PetrPan

Příjemné špinavé a ulítlé sedmdesátky, tedy Robův rybníček. Fanouškovský film pro fanoušky, žádné velké umění, ale velká škoda, že Zombie  později nepustil i neprostříhanou verzi X. Jeho milfce Sheri  Moon to pořád krásně děvkovsky sluší, úvodní pasáž  pak byla díky Doom-Headovi vynikajicí a jen škoda, že nedostal více prostoru, anžto jeho závěrečné vystoupení naopak bylo vcelku zklamáním.  Vůbec ten konec mi přišel hodně bezradný, byť  to byl patrně záměr, který bych bez spoileru nevysvětlil.  Ale čert to vem, čili asi takhle, když.  Snesitelné čvachtání.

Odvolávám, co jsem odvolal. Nedávno jsem si střihl původní Amityville z roku 1979 a po jeho zhlédnutí jsem dospěl na základě matných vzpomínek na první projekci remaku, že 3:15 zemřeš je totální sračka. Nu nedalo mi to a koukl jsem na něj znova. A musím uznat, že jsem se přece jen mýlil. Srovnávat s původním filmem nemá vůbec cenu, jsou totiž naprosto rozdílné. Originál je působivý svou nezopakovatelnou atmosférou, kterou vytváří neviditelné, ale zcela hmatatelné zlo. Remake se vydal cestou moderní duchařiny s klasickými lekačkami a zjevujícímí se přízraky. Ve srovnání s originálem paradoxně klesá díky moderním přístupům stupeň děsivosti, zřejmě i proto, že díky zhmotňujícím se duchům se hůř věří tvrzení "by reality". Daleko víc mě mrazilo při skvělé scéně na hřebenu střechy či při sekání dřeva s držením. Povedli se i herci a kvituji i na remake vcelku neobvyklý retrokabátek, většinou se totiž dočkáme moderní verze v moderní době. Dal bych čtyři, ale originál se mi prostě líbil víc, čili jen pro to za tři.

36 komnat Shaolinu má pro mně nostalgický nádech konce 80. let minulého století, kdy u nás vzkvétala éra amatérsky nadabovaných kopií filmů zcela volně prodávaných na všelijakých burzách a autorská práva u nás tehdy nic neznamenala. Videopřehrávač, který tenkrát za těžce vydělané peníze zakoupený, spokojeně přehrával všechny tyhle filmy a filmečky všemožných žánrů - horory, thrillery, akčňáky a samozřejmě kung-fu filmy už dávno skončil někde na skládce, aby jej nahradil novější a lepší přístroj. A já s přezíravostí dospívání postupem času zanevřel na bojové filmy, Jaké bylo moje překvapení, když jsem si právě z čiré nostalgie nedávno vypůjčil tuhletu klasiku na DVD a zjistil, že se mi víc než líbí, že přes prostoduchost, s jakou hrají asijští herci, přes jejich pitomoučký humor, se dívám na vynikající ukázky bojových asijských umění a hodně, ale opravdu HODNĚ se bavím. 36 komnat Shaolinu by se mohlo v dnešní době Matrixů apod. zdát zastaralé a ošuntělé, ale želbohu tomu tak není, v jednoduchosti je totiž síla. Člověk víceméně vypne jednu část mozku a nechá se prostě BAVIT a BAVIT a BAVIT skvělým bojovým uměním.

Sex, drogy, ale žádnej fuckenroll.

Až příliš minimalistické drama, kde jasně vítězí forma nad obsahem. Ukázka toho, že ani bravurní herecké výkony a situačně skvěle napsaný scénář neumějí dělat zázraky tam, kde chybí silný příběh. Výborně vykreslená atmosféra života za železnou oponou vám, právě díky ploše zpracovanému příběhu o problémech při realizaci nelegálního potratu, zcela vyšumí z hlavy. Zejména mi vadil nedostatek kontroverze. Inu, prostě potřebuju potrat a za něj je třeba zaplatit. A ona část s "placením" byla na celém filmu nakonec tím nejsilnějším. Divný priority, a to nejsem fanatickým zastáncem ani odpůrcem interrupce. A závěrečný pohled hlavní protagonistky do kamery (tak končíme ne?) mne jen utvrdil v názoru, že mám před sebou prachobyčejné filmové cvičení na předem zadaný úkol. Trochu zklamaná trojka. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5.

"Posíláme vám náhradní dýchací přístroje, ale je tu důvod, proč jsme to neudělali dřív, při přechodu na další láhev je velké riziko opojení dusíkem, budete mít možná halucinace" Bez toho přechodu, ale tuším hrozí smrt, když vám dojde kyslík. Navíc poslat dolů kyslíkové láhve společně se světlicemi na ochranu proti žralokům asi měl být první krok. Jenže, pokud by se to takhle odehrálo, tak si děvčata mohla klidně sednout v potopené kleci na zadek a počkat na pobřežní stráž a celej thriller by byl v hajzlu. Bylo třeba to vymyslet jinak, nejdřív dolů mezi žraloky pošleme chlapa s navijákem a baterkou... Žraloci byli moc fajn, zbytek jsem prostě kvůli výše zmíněnému nějak nemohl zkousnout.

Chvilku jsem se těšil na omalovánky ve světě příšer  a místo nich jsem dostal další Reevesovy onanovánky na téma  Já být  akční hrdina. Limonádová samurajština, v níž by se krve nedořezal, anžto vůbec neteče aneb pojďte do kina celá rodina.  Ačkoliv jsem se prakticky dvě třetiny stopáže vlastně díval na akční fantasy dobrodružství bez akce, příšer a kouzel i toho dobrodružství, protože Rinsch všechno  pomlel do bezžánrového sáčku s Happy Mealem, nemůžu říct, že bych byl výrazně nespokojený. On totiž Sanada, Asano i holky Šibasaki a Kikuči  byli strašně fajn a de facto zachránili téhle nanicovaté americké představě o japonském hrdinském eposu čest, a tak to na seppuku úplně nebylo.

Tak trochu jiný romantický film a nebo ne, romantický ne, ale jaký vlastně ?:) Každopádně netradiční podání v poslední době už pro mě neslavně slavného romantického motivu ..looser a kráska. Příjemně vtipné a mile milé:)

Co říct o normálním, dojemném a milém filmu než to, že je to normální, dojemný a milý film ? Snad jen to, že námět byl samozřejmě vyděračský a scénář vykalkulovaný, no prostě melodramatická chujovina.. nebo ne ? Já říkám ne, na mě ta asi tak zřejmá prvoplánovitost stoprocentně fungovala, smál jsem se i dojímal.