celkem okoukané a méně zajímavé zápletky vykřesali tvůrci a herci skvělých 8 dílů, které mohou celý seriál nakopnout bez problému k dalším pokračování. A jako bonus přinesla druhá řada spoustu pamětihodných scén a memorable quotes, ze kterých bych vyzvdihl jako jednu z TOP tu, kde Vince Vaughn hovoří k malému chlapci a mluví o životních pádech, prohrách a o tom, jak důležité a nepostradatelné jsou pro každého z nás bolest a utrpení. Ač se to může zdát sebevíc nelogické a nespravedlivé - vždy nás takové zkušenosti mílovými kroky posunou kupředu.

Velmi působivý snímek, jenž jsem viděl na 50. KVIFF. Jemná a čistá kamera, spousta originálních režijních přístupů. Příběhové hříčky mezi jednotlivými scénami mě bavily asi nejvíc. Stejně tak herci a často nadčasové úvahy o řemesle jakéhokoliv tvůrce, které by se daly pojmout v obecném měřítku i na další tvůrčí oblasti - tedy nejen na divadlo, o které ve snímku v prvé řadě jde. Film balancující na hranici mezi poetickým a romantickým dramatem, skvěle zahraný a napsaný, a hlavní představitelka byla opravdu půvabná a kouzelná - roztomilá. Šel jsem do sálu s tím, že jsem skoro ani nevěděl, o jaký film půjde, a odcházel jsem s kouzelným úsměvem v obličeji. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl a určitě zvážím další projekci.

Ale jo, Jurassic World je fajn. Typicky rodinný blockbuster, který se již z podstaty nevyhne určité kýčovitosti, ale jinak v něm všechno tak nějak šlape a funguje, jak má, je plný příjemných herců (Chris Pratt je fakt sympaťák a nejvíc potěšil asi Irrfan Khan), scénář je postaven na více méně totožné kostře jako první díl a tím mu tedy skládá jakousi poctu. Je v něm spousta odkazů a parafrází právě na film z roku 93, ale popravdě řečeno mě to začalo již zhruba v půlce filmu lehce iritovat - náměty a odkazy jsou lehce čitelné, potěší a občas jsou i celkem chytré, ale čeho je moc, toho je příliš, a myslím si, že větší míra originality a menší šlapání cestičky ve směru prvního dílu by přece jen snímku slušely mnohem víc a tvůrci se vůbec nemuseli bát jít více tímto směrem. Jinak je totiž v Jurském světě spousta originálních a chytrých scén, dokonce i pár memorable quotes. Což je nezvyklé u podobné oddychovky pro celou rodinu. Celkově film působí dojmem, že se šlo velmi na jistotu - a evidentně se to povedlo. Dávno mi už ale nestačí takto málo a dovedu si představit, že tento díl mohl být klidně o fous temnější, dospělejší a hlavně trošku odvážnější - a kdo ví, třeba mohl i redefinovat žánrové mantinely, tak jak to vidíme v poslední době třeba u komiksových filmů. Progres nezastavíš.