mrsin

Aronofskému Requiemu jsem se dlouho vyhýbal. U klasických dramat o drogově závislých totiž pociťuji jeden zásadní problém - s feťáky nesoucítím a jejich osud je mi ukradený, takže většina všech těch rádoby srdcervoucích konců jde mimo mě. Requiem je ale jiný. Když jsem ho viděl poprvé, zdrtil mě a od titulků jsem odcházel s tím, že už ho nechci nikdy vidět. Jak už to ale u dobrých filmů bývá, pěkných pár dnů mi šrotoval v hlavě a já si ujasnil, že ho musím vidět znovu s trochu naivní představou, že napodruhé jistě nebudu na konci tak zničený. A opět mě film svou silou překvapil. To, co zde předvádí Ellen Burstyn už není hraní, ale prožívání role a za mě nejlepší dramatický ženský výkon, který jsem kdy viděl. Podobně je na tom i soundrack od mistra Mansella, který řadím v hudbě k tomu nejlepšímu, co se v dějinách filmu objevilo. A ta závěrečná půlhodina... Jeden z mých TOP 10 filmů, který by měl aspoň jednou za život vidět úplně každý. 100 %

Prostě nářez! 100 %

Klasika, která nestárne. Hřebejkovi s Jarchovským se podařilo skvěle skloubit komedii a drama bez toho, aby se člověk cítil jakkoliv trapně. Celý film pak podtrhují výborné herecké výkony, včetně mladistvých, nezapomenutelné hlášky a úžasná atmosféra, při které člověk místy ani nedýchá (zpívání hymny u klavíru). "No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvinuli výzkumníci z NDR." 90 %