nonick1

Varování: tento produkt neobsahuje film, zato může obsahovat zbytky korýšů a měkkýšů,  vejce, ryby, arašídy, sóju, suché skořápkové plody, celer, hořčici, sezam, či vlčí bob.

Překvapivě zdařilý snímek pro celou rodinu s jímavým a režijně poutavě odvyprávěným příběhem. Za zmínku stojí nejen přesvědčivé herecké výkony, ale i velice povedený vizuál. Samostatnou kapitolou jsou pak nádherné scenérie švýcarských Alp, kde se velká část děje odehrává. Vzhledem k tomu, že děti se od obrazovky po celých těch 105 minut doslova nemohly odtrhnout, vidím to na pět hvězd.

Nevkročíš dvakrát do stejné řeky... ovšem v případě druhé řady kultovního seriálu OVNI(s) to neplatí. Tvůrcům nejenže se podařilo vstoupit do týchž osvěživých zábavně-tajemných vod, ve kterých se pátrá po záhadách UFO, ale navíc tu není nouze o scénáristické vychytávky a (nejen) vztahová překvapení.

Soudruzi z ČT nakonec nic nevysvětlili - ostatně, ani přes katastrofický propad sledovanosti nikomu nic vysvětlovat nemusejí. A tak s vědomím dalšího seriálového přešlapu, tentokrát z fiktivního Ústavu paranormálních jevů, jakési obdoby skutečného francouzského GEPANu, nezbývá než tento nepovedený plagiát charakterizovat parafrází hesla: Nejsme jako OVNI(s)...

V případě tohoto filmového alegorického opusu plného symbolů je Lars von Trier vedle režiséra zároveň i kazatelem, neboť vymanit se z moci Antikrista opravdu není nic jednoduchého. To ostatně ukazuje už šokující prolog s „pekelnou“ scénou soulože muže a ženy, přičemž ukojení chtíče je draze zaplacené smrtí jejich dítěte. I proto na jedné straně zní nebeská Händelova árie „Lascia Ch'io Pianga“ a zároveň se nabízí pohled na sošky Tří žebráků, představujících Bolest Žal a Zoufalství. Jako by šlo o zfilmovaný Shakespearův sonet č. 129: Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti, to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin, zrazuje, zabíjí… ukrutný, plný vin; sotvaže ukojen, odporný jako zlo…     Leda že by se člověk onoho chtíče definitivně zbavil dle biblického - z dnešního pohledu poněkud brutálního - návodu, viz Matouš 5:30 „Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla“. No a pokud je to místo pravé ruky dejme tomu klitoris a po ruce jsou (kromě dostatečné vůle a odhodlání) dostatečně ostré nůžky, tak se patrně dá s Antikristem bojovat i takovýmto způsobem… Po opakovaném zhlédnutí filmu nelze jinak, než zakončit závěrečným veršem z již zmíněného Shakespearova sonetu č. 129: „To všechno každý ví; nikdo však nedovede nevstoupit do ráje, který v to peklo vede…“

Paolo Virzì se snímkem První krásná věc zařadil do stejné ligy jako Garrone, Sorrentino či Tornatore. Mimochodem právě Tornatoreho skvělý film Bio Ráj se zdá být inspirací pro Virzìho filmový počin - minimálně formou prolínání dvou časových rovin, složených ze vzpomínek na dětství a současnosti.

Ultimátní nářez, při kterém, pravda, člověk musí občas přimhouřit obě oči a tolerovat místy až příliš vysokou míru nepravděpodobnosti, ale tak nějak podvědomě Beekeeperovi při jeho nekompromisní likvidaci všech těch šmejdů fandí. Hvězda navíc za nepřehlédnutelnou paralelu ze současné Ameriky s nezvedeným prezidentským synkem, aktuálně čelícím soudnímu stíhání za užívání drog a nelegální držení zbraně: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/hunter-biden-drogy-kokain-soud-zbrane_2310031846_hof Nahlíženo prizmatem domácích tunelářských kauz, černých děr s mizejícími miliardami, jakož i praktik domácích šmejdů by se i nám podobný Beekeeper hodil; jednoho už jsme tady sice měli, ale Včelař Kotas byl jen upovídaný. Tenhle Včelař by se určitě nezakecal...

Příběh zaslepeného kapitána Achaba, plný starozákonní biblické symboliky, nabývá v dnešní době doslova neuvěřitelnou aktuálnost. Kapitánova posedlost myšlenkou za každou cenu zničit Moby Dicka, vyvolává řetězec událostí nezvratně ženoucí do jisté záhuby nejen jeho, ale i loď s celou posádkou. Komu není rady, tomu není pomoci.

Po katastrofickém propadu sledovanosti mají soudruzi opravdu co vysvětlovat, neboť po Primě má už i ČT svou Elišku a Damiána. Jelikož však České televizi nejde o příjmy z reklam (koncesionářské výpalné musí platit každý, kdo kolem sebe neťuká slepeckou holí), je jí to úplně jedno; hlavně, že se kouří z hlavně.

Na konci filmu jsem se díky nástěnce na strážnici sice dozvěděl, kdo je Kaizr Saze (mimochodem, tušil jsem to už od půlky filmu a klidně bych se bez té informace obešel) ale doteď nevím, odkud se jen tak vzalo oněch 91 miliónů dolarů v dodávce a hlavně co, k čertu, bylo smyslem celého toho hollywoodského nezáživného a nepřehledného spletence jmen a postav, obyvateli Izmiru počínaje a potomky Arpádovců konče. A protože ne, opravdu nejde o parodii, napadá mě jediný důvod, proč je tento nudný a herecky nezajímavý spektákl tak opěvovaný, a proč získal dokonce dva Oskary: jako scénárista prostě musíte nějak zařídit, aby velitelem policie byl rabín. O vše ostatní se už postarají akademici.