veru_needy

Breaking Bad je drsná balada o jednom milém učiteli chemie, který obdrží zdrcující novinku. Objeví se u něj rakovina plic, i když je nekuřák. Co má člověk s takovou diagnózou dělat? Walt se pokusí o to, co uzná za nejlepší. Chce zaopatřit svou rodinu tak rychle, jak je to jen možné. Začne tedy vyrábět chemický zázrak, po kterém se všichni můžou utlouct. Základní premisa seriálu mi nezněla kdovíjak chytlavě a trvalo mi dlouho než jsem se k němu dostala. Dopředu jsem totiž usoudila, že daná tématika mě nebude bavit. Teď už bych nikdy takovou chybu znovu neudělala. Když jsem totiž nakonec po dlouhém zvažování dala tomuto seriálu šanci, chytlo mě to hned od prvního dílu. Pak už jsem jen sjížděla sérii za sérií a nedalo se to zastavit, protože napětí, akce a otevřené konce mě nutili dívat se dál. Nedokázala jsem pochopit, že natočit seriál s tak chytrým, promyšleným a chytlavým obsahem, je dneska vůbec možné. Breaking Bad je parádní drama, které se nikdy s ničím nemazlí a své finále vybudovalo naprosto dokonale. Je zde skvěle ukázaný průběh z dobře myšlených činů, až do propadu totálních sraček a vtažení rodiny až po její totální rozklad. Tvůrci se nebáli udělat některá definitivní rozhodnutí a já jim za to tleskám. Když dojde na postavy, ústřední dvojice byla nejvíce trefné rozhodnutí. Jesse Pinkman jako mladý pubertální, ale za to velice milující a hodný deviant a drogový dealer, se kterým soucítíte počas celého seriálu. Občas byste mu pořádně zakroutili krkem, ale to přejde v okamžiku, kdy vám Jessieho příběh pomalu ale jistě vyzrazuje, proč je tam kde je a proč vlastně dělá, co dělá. Líbí se mi jak si tvůrci vyhráli s vykreslením postav tak, že to s váma dokáže občas pořádně zamávat. Chvíli se o jednoho bojíte, abyste mu vzápětí přáli hroznou smrt. Walt je třeba pravý opak Jessieho a zároveň tak trochu někdo, na koho vůbec nejsme zvyklí. Chvíli mu fandíme, litujeme ho a po čase si přejeme, aby už konečně umřel a abysme mu nakonec zase přeci jen fandili a litovali ho. Walta musíte milovat a nesnášet zároveň, jinak to nejde. Milujete ho za jeho oddanost své manželce a dětem, za jeho myšlení, za jeho schopnost dostat se z každé zapeklité (kolikrát i život ohrožující) situace a za jeho postoj k Jessiemu, kterého místama vnímá jako svého syna. Nenávidíte ho však za to, že jakmile dojde na nejhorší, je schopen všechny hodit přes palubu a za to, že ve finále je mu onen drsný život plný vražd a drog milejši jak jeho vlastní rodina. Což mě přivádí k tomu, že vedlejší postavy také stojí za povšimnutí; třeba takový Hank, Waltův švagr, agent DEA a Mike, hodný ale přechytralý a s ničím se nemazlící děda. O postavách a jejich protagonistech bych klidně mohla mluvit do nekonečna. Nejvíce u mě ale asi rezonuje postupný vývoj postav. Ve většině seriálů se řekne, že postava se vyvíjela, ale skoro nikdy to není vidět na jejich činech, chování atd. Tento seriál je světlá vyjímka. Walter se stále posouvá dopředu, každá nová situace na něj má vliv a formuje to, co se z něj stane na konci. Z Walta se stává skutečně Heisenberg, kterému se zabíjení a temný svět drog zalíbí daleko více, než on sám by čekal. Breaking Bad je zkrátka parádní počin. - "A guy opens his door and gets shot and you think that's me? No, I am the one who knocks."

Když jsem občas zahlédla nějaký díl v televizi, vůbec mě to nelákalo. Po dlouhém váhání jsem se ale rozhodla dát tomu šanci a tím jsem nakonec měla možnost svůj názor změnit. Když už potom člověk ví, o co jde a sled událostí ho pohltí, není cesty zpět. Walking Dead v podstatě nepřichází s ničím novým, ale stará osvědčená klasika, je zde servírovaná s naprostou precizností. Divák má dokonalou příležitost vychutnat si všechno v pravých barvách a klišé se střídá s hnusem, tak rychle, že není mnoho času se smát. Emoce by se dali v husté atmosféře krájet a nikdy nemusí všechno být, tak jak to na první pohled vypadá. Příběh byl od samého začátku pro mě absolutní bomba (tedy kromě úplně prvního dílu, kdy zombíci sežrali koně a já to musela rozdýchat). Jediné, co bych možná vytkla je to, jakým směrem se seriál ubírá. Ne že by to byla nějaká katastrofa, ale pomalu a jistě se ztrácí ono kouzlo původní myšlenky. Proto se přiznávám, že jsem s nadšením hltala pouze prvních asi tak 5 sérií a pak už to bohužel nebylo ono. V podstatě se dá říct, že si TWD stále užívám, jen ty novější série už nejsou tak uplně o podstatě s kterou se začínalo (walkers). Teď už je to spíše o tom, kdo komu co sebere, kdo koho zabije aby on sám přežil a walkers hrají jen křoví v pozadí. Takže vzhledem k tomu, že jsem ze začátku byla zvyklá na větší akci a napětí se zombíky, teď to tam nějak postrádám. Ale nadruhou stranu když se na to člověk podívá z pohledu příběhu, tak jak jsem psala výše, zase až tak špatné to není a je to i docela logické; co bychom také mohli očekávat od apokalyptického seriálu, který běží několik let v řadě. Je docela srozumitelné, že se po čase přeživší proti sobě zbouří, aby se nemuseli dělit o zásoby, kterých je nedostatek. Takže ve finále to určitě vždycky stojí za to. Protože i když se mi novější série nelíbily tak, jako ty starší, v každé nové sérii vždy něco překvapí, nadchne a občas i emočně zasáhne. Co se týká postav, miluji Carol, která mě neustále svým vývojem nepřestává překvapovat, dále mě fascinuje svou odhodlaností a vnitřní sílou (podle mého tak Carol našla způsob vypořádání se se smrtí její dcery, která ve 2. sérii vyšla ze stodoly jako walker, kdy více zdrcující scénu jsem do té doby neměla možnost vidět). Pak mám dále ráda neohroženou Michonne se svou věčně krvavou katanou. Ricka, který je pro své lidi schopen i nemožného a především nebojácného Daryla s drsnou, upřímnou slupkou, s laskavou duší a vždy přesnou kuší. - "Walker inside. Got my shoe. Didn't get me."

Dvacet let po propuknutí smrtící pandemie a zániku moderní civilizace je otrlý morous Joel najat, aby dostal čtrnáctiletou Ellie z nebezpečné karanténní zóny do nemocnice v Salt Lake City. A v rámci této atmosféry sledujeme velmi osobní story o dívce, která může spasit svět. Ellie je totiž z nějakého důvodu imunní a houbové spory ji neovládají. Oba se tedy vydávají na cestu napříč Spojenými státy a spoléhají jeden na druhého, aby přežili. Nebezpečím totiž nejsou jen nelidští nemrtví prorostlí cordycepsem, ale i skupinky ozbrojenců, snažících se v rozvráceném světě přežít na úkor ostatních. Pedro Pascal i Bella Ramsey se jako Joel a Ellie v mnoha nuancích od předlohy liší, oba jsou ale ve svých rolích perfektní a jejich vzájemná chemie funguje. Závěr seriálu je pak i v jejich podání pořádným kopancem do žaludku. Oproti originálu je finále možná o něco málo úderné, o to lépe v něm ale vynikne motiv toxického lpění na milované osobě, kdy vám dojde, že jedním z nejsilnějších témat TLOU je hlavně láska jako hořkosladký cit, který obzvláště ve vztahu k dětem, umí člověka donutit k pudovým, mnohdy až brutálním činům. A klade-li si někdo otázku, zdali se seriál drží předlohy, pak vám s radostí říkám, že ano. Je potřeba mít ale správná očekávání. TLOU totiž není jen další zombie vyvražďovačka, jak si plno lidí myslí a proto v první řadě tento seriál schytává tolik negativních ohlasů. Ještě ve druhém díle bude seriál znalcům předlohy silně povědomý svou videoherní strukturou, kdy postavy prochází post-apokalyptickým městem, postupně se prokousávají jejími rozpadlými prohnilými budovami, pomáhají si překonat zatopené prostory, kde se setkávají s clickers a runners, před kterými se jen tak neschovají. Následně se ale vyprávění seriálu citelně promění, a jak Joel a Ellie na své cestě potkávají další postavy, stává se jejich putování vypravěčským pojítkem několika osobních příběhů a tragédií, spíš než záminkou pro vyvražďování cordycepsem prolezlých mozků. Je bez debat, že tohle kreativní rozhodnutí při změně vyprávěcího média ze hry na seriál nejen že skvěle funguje, ale dává i smysl. Řečí hráčů, seriál zkrátka vynechává při své adaptaci gameplay a servíruje nám krásně přehrané cutscény, přičemž ty nejpamátnější a nejsilnější s úctou cituje slovo od slova. I fandové originálu se nicméně mohou těšit na řadu zcela nových momentů a scén, které součástí hry nebyly vůbec, zajímavě a smysluplně ale rozvíjí její mytologii. I některé vedlejší linky se dočkaly citelných úprav a rozhodně stojí za to vidět. Nutno podotknout, že božský soundtrack v určitých sekvencích byl také ponechán v souladu s předlohou, to má potom jeden pocit, jako kdyby opět seděl s joystickem v ruce a měl život Joela a Ellie opět jen ve svých rukou. Za mě prostě dokonalá herní adaptace. - "You'd just come after her."

This Is Us je kráný seriál o krásných lidech, kteří ani zdaleka nejsou dokonalí. Teď už naprosto chápu, proč toto dílo čelí takové oblibě; protože nic sladšího a dojemnějšího snad aktuálně neběží. Každý díl ve vás vyvolá velmi silné emoce - to, že hlavní protagonisti všude hlásí, abyste si připravili kapesníky, má svůj důvod. Pokud jste bezcitný robot, tomuto seriálu se vyhněte, protože emoce v tomto případě hrají prim. O nich to celé je. O rodinných poutech, o příbězích plných lásky, o srdceryvných promluvách, a proto to není pro každého. Je to sladké jako cukr. Ve světě těchto příběhů je všechno milé, krásné a když už se náhodou zjeví něco ošklivého, téměř okamžitě je to zalepeno něčím pěkným. Tohle je důležité si uvědomit, než do toho vůbec půjdete, protože pokud čekáte krutě vyobrazenou realitu, tenhle seriál vám ji nenabídne. Žánrově jde víceméně o takovou mírnější soap operu, akorát s promyšleným scénářem. Situace nejsou hnány do extrémů, zvraty působí přirozeně a děj neplyne nějak šíleně čistě kvůli snaze vyvolat v divákovi údiv. Postavy jsou napsány tak, abyste v každém našli něco, co z nich dělá přeci jen také obyčejné lidi. Jsou napsány tak, abyste jim porozuměli, vžili se do nich a pochopili čím si prochází. Vše je krásně propojeno a příběh je vyprávěn zajímavým způsobem. Líbí se mi, jak se jednotlivé osudy prolínají a jak události z minulosti ovlivňují současnost. Líbí se mi i mozaika osudů a to, že život postav není líčen chronologicky (a přesto to není nepřehledné), takže jednotlivé postupně odkrývané střípky víc a víc odhalují příběh hlavních akterů. Což mě přivádí k protagonistům. Každá postava má svoje slabiny, svá sporná nebo přímo špatná rozhodnutí, a možná právě tím je lidská a sympatická. Moc se mi líbí vztahy mezi postavami, manželství Randalla a Beth, Jackův boj s démony a jeho neutuchající láska k jeho ženě a dětem, vnitřní síla Bec, Tobyho schopnost poskytnout oporu, všechno je tak hezky milé. Pokud se poddáte nezvyklé atmosféře, čeká vás příjemná podívaná, kterou je ale třeba opatrně dávkovat. Osobně v tomto seriále nevidím adepta na maratonové sledování, protože i kávu si osladím nanejvýš třemi lžičkami cukru; nasypat si do hrnku celý pytlík je snesitelné snad jen pro masochisty. This Is Us můžu s klidem doporučit, jedná se o příjemnou oddechovou záležitost, která i přes svůj žánr má hlavu, patu a srdce. - "I am thankful for my family. I'm thankful we're all safe. And there's no one in the world I'd rather be too hot or too cold with."

Tak tenhle seriál já můžu. Opravdu skvěle napsané a natočené drama soustředěné do prostředí ženské věznice. A právě tato tématika (i když to není první seriál, který se tímto vyznačuje), je v tomto počinu vcelku originální a přirozená; dokonce zde nechybí ani ty více 'odvážnější' scény, které právě hrozně dobře podbarvují realistickou stránku. Co mi ale přijde uplně skvostné, jsou rozhodně životy hlavních postav a jaké byly před věznicí a behěm ní. Krásně se pak dá s danými charaktery sžít a nebo je naopak nemoci vystát. A co je uplně nejlepší? Ten fakt, že se tvůrci už od samého začátku snaží z hlavních rolí Piper a Alex udělat nejoblíbenější postavy a nakonec se tak vůbec nedaří. Přijde mi (a asi nebudu jediná, kdo toto tvrdí), že postavy vedlejší jsou daleko zajímavější a sympatyčtejší jak právě ty hlavní. Ne že bych neměla Piper s Alex ráda, naopak mi vůbec nevadí, ale rozčiluje mě ten lesbický vibe, který pomalu každý staví do popředí. Přitom je tento seriál soustředéný hlavně na životy postav, ne na jejich lesbické románky. Jinak skvělé je, že se všeho ujal Netflix. Kdyby totiž nebyly všechny epizody vypuštěny v jeden den a diváci tak museli čekat týden, než se na obrazovce objeví další epizoda, asi by v tom byl dost velký zmatek. Postav je tam totiž opravdu požehnaně. Občas by si člověk i řekl, že až moc požehnaně; ale zase na druhou stranu, je to věznice. - "Wow. Twitter's got nothing on prison."

Rivalita vězeňkyň v ženské věznici, politické boje mezi personálem i vedením a do toho všeho vstupuje téměř nevinná Bea, která se postupně přizpůsobuje jak prostředí uvnitř, tak i okolnostem venku za zdí. Strhující příběhy jednotlivých postav se postupně setkávají v ženském nápravném zařízení Wentworth. Jedná se o vážnější drama. Rozhodně se nejedná o žádnou pohádku či komediální odlehčení ve stylu OITNB. Představitelkám a představitelům jednotlivých postav, zrovna tak scénáři, nemám rozhodně co vytknout. Pěkná směsice charakterů, které se podle mého docela reálně vyvíjejí, málokdy jsem měla pocit, že něco bylo slabě představeno. Možná je to právě neokoukanými tvářemi, ale moc se mi třeba líbila postava Liz. Dokázala ve mě vyvolat velice sympatický pocit, hned při prvním setkání. To upřímné "love" na konci každé její otázky směřující k lidem, na kterých ji záleželo, mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Franky mě zase naopak v první sérii absolutně nezajímala a místama mi dokonce přišla spíše otravná, nežli jako někdo, kdo má mít respekt u ostatních žen. Ale stačilo chvilku počkat a Franky si prošla tak hezky přirozeným a nenuceným vývojem své postavy, že jsem si nakonec při její finální scéně normálně i pobrečela. Dále mi přišla skvělá Vera Bennett, nejdřívě jako šedá myš a poté jako guvernérka celé věznice. Jen jako jedna z mála všech postav si zahrála ve všech sériích a tak jsme měli možnost sledovat její život krok za krokem a dokázat si ji tak postupem času zamilovat, i přesto, že místama mohla působit poněkud nezajímavě. Já ji měla z nějakého důvodu ráda už od samého začatku; o to větší úsměv mi postava Very přinesla právě na samotném konci. Joan Fergusson naopak jako záporák opravdu výborná, tleskám, prostě vynikající herecký výkon. Nedivila bych se, kdyby jistá Pamela Rabe za tuhle roli sklidila nejedno ocenění. Musím přiznat, že mě dlouho seriál takhle nechytl. Sice mi pár dílů trvalo, než jsem si na to nové prostředí zvykla (byla jsem až moc zvyklá na polehčující okolnosti v OITNB, které v této sérii právě naopak chyběly - což jsem ve finále vnímala jen jako velké plus), ale s rozjezdem druhé série, jsem se nakonec nemohla odlepit od obrazovky. - "My name is Sue, but they call me Boomer, because I am always coming back."

Prison Break tenkrát vyvolal doslova divácké šílenství, jehož jsem byla rovněž součástí. Boj dvojice bratrů o holý život mě naprosto uchvátil. Takovýchto počinů, kde je děj od začátku až do konce do detailu promyšlený natolik, že divákovi zůstává hlava stát, je dneska opravdu málo. Zdá se, že nemám obsolutně co vytknout. U každé epizody jsem seděla jak zařezaná a hlatala jsem každou minutu a každé slovo, v podstatě každý pohyb. Co ale oceňuji nejvíce je dopodorbna a geniálně promyšlený a vykreslený děj. V podstatě sledování Michaela a jeho geniálního myšlení, bylo přímo skvost pro mou neukojenout schopnost hledat ve věceh víc, než se na první pohled zdají být. Nápad dostat svého bratra z vězení takovým způsobem, že se sami necháte zavřít, abyste mu pomohli se dostat ven, je pro několika sériový seriál jako stvořený. Představa zajištěného a úspěšného inženýra, který se nechá potetovat a zavřít je prostě tak šílená a originální. Dále se mi líbí spojení romantiky, jakéhosi 'hrdinství' a obětování, akce, napětí, násilí, nějakého toho vyšetřování a hádanek, trochu právničiny a snahy věci napravit. Jde o mix různých prvků, takže každý si najde něco, co ho dokaže zaujmout. Na své si přijdou i příznivci konspiračních teorií. Další velké plus je obsazení. Určitě se zde najdou i nějaké mezery, ale to nemění nic na tom, že herci byli pro dané představitele pečlivě vybráni. Zvláště bych vyzdvihla (mimo hlavní představitele) Mahoneho, a Sucreho. William Fichtner v roli Alexandera Mahoneho mě zaujal asi nejvíce. Co se týče řad, tak první série byla skutečně úžasná, závanem něčeho nového. U druhé série spousta fanoušků namítala, že se vytratilo kouzlo uzavřeného prostoru. Mně naopak přijde, že je ještě napínavější a zajímavější, protože na svobodě všem hrozí daleko větší nebezpečí. Třetí série, aneb Sona, je tedy pravdu něco a ta čtvrtá... ta už je jen jakýmsi dojezdem všech ostatních. - "You know we spend so much of our lives not saying the things we want to say, the things we should say."

Tak na tento počin jsem se vrhla přímo střemhlav. Snažila jsem se k tomu přistupovat bez přehnaného očekávání a nekoukat na to jen jako na určitou připomínku Breaking Bad, ale již po chvíli jsem se přesvědčila o tom, že se to nedá. Tento seriál má totiž uplně stejnou kvalitu, teda alespoň co se scénáře týče. A o co jde? Máme tu příběh právníka jménem Jimmy McGill, kterému se příliš nedaří. Jeho kancelář se nachází v zadním kamrdlíku jednoho zkrášlujícího salónu, jezdí v rozbitém autě a klienti ho nechtějí. Výplata mu stačí tak akorát na péči pro svého nemocného bratra, natož na jeho dluhy, kterých má více než klientů. Rád by se dostal výš, udělal si jméno. K tomu se po krátkém čase nebojí použít trochu těch špinavých triků. Problém je, že mu to moc nevychází. Zatím. Dlouhé a megalomanské Saulovi proslovy se mi líbí a dodávají tomuto seriálu na originalitě. Člověk má pocit, že Saul (ehm, Jimmy) stojí na jevišti a všechny světla míří na něj. Určitě přesně to si myslí hlavně on. Opravdu je o co stát. Odrazový můstek je vynikající, pomalé tempo a pečlivé odkrývání Saulovy minulosti. Vrátila se atmosféra Nového Mexika a některé známé postavy. Tak nastupte a sledujte Jimmyho na jeho cestě, při níž se pomalu ale jistě bude měnit v toho skoro 'všemocného' vyvrhele práva. "You don't need a criminal lawyer. You need a 'criminal' lawyer."

The Killing je poměrně výjimečná záležitost a rozhodně patří k tomu lepšímu, co můžou kriminální seriály nabídnout. Výborná hutná atmosféra, podpořená neustálým deštěm, pochmurno, depresivní scenérie a skvělý scénář plný nečekaných zvratů, plus vždy povedený závěr. Postavy jsou napsané trefně, vše do sebe zapadá a je hezky promyšlené. Výjimečné jsou už jen postavy. Nejedná se totiž o žádné uhlazené a zářivé, americky krásné detektivy, ale právě naopak. Hlavní dvojci tvoří na první pohled běžní lidé, s běžnými problémy. To je mi hodně sympatické. Oni vlastně jak Holder tak i Linden, jsou tím nejlepším odrazem toho, co mají tito dva protagonisté pro tento seriál představovat. Oba svým chováním zpočátku působí místama opravdu záhadně, dá se říct až mysteriózně, ale zároveň nikdy ne tak, aby to diváka 'bolelo'. V průběhu řešení všech těch vražd, se ale začínají jejich postavy postupně vyvíjet a prohlubovat a tak se nás autoři snaží nenápadně vtáhnout ne jen do jejich myšlení čistě z pohledu detektivů, ale také do jejich soukromého života, kdy si pomalu ale jistě začínáte uvědomovat, že Holder a Linden jsou od sebe tak odlišní, až jsou vlastně uplně stejní. Takže co mě na tomto seriálu baví snad ještě víc než samotné řešení záhad, je rozhodně vývoj tohoto vztahu, který je opravdu zajímavý a tak trochu netypický; což je docela vítaná změna od jiných kriminálek. Seriál se ale hlavně vyznačuje jednou zajímavou věcí, kterou ne každý divák akceptuje. Tvůrci totiž s divákem od začátku manipulují a vedou ho tam, kam chtějí oni. Dívak většinu času nemá příliš prostoru k tomu, aby odhalil něco sám, protože mu jsou předkládány věci, které vedou cíleně k chybným závěrům. Pokud však na tuhle hru ale divák přistoupí, neměl by být zklamán. - "Hey, wasup Linden?!"

Ačkoli jsem tento počin v televizi párkrát zahlédla jako mladší, nikdy jsem tento seriál ve své době nesledovala. Nevím proč jsem si takovou dobu odpírala tak solidní zážitek. Lost je seriál o dvou hlavních tématech. Jsou to tajemství zvláštního ostrova, kdy odpovědí na záhady je tolik, že nestíháme vstřebávat. Druhým tématem jsou lidé a jejich vztahy. Obě témata jsou vzájemně propojená a jeden bez druhého by seriálu neumožnilo fungovat. První série je takové seznámení. Přicházejí první záhady, charaktery se ukazují na čem zhruba budou stát. Druhá série přináší více záhad. Zjišťujeme, že na ostrově nejsme sami. S třetí a čtvrtou sérií seriál tíhne víc k akční stránce věci. Vrcholí boj s ostatními obyvateli ostrova a přicházejí další lidé z "venku". Pátá a šestá série je pro mě zas naopak návrat k záhadám a lidem, kolem kterých se točí. Přiznávám, že jsem často byla opravdu zmatená. Ale nepochybuji o tom, že to byl tvůrčí záměr, jelikož i postavy seriálu museli být značně zmatené a přenést to takto na diváka považuji za úspěšný tah. Dalším výborným tahem všech dílů byly pohledy do minulosti jednotlivých postav, v budoucnu pak zas pohledy do jejich budoucnosti, atd. Všechno to má hlavu a patu. Jednoznačně mám ráda Jacka, Sawyera, Huga a Charlieho. Ale jinak byly postavy sympatické takřka všechny. Tomuto seriálu můžeme vyčítat co chcete, pravdou ale zůstává, že je opravdu unikátním počinem, který už nikdo s podobnou tématikou netrumfne. A kolik seriálů může dneska říci, že po tolika sériích drží stále výbornou kvalitu, vyvíjí se, má spád a byl ukončen s grácií. - "Not Penny's boat."