TheReflektor

Moc pěkně natočená epizoda z života obyčejného barmského chlapce. Velice efektně reflektovaná situace v jednom z nejchudších asiských států. Zamrzí jen absence širšího sociálního (či politického) kontextu, která ovšem dává jistým způsobem smysl - film vyznívá osobněji.

Hloupě, necitlivě nasnímaný filmeček s výjimečně nepřirozenými dialogy (ačkoliv děti není možné vinit, nervozita z kamery byla asi veliká). Fermer bohužel nezvolil to nejlepší prostředí k natočení záměrem pravděpodobně smutného snímku, který ale nevyšel podle představ.

Rudý Kapitán. Vážně? Kaiser po plátně pobíhal asi tak deset minut. Jestli tohle má být nějaká promyšlená hra s divákem, jestli se tu má někdo nechat vodit za nos po komplikovaných cestičkách, tak mi nedochází, kdo by to měl být. Knížku jsem nečetl a z toho možná vychází mnohé mé pochyby o filmu. Tvůrcům se nedá upřít velká snaha. Celé to působí jako velký český pokus o detektivní thriller evropského, možná až hollywoodského formátu, který má vypadat syrově, nekonvečně a chvílemi má diváka kovat k sedadlu napětím. Z toho se nic nedaří - syrovost je zazděná nesmyslně komplikovaným scénářem, který se pokouší napodobit hrozivou atmosféru kolem bývalých příslušníků StB a přitom (také skrze katolickou církev) lehce zabrousit do mystična. Netradičních nápadů by bylo dost, žádný ovšem není dotažený (Suchánkova postava). A o napětí se dalo hovořit možná jen na konci, kdy jsem se skutečným napětím čekal na jakési zakončení příběhu, leč marně.

Překvapivě nádherný Andersonův čistokrevně romantický snímek. Sandlerův človíček má jasně definované motivace a kořeny, jeho neurózy a problémy jsou probrány do detailů, sedm sester není záviděníhodná situace. PTA měl taky šťastnou ruku v obsazení hlavní postavy - Sandler se s člověkem, co zná skutečný život jen z televize, vypořádal mimořádně - otázkou však zůstává, nakolik je Barry skutečně hraný a do jaké míry Anderson jen nasnímal Sandlerovy životní kreace. Hra se světlem, provázející celý film, je okouzlující.

Lynchova esence zhmotněná v dvouhodinové hře s divákem. Neuvěřitelně pojatý film, který navozuje stavy totální deprese i nadšení, naděje. Zprvu působí jako hodně propracovaný horor, chvílemi jako kriminálka, ale Lynch se s žádnými žánrovými mantinely nezdržuje a agresivně proplouvá skrze příběh, který vlastně příběhem není - nosná dějová linie je obetkaná metaforou schizofrenie, vyznívající zpětně mnohem silněji. Klasické Lynchovy mysteriózní prvky netřeba nijak důkladně analyzovat - přítomen je Bob, záhadná chata i nekonečná zásoba těžko zaznamenatelných detailů, bez nichž by nic nefungovalo. Famózní herecké výkony Patricie Arquette i Boba Pullmana, technicky perfektní, Lynch na výbornou.

Řemeslně výborně zvládnutý snímek se vcelku zajímavým scénářem, který je bohužel méně coenovský, než by si mnozí (včetně mě) přáli. V zásádě jde o dvě a půl hodiny trvající serenádu na základní americké hodnoty zhmotněné v Hanksově klasické postavě, na níž tentokrát Tom nasadil plstěný klobouk a lehkou ironii v hlase. Solidně budované napětí, jen škoda minimálního emocionálního dopadu. Zajímavé je, jak jsou obě strany konflikty ztvárněny jako záporné, zlé, což filmu dodává na určitém nadhledu a stává se reflexí skutečnosti.

Fuuuu. Takhle emocionálně náročný film jsem dlouho neviděl. Strhující tragédie o nebezpečném světě okolo nás, o jeho vadách i nepřístojnostech. Z tématu takového typu únosu by leckdo vytvořil nezáživnou dokumentaristickou lekačku, scénář samotné spisovatelky Emmy Donoghue ale vede jinudy. Záměrně obchází postavu únosce a soustředí se spíše na dvě stránky dopadu sociálního odloučení, odcizení, které prožívají jinak obě hlavní postavy, Maminka a Jack. Larsonové rozpolceně ztvárněná maminka se po útěku musí srovnávat s vytržením z reality, změnách ve své rodině. Doufajíc, že jednoho dne se vrátí ven, vytvořila si pro sebe představu neměnícího světa, který na ni čeká. Naopak pro svého syna Jacka vytvořila vesmír kolem Pokoje, kde jsou Postel, Skříň a Lednička středobody a vše kolem je nereálný, televizní svět. Jack se po útěku musí srovnat s trumanovským krokem do světa. Musí se dívat do světla, uvědomit si skutečnost, realitu a její nepopiratelnou náročnost. Kouzelný, smutný, nekompromisní snímek.

Steva Jobse mám rád, jeden čas to byl můj osobní hrdina/antihrdina, na povedený jablíčkářský film jsem tam čekal už víc než dlouho, přetrpět jsem musel třeba ten poslední s Ashtonem Kutcherem. Tady se ovšem hraje vyšší dívčí. Fantastická dialogová mašinérie diváka schlamstne a nevyplivne ho až do závěrečných titulků. Jobsovy produktové prezentace byly jednou z jeho devíz, čeho se ovšem ve filmu nedočkáme - prostoru před nimi. Těch několika málo minut plných stresu a příprav před třemi předůležitými představovačkami. Inteligentní řešení, bohužel spíše pro fajnšmekry, protože smršť jmen, produktů a technických kravinek lze stíhat jen těžko. Fassbender v nejlepší formě. Dokonale mě obelstil a hltal jsem každičké jeho jobsovské slovíčko. Winslet překvapivě nezáživná. Drsný a výjimečný film.

Akademicky chladná, ale v důležitých momentech citlivá romantika. Poutavý příběh, chytře zasazený do období Vánoc, se silnou sociální tematikou a kritikou tehdejší společnosti. Cate Blanchett svou postavu moudře rozvíjí, v prvních záběrech ji předvádí jako silnou cílevědomou ženu, postupně, jak se prokousáváme stopáží, odkrývá další a další vlastnosti a objevuje zničenou a bezmocnou ženu. Bohužel se tu klade nepříjemný důraz na morální stereotypy a na nesčetněkrát omílanou nezáviděníhodnou pozici homosexuálů. Jinak pěkný film.

Nebýt toho přehnaného tlaku na obrovskou symboličnost, duchovno a sílu lidské vůle, byl by to výborný film. Revenant padá na chabém scénáři, který mnohé věci popisuje zcela návodně (touha po pomstě), postavám vkládá do úst mnohdy nesmyslné žvásty a nedrží pohromadě. Iñnaritu celkově odvedl precizní práci. Ústřední dvojice, DiCaprio a Hardy své role žila a je to vidět, jejich kreace nemají obdoby, každá jejich společná scéna ční nad ostatními svým napětím a sílou. Začátek snímku je opatrný, jen hrubě uvádí postavy a příběh, obávaná plazící pasáži uprostřed filmu avšak příjemně překvapila. Naopak stupňovaným tempem ideálně směřuje ke strhujícímu závěru. Posledních dvacet minut diváka položí do kolen. Souboj dvou entit, touhy po pomstě a strachu, zhmotněných ve dvou geniálních hercích překypuje syrovostí a epičností. Kamera bezkonkurenční, hlavně závěrečná bitva je nasnímaná výjimečně. Bál jsem se zklamání, nakonec jsem ale dostal kvalitně zpracovanou, skvěle zahranou, jen bohužel dost křečovitou podívanou.