TheReflektor

Nepochybuji o Nolanovi jako o jednom z nejtalentovanějších mainstreamových režisérů současnosti. Ale tímhle směrem by se vydávat neměl. Neuvěřitelně překombinovaný děj, jehož prvoplánovým smyslem je diváka dostat jednoduše do kolen a donutit ho moc a moc přemýšlet o fungování vesmíru a naší budoucnosti. Přitom Nolan už v Počátku dokázal, že i složitý svět se dá ukázat stravitelně a záživně. McConaughey v hlavní roli čaruje, ostatní (hlavně Casey) mu zdatně sekunduje. Technicky perfektní s viditelnou inspirací Kubrickovou Vesmírnou odyseou. Příště to ale chce zvolnit.

Klasická a přesto jiná tarantinovka s typicky kultovními prvky. Podobnost s Gaunery se nedá přehlédnout. Stejně jako ve svém debutu i tady Quentin jen zavře své postavy do jedné místnosti a pak už jen dělá to, co umí nejlépe - konverzačku s přehnaně krvavým závěrem. Zase je z toho cítit ta jeho neuvěřitelná ironie a nadhled, skoro výsměch. Nad scénářem se musel jen úchylně chechtat a říkat si, jak jsou lidi blbí a pořád mu to žerou. A oni to žerou, včetně mě. Je až neuvěřitelné, jak se Tarantinovi podařilo mě bavit těch nejdřív strašidelně vypadajících 180 minut. A to jsem si ještě po skončení titulků ještě říkal, že toho bylo málo.

Zatím nejlepší filmová reakce na druhou světovou válku, jakou jsem měl tu čest zhlédnout. Real-time film natočený snad jen na čtyři nebo pět zaběrů, ve kterém Hitchcock na pozadí intelektuální vraždy filozofuje nad bytím, podvědomím, převahou jednoho člověka nad ostatními. Skvěle zahrané drama jen s několika charaktery, jejichž vzájemné interakce ovšem vytvářejí dusnou atmosféru v jednom malém, vkusně zařízeném americkém bytě.

Komunistická propaganda 1.0. Sotva si dokážu představit, jak museli být soudruzi v Moskvě z tohohle snímku nadšení. Vždyť z několika krvavých dní dokázal Ejzenštejn udělat nejen dokonalou propagandistickou reklamu, ale i základ filmové kamery a montáže. První a druhá kapitola jsou obětí potřeby uvést postavy a děj, ovšem se třetí kapitolou přicházejí na plátno mocné scény s ohromujícími davy lidí, které mě chytly a až do konce filmu nepustily, jelikož čtvrtá a pátá kapitola mají ohromnou sílu. Velký film.

Bodově takřka nehodnotitelný snímek. Rozebírá film jako médium a určuje mu jasnou funkci - sledovat. Procházíme tím nejobyčejnějším dnem v Sovětském svazu, pronásledujíc člověka s kamerou. Film se stává běžnou součástí života a lidé okolo se jednoduše musí přizpůsobit. Mistrně využitá práce dvou na sobě závislých kamer (kinoaparátů) a toho času přelomový způsob střihu. Taky se konečně dozvídáme proč se vlastně filmy TOČÍ, jak ukazuje mnohokrát omílaný detail na točení kličkou. Ani sebelepší technická stránka díla z něj ovšem nedělá diváckou podívanou, absence narativní linie je vzhledem k účelově experimentálnímu pojetí filmu pochopitelná, ovšem snímek díky ní funguje pouze jako ukázka technických možností kinematografie.

Silný snímek, hrdě a zaslouženě nesoucí označení jednoho z nejlepších filmů všech dob. Wells se s filmem nebojí experimentovat, hraje si s hloubkou ostrosti, mizanscénu vždy propracovává do nejmenšího detailu a vytváří dojem technicky dokonalého snímku, v němž ovšem nechybí ani (povětšinou úspěšná) hra na divákovy city. Škoda jen určité mainstreamovosti díla jako celku, která mu ovšem nijak neubírá na objektivních kvalitách. Zamrzí, že v naší české kotlině se o Občanu Kaneovi ví jen minimálně.

Překrásná tvůrčí vize filmového průkopníka Georgese Mélièse. Z každé scény, z každého vysmátého obličeje, z každé umělecky nádherně pojaté kulisy či kostýmu čiší nadšení z nového média, které se časem stane tím vůbec nejdůležitějším. Úžasný filmový zážitek, jenž plně docení spíše lidé, kteřížto už mají alespoň trochu nakoukanou moderní kinematografii. Svou stopáží nedostačující. Viděno v kolorované verzi s hravým soundtrackem od AIR.