nonick1

V případě tohoto filmového alegorického opusu plného symbolů je Lars von Trier vedle režiséra zároveň i kazatelem, neboť vymanit se z moci Antikrista opravdu není nic jednoduchého. To ostatně ukazuje už šokující prolog s „pekelnou“ scénou soulože muže a ženy, přičemž ukojení chtíče je draze zaplacené smrtí jejich dítěte. I proto na jedné straně zní nebeská Händelova árie „Lascia Ch'io Pianga“ a zároveň se nabízí pohled na sošky Tří žebráků, představujících Bolest Žal a Zoufalství. Jako by šlo o zfilmovaný Shakespearův sonet č. 129: Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti, to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin, zrazuje, zabíjí… ukrutný, plný vin; sotvaže ukojen, odporný jako zlo…     Leda že by se člověk onoho chtíče definitivně zbavil dle biblického - z dnešního pohledu poněkud brutálního - návodu, viz Matouš 5:30 „Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla“. No a pokud je to místo pravé ruky dejme tomu klitoris a po ruce jsou (kromě dostatečné vůle a odhodlání) dostatečně ostré nůžky, tak se patrně dá s Antikristem bojovat i takovýmto způsobem… Po opakovaném zhlédnutí filmu nelze jinak, než zakončit závěrečným veršem z již zmíněného Shakespearova sonetu č. 129: „To všechno každý ví; nikdo však nedovede nevstoupit do ráje, který v to peklo vede…“

Paolo Virzì se snímkem První krásná věc zařadil do stejné ligy jako Garrone, Sorrentino či Tornatore. Mimochodem právě Tornatoreho skvělý film Bio Ráj se zdá být inspirací pro Virzìho filmový počin - minimálně formou prolínání dvou časových rovin, složených ze vzpomínek na dětství a současnosti.

Ultimátní nářez, při kterém, pravda, člověk musí občas přimhouřit obě oči a tolerovat místy až příliš vysokou míru nepravděpodobnosti, ale tak nějak podvědomě Beekeeperovi při jeho nekompromisní likvidaci všech těch šmejdů fandí. Hvězda navíc za nepřehlédnutelnou paralelu ze současné Ameriky s nezvedeným prezidentským synkem, aktuálně čelícím soudnímu stíhání za užívání drog a nelegální držení zbraně: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/hunter-biden-drogy-kokain-soud-zbrane_2310031846_hof Nahlíženo prizmatem domácích tunelářských kauz, černých děr s mizejícími miliardami, jakož i praktik domácích šmejdů by se i nám podobný Beekeeper hodil; jednoho už jsme tady sice měli, ale Včelař Kotas byl jen upovídaný. Tenhle Včelař by se určitě nezakecal...

Příběh zaslepeného kapitána Achaba, plný starozákonní biblické symboliky, nabývá v dnešní době doslova neuvěřitelnou aktuálnost. Kapitánova posedlost myšlenkou za každou cenu zničit Moby Dicka, vyvolává řetězec událostí nezvratně ženoucí do jisté záhuby nejen jeho, ale i loď s celou posádkou. Komu není rady, tomu není pomoci.

Po katastrofickém propadu sledovanosti mají soudruzi opravdu co vysvětlovat, neboť po Primě má už i ČT svou Elišku a Damiána. Jelikož však České televizi nejde o příjmy z reklam (koncesionářské výpalné musí platit každý, kdo kolem sebe neťuká slepeckou holí), je jí to úplně jedno; hlavně, že se kouří z hlavně.

Na konci filmu jsem se díky nástěnce na strážnici sice dozvěděl, kdo je Kaizr Saze (mimochodem, tušil jsem to už od půlky filmu a klidně bych se bez té informace obešel) ale doteď nevím, odkud se jen tak vzalo oněch 91 miliónů dolarů v dodávce a hlavně co, k čertu, bylo smyslem celého toho hollywoodského nezáživného a nepřehledného spletence jmen a postav, obyvateli Izmiru počínaje a potomky Arpádovců konče. A protože ne, opravdu nejde o parodii, napadá mě jediný důvod, proč je tento nudný a herecky nezajímavý spektákl tak opěvovaný, a proč získal dokonce dva Oskary: jako scénárista prostě musíte nějak zařídit, aby velitelem policie byl rabín. O vše ostatní se už postarají akademici.

Nepokrytý plagiát ČT, jehož inspirace francouzským seriálem OVNI’s (UFO’s) je do očí bijící. Stejné retro prostředí, stejný vědecký ústav, zkoumající „nadpřirozené“ fenomény a stejný tým vědců, vydávající se po stopách záhad, nahlášených občany. Jenomže, když dva dělají totéž, není to totéž a rozdíl mezi těmito dvěma počiny je jako ono příslovečné nebe a dudy. Místo kvalit kultovního francouzského seriálu, dostali v prvním díle čeští diváci za své koncesionářské výpalné „komedii“, která musí obsahovat slovo „Ukrajina“, a na které je k smíchu jen paranormální představa jejích tvůrců o reáliích doby: předseda JZD vylepšuje platební bilanci družstva výrobou konzerv z masa chcíplých prasat (!?), svážených ze širokého okolí, a agentka tajné politické policie vyšetřuje vraždu, suplujíc tak práci „kriminálky“. Korunu všemu nasazuje „vědec“, který netuší, jak správně vyslovit název hvězdy Alfa Centauri. A tak za úsměv snad stojí pouze onen mrtvý muž, nalezen zamrzlý v ledovém kvádru jako jakýsi československý Ötzi.

Na CSFD neprávem podhodnocená retro komedie o jednom (ne)povedeném filmařském podrazu. Současný film, ovšem působící téměř jako malý zázrak z dob, kdy scénáře si ještě necucala z prstu umělá „„inteligence““, ale skuteční scénáristé, tudíž situace a dialogy nejenže dávají smysl, ale jsou navíc i vtipné. Snímek táhne přesvědčivý Robert de Niro, trousící své producentské hlášky s neomylnou jistotou protřelého hereckého esa a zdatně mu sekundují Tommy Lee Jones i Morgan Freeman. Pohodový, zábavný filmík, který diváka pobaví o to více, když se rozhodne jej vypnout až po závěrečných titulcích.

Nehledě k tomu, že nejde o komedii, není na téhle zábavné psí cestě vůbec, ale vůbec nic zábavného.

Říká se: to nejlepší na konec, což bezezbytku platí i pro tento závěrečný díl druhé řady, v němž se tvůrci vrátili „zpátky ke kořenům“. A nebýt oné povinné úlitby v podobě pondělní chvilky sodomie, bylo by to na plný počet.