janipoly

Krásné. Čisté. Jednoduché a přitom plné těch nejsložitějších "věcí". S výrazovými prostředky si Kim Ki-duk opravdu pohrál. Je zde minimum dialogů a přesto (nebo spíš proto) je vše mnohem jasnější, než kdyby padlo milion slov...

Příjemná záležitost skrývající pár pravd. Kdosi zde píše, že to není příliš "Allenovské". Nevím, jestli je to tak. Nevím, co je "Allenovské" (po shlédnutí Match Pointu jsem tu představu ztratila). Film rozhodně stojí za podívání ve chvílích, kdy máte náladu na něco lehkého a chcete se přitom vyhnout bezduchým škvárům. Neměli byste se nudit. Skvělé dialogy a charaktery postav, nádherný New York a geniální Woody Allen, který se ani v Cokoliv nezapře.

Jedna hvězdička za pár dobrých herců a za pár jejich výkonů. Jinak je to hrůza. Těžký vůbec to dokoukat.

Komentář Ramiho říká vše podstatné. Já jen dodám, že dokument přesně zachycuje náladu tvorby pana Kaplického i jeho osobnosti. Postmoderna se ke Kaplickému hodí. Díky bohu, že to není natočený stylem, jaký by si asi nějací zde představovali...

Film s uchvatnou atmosferou. Velmi autenticky a jasne vymezujici dobro a zlo {coz casto chybi soucasnym filmum, ktere si nestastne hraji na umeni a snazi se pusobit zajimave tou radoby relativitou absolutni pravdy}. Ukazka filmoveho umu.

Všechna poezie, kterou v sobě Rudolf Hrušínský st. měl.

Geniální herecké výkony. Skvělé dialogy. Zajímavá pointa...

Moc pěkná záležitost. Příběh není výjimečný, jen výjimečně zpracovaný. Pan režisér věří, že věci se v životě dějí tak, jak mají a to je na jeho snímku znát.

Pro mě je Babel velkým zklamáním... Už už jsem chtěla Iňárrita začít brát jako jednoho ze svých oblíbenců - navzdory mnoha rozborům jeho díla s kamarádkou, vystudovanou filmovou kritičkou, ktera se vždy smála jeho filmům a nazývala je jednoduše "strašnými" (ve smyslu - umělotina, kýč)... Opravdu jsem ho bránila do "roztrhání těla"! Až při Babelu jsem pochopila. Ta "strašná" povrchnost! Ty líbivé záběry co se snaží nahradit obsah (což prostě nejde - vnějšek a vnitřek jsou dvě odlišné věci i když vytvářejí jeden celek..)! Drama je ale hluboce vnitřní záležitost a i vizuální umění musí zachytit jeho hloubku, aby jsme onu dramatičnost mohli cítit (a o cítění snad v umění jde, ne?), natož audiovizuální, kde je to asi pro většinu tvůrců jednodušší (máme navíc další vyjadřovací prostředek). Tři hvězdičky jen proto, že to není třeba "typická americká romantická komedie", nebo tak něco... Tři hvězdičky jen proto, že to aspoň mělo být o něčem. Taky za "tu japonskou", která mě jediná zaujala - i když konec zklamal. Celkově ve mně film nic nezanechal. 21 gramů se mi líbilo, ale mám strach, jak bych ho viděla po tomto "prozření". Všimla bych si něčeho, co jsem předtím neviděla?

Kdo tohle zažil, pro toho to bude vždycky kult. Ondříček to zachytil dokonale. Skvělá atmosféra poloviny 90. let, pár let po sametový revoluci... Takhle to OPRAVDU BYLO! Stejné řeči, stejná zábava, hudba, móda... Díky za to, že si to můžu kdykoli pustit, zavzpomínat a znovu pocítit tu dobu. PS: někteří zde píšou, že v té době byli taky mladí, ale nic takového nežili a z toho důvodu to pro ně není "generační výpověď". K tomu lze jen dodat, že ten film neměl zachytit život "většinové mládeže" a jejich diskotékové zábavy, takže těm, kteří do ní patřily, Šeptej nic říct nemůže...