Profil
Hodnocení (3566)
Komentáře (410) Biografie (1)
Obsahy (1)
Kšefty (1)
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Jessica (2004) 
|
25.12.2009 |
| |
Nehorázně tupý kýč o strááášně zlých ženách a jedné trpící hrdince, který je ještě mnohem otravnější než narativy D. Steelové (z nichž jsem většinu musel z pracovních důvodů absolvovat), protože ty se aspoň nechtějí jevit ach-tak-seriózně. |
|
2012 (2009)
|
13.11.2009 |
| |
Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) |
 Agent Palmer: Případ Ipcress (1965)
|
03.10.2009 |
| |
Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. |
|
Transformers: Pomsta poražených (2009)
|
23.06.2009 |
| |
Transformers II jsou vlastně hrozně hloupí (přičemž vynikající jedničku za hloupou nepovažuji, ta si s hloupostí námětu o robotech jen dost uvědoměle pohrávala), téměř všechny scény mimo ty akční (které jako čisté atrakce moc narativně zajímavé být nemohou) jsou co do vyprávěcí motivovanosti dost pochybné (postavy se objevují a mizí bez nějaké jasné logiky, některé prostě jen naznačují neschopnost vyprávění poskytnout informace nějak elegantněji) a je to nesnesitelně infantilní/pubertální (ty polohy se střídají). Shia LaBeouf je ale VYNIKAJÍCÍ a ta role v Indym je skoro symbolická, protože LaBeouf představuje přesně ten typ postav dříve typických pro Harrisona Forda: charismatičtí, sebe ironičtí a občas trochu bezohlední sympaťáci, kteří nezřídka dostanou na budku, ale vítězí hlavně mozkem a výslednou ochotou vrhnout se nakonec do sebešílenější situace. Transformers II mě ale přes všechnu tu demenci (která však pro mě rozhodně nespočívá v tom, že je to o robotech měnících se v auta a zpět! jak říkám, jednička byla úžasná) a pochybnou režii (je to skutečně velmi nekonzistentní film) celou svou metráž bavili. A hlavně mě děsí pomyšlení, že ačkoli měly oba filmy srovnatelné rozpočty, Terminator Salvation vedle druhých Transformerů vypadá jako nezávislý film za pár šupů. A navíc mnohem, ale mnohem pitomější a nezábavnější. Jakkoli totiž sebeironie není samospasitelná a u některých patetických scén jsem si nebyl jistý, jak moc to má být legrace a jak moc ne (občas je film téměř konstantně několik minut zpomalený), i tak jí mají Transformers ve srovnání se čtvrtým Terminátorem na rozdávání. A taky mají toho Shiu LaBeoufa! |
 Akční komando (1997)
|
26.05.2008 |
| |
Prostor mezi Skálou (komando, plyn, adrenalin do těla), Smrtonosnou pastí (padouch se jmenuje Gruber) a Boeing 747 v ohrožení (import týmu na unesené letadlo) zřejmě podle lidí stojících za Akčním komandem zůstával trestuhodně nevyužit, a tak se jej rozhodli zaplnit. God bless spectators... |
|
Kalné vody (2006) odpad!
|
30.01.2008 |
| |
Nekřesťansky blbý film (ne jen mizerně natočený, ale blbý jako opak chytrého), u něhož mi prostě není jasné, proč si s ním někdo dával tu práci. Proč někdo investoval čas, peníze a energii do něčeho, co se na dlouhé hony nepřiblíží ani té opravdu nejhorší epizodě (vynikajícího) seriálu Beze stopy. Každopádně kdybych měl dát nějakému filmu cenu za nejdementnější scenáristickou pomůcku, jak se absolutně nezatěžovat způsoby distribuce informací postavám i divákovi, Kalné vody by si tu cenu odnesly. Proč po něčem pátrat, když na to naše mystery-vyšetřovatelka jednoduše sáhne - a ví všechno? Na konci už jsem nevěřil svým očím, kam až vyprávěcí drzost může zajít. Když ze mě film občas udělá blbce, prostě se s tím smířím a dávám si příště větší pozor. Ale když se někdo snaží udělat ze mě blbce tak neuvěřitelně naivním způsobem, to už si ten lehce nadsazený odpad prostě zaslouží. |
|
Vzpomínky na Afriku (1985)
|
20.01.2008 |
| |
Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. |
|
Hrdinové a zbabělci (2007)
|
26.11.2007 |
| |
I přes uvedené čtyři hvězdičky (spíš přesně tři a půl) mám s Redfordovým nejnovějším filmem několik výrazných problémů... Ten film má zatraceně chytrý syžet, respektive nápad, že uchopí současný problém prostřednictvím tří odlišných diskurzivních rámců, které nabídnou různá interpretační pole a zmnoží možnosti přístupů. Sledovat diskuze novinářky/politika, učitele/studenta-skeptika a učitele/studentů-těšitelů bylo vlastně strašně vzrušující a úplně jsem měl chuť se zapojit. Není nic zajímavějšího, než když je film obydlený samými chytrými postavami... Válečná linie zase obohacovala diskuzi o argumentační plochu, která by jinak v čistě "kancelářských" diskuzích chyběla. JENŽE ono to celé působí trochu zbytečně, když se centrálními tématy filmu stávají poměrně banální a průhledné problémy, nad kterými se každý novinář/politik/student nebo prostě zajímající se člověk dávno zamýšlel a asi se nedozví nic nového. Chytře vystavěný film nemá dostatečně silné argumenty k tomu, aby přinesl chytrým divákům stejné potěšení z diskuze, jaké prožívají (ne vždy) postavy filmu, protože sami už podobných diskuzí absolvovali řadu, i když možná ne v pozici mocného muže USA. |
|
|
