neo93

Jestli tohle mělo být nějaké pokračování, tak to nevím, ale nemělo vůbec vzniknout.  Jedná se jen o neoriginální kopírování úžasného filmu se staršími postavami, nic víc, nic míň. Opravdu slabý odvar původního Love Actually, který jsem nepotřeboval vidět. Bohužel, už se stalo.

Docela povedený česko-slovenský dramatický snímek. Pojednává o profesionální skokance do vody Andrey Absolonové, která právě vyhrála  mistrovství České republiky a je v nejlepší formě. Po tomto vítězství se začíná intenzivně  připravovat na nadcházející olympiádu do Atlanty 1996, kam se kvalifikovala. Vše jde dobře, až do okamžiku, kdy si na jednom závodu těžce poraní páteř. Má štěstí, bude v pořádku a  nebude muset být na vozíku, jenže s vrcholovým sportem je konec. Poté, co se dá trochu dohromady, se přes známého nakonec nečekaně přesouvá do pornoprůmyslu, kde se stane hvězdou, přezdívanou Lea de Mae.  Zajímavý příběh nadějné mladé skokanky, později známé pornoherečky. Sportovní část se mi líbila rozhodně víc, než ta druhá část. Přeci jen sledovat hrdinku,  jak trénuje či závodí v neúplně tradičním sportu (ačkoli ze samotného tréninku toho zas až tak neuvidíme)  či jak se vyrovná se svou nenadálou zdravotní komplikací, bylo mnohem neotřelejší, než to, co následovalo. Poté sledujeme postupný růst její "herecké" kariéry, kdy Andrea začne natáčet filmy pro dospělé,  což ji samozřejmě přináší peníze, prestiž nebo nový byt. V této fázi, však film nabízí víceméně to stejné, mění se maximálně její herečtí kolegové nebo kostýmy. Třeba se ani vůbec nedozvíme,  proč se rozhodla dělat zrovna takovou práci. Změnu ale pozorujeme uvnitř její rodiny, kdy na jedné straně je její matka, která ji chápe a přijímá její nevšední povolání, na straně druhé, ji otec odmítá a sestra s ní rovněž nemluví. Zlom nastává zase až v samotném závěru, který ovšem mohl být ještě více rozvětven. Hlavní představitelka ústřední postavy, Natalia Germani, je však ve všech směrech výborná, ať už v jedné či druhé poloze. A na to, že se jedná o celovečerní debut režisérky Natálie Císařovské, se nemá autorka za co stydět, proto přidávám i tu čtvrtou hvězdu.

Skvělá česká komedie s nádechem tajemna. Když se unavenému a znuděnému doktorovi Miroslavu Horníčkovi náhle zjeví po čertech hezká Jana Hlaváčová, myslí, že je přelud. Jenže není přelud jako přelud. Svěří se s tím svému kolegovi Rudolfu Hrušínskému, který ji však v místnosti neuvidí, ale doporučí mu, ať jede třeba na Karlštejn nebo Křivoklát, že se mu určitě udělá dobře. A tak jede na hrad i s neznámou dívkou, kterou znovu potká. Když dorazí na místo určení, po nějaké chvíli si uvědomí, že už toho má dost a že je normální a proto rychle utíká pryč před záhadnou slečnou, kterou ale raději pro jistotu zamkne na hradě. Když už to vypadá, že v poklidu zmizí z místa činu, připletou se mu do cesty  předseda JZD Josef Sovák a místní kastelán Vlastimil Brodský, tak se všechno nejen pro něho  ještě více zamotá. Výborná herecká sestava se v tomto komediálním snímku představila. Nejvíce se všichni ukážou, když naši hlavní hrdinové přijedou na hrad. Od toho okamžiku se tempo nezastaví a všichni zúčastnění předvádějí své nezpochybnitelné umění. Nesmí opomenout zmínit ani úžasnou hudbu od Zdeňka Lišky, která přesně dotváří onu  magickou atmosféru. Velice povedený film, který nepochybně stojí za zhlédnutí.

Třetí část o čarodějovi s jizvou na čele a jeho osudech, tentokráte již v čele s Alfonsem Cuarónem. Je dobře, že přišla změna na pozici režiséra, stejně jako změna v podání potterovské série,  a to k temnější a více dospělejšímu filmu, což bylo pochopitelně očekávané, jelikož knižní předloha taková je. Pochmurnější zpracování tohoto dílu, jde jasně vidět již na začátku snímku. Už jen to, že Harry opouští sám rodinku Dursleyovou, zahlédne velkého černého psa a poté naskakuje do Záchranného autobusu, což naznačuje, že se bude jednat o odlišný film oproti minulým dvěma. Dost zřetelné to je také poznat na samotné cestě mladých čarodějů do jejich školy. Zatímco v první dílu jde o kouzelnou dopravu ve vlaku a na lodičkách, ve druhém o dobrodružnou jízdu v létajícím autě, tak ve třetím se jedná až o hororovou přepravu, jelikož bradavický expres prohledávají hrůzostrašní mozkomorové. Poté se na malou chvíli vracíme do starých kolejí, kdy sledujeme některé normální okamžiky  ze samotné školy a jeho studia, např. hodinu s Hagridem a hipogryfem nebo lekci černé magie,  jak zkrotit bubáka, ale zanedlouho se děj příběhu znovu navrací na mnohem ponuřejší rovinu. Na tomto dílu se mi ale rovněž dost líbí, že jako fanoušek ústředního tria hrdinů, jsou to  pravě oni, kdo dají pořádně na frak Dracovi Malfoyvi. Nejprve Harry trochu zbaběle v Prasinkách, ale i to se počítá, tak především Hermiona, jenž uštědří Dracovi dnes snad už legendární  ránu, která se jen tak nevidí. Navíc cestování časem vždycky potěší a tady zvlášť.   Harry Potter a vězen z Azkabanu patří pro mě určitě k těm nejlepší filmům ze série a také velmi šikovně propojuje a zároveň odděluje, první dva víceméně dětské snímky od těch vyspělejších.

Druhý díl Harryho Pottera, znovu pod režisérkou taktovkou Chrise Columbuse. A opět je to více dětské, ačkoli těch temnějších momentů přeci jen mnohem víc. I po dalším zhlédnutí dokáže snímek velice dobře bavit, třebaže jeho délka je dlouhá. Některé pasáže či věci jsou nezapomenutelné, ať už je to létající auto, které má vetší roli než by se mohlo zdát, famfrpálové soupeření s Dracem Malfoyem, použití mnoholičného lektvaru, strašidelná scéna s pavouky v Zapovězeném lese nebo třeba závěrečný boj s  baziliškem v podzemí školy. Jisté oživení přinášejí i nové postavy jako skřítek Dobby či nesnesitelný učitel proti černé  magii Zlatoslav Lockhart v podání skvělého Kennetha Branagha. A přestože jsou mnohé části z knihy vynechány či změněny, stále se jedná o velice slušné  pokračování, které může zajmout nejen knižní fanoušky.

Výborné historické drama, které dokáže dokonale vtáhnout do příběhu. O muži, který svou  houževnatostí, urputností a neústupností dokázal v roce 1755 nemožné, vypěstovat plodinu - brambory,  v nehostinné a kamenité krajině dánského vřesoviště.  Tak by se ve zkratce dal popsat hlavní děj celého filmu. Jenže stejně jako je příběh vrstevnatější, tak i samotný film je mnohem komplexnější, což je samozřejmě moc dobře. Hlavním hybatelem narativu je přirozeně hlavní hrdina, Ludvig Kahlen, bývalý zahradník a především voják, který se za svou 25letou kariéru u německé armády vypracoval až na kapitána. Nyní však je ve vojenském důchodě a má jediný cíl. Chce vybudovat kolonii ve jménu krále v  drsném vřesovišti a tím si pro sebe získat šlechtický titul. Věděl, že ho nečeká nic jednoduchého, při realizování plánu na kolonii v těchto nevlídných končinách, ovšem nepočítal, že mu bude  na obtíž místní vlastník a soudce této oblasti v jedné osobě, bezcitný a narcistický Frederik de Schinkel.  Od začátku snímku jsem se naplno ponořil do tohoto příběhu, kdy se pomalým způsobem buduje dusná atmosféra, která postupně graduje až do závěru filmu, navíc když k tomu zaznívá mimořádně povedená hudební složka, je radost se dívat. Pozorovat Ludviga, který si jde tvrdě za svým, i přes následné překážky od Schinkela, je skvělé. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají hlavní představitelé. Jak Simon Bennebjerg v roli odporného Schinkela, tak především Mads Mikkelsen jako odhodlaný Ludvig Kahlen. Jeho  herectví vyniká v jeho výrazech a gestech, kdy stačí jeden pohled a hned víte, že s ním  si nechcete začínat. A ačkoli jsem trochu očekával, že dojde na pořádnou hromadnou šarvátku mezi znepřátelenými postavami, ve výsledku to vůbec nevadilo. Drsné a krvavé zakončení to mělo i tak. Velice zručně natočený snímek, kterému vlastně nic nechybělo.

Báječný dokumentární snímek, který si bere na mušku 30-leté působení Mr. Beana na  seriálovém/filmovém poli. Dokument se vrací k působení této pozoruhodné komické postavy, která nemá snad na světě obdoby. Od jeho vzniku, kdy Rowan Atkinson a Richard Curtis vymysleli několik divadelních skečů, které se stali námětem pro budoucí díly seriálu, přes vytváření jednotlivých epizod a provázaností některých postav s panem Beanem, až po přesunutí Beana na stříbrné plátno, potažmo animovaný seriál. Ve filmu promlouvá hlavní tvůrčí duo, Atkinson a Curtis, další spolupracovníci na seriálu, tak i představitelé vedlejších postav. Mezi rozhovory sledujeme slavné scény z daných dílů, které prostě potěší a znovu rozesmějí, ačkoli je třeba znáte nazpaměť, alespoň u mě to naprosto fungovalo. V závěru zazní myšlenka o comebacku dětinského, cynického a důvtipného chlápka známého také pro svůj typický oblek, což by mohlo být zajímavé jej pozorovat v postarším věku. Za mě rozhodně povedený dokument, který je povinností pro všechny fanoušky pana Fazolky.

Parádní americká komedie v hlavních rolích s Jack Lemmon a Walter Matthau. Ti ukazují opravdu netradiční dvojci mužů. Felix (Lemmon) perfekcionista, který musí  mít vše podle svého a to především, co se týče úklidu a také vaření, které velmi rád provozuje. Jenže co osud nechtěl, jeho manželka i kvůli jeho chování ho zrovna vykopne z domu a on proto musí hledat nové útočiště. Nalezne ho v bytě svého rozvážného přítele Oscara (Matthau), který kromě pořádání pravidelných pokerových partiček, obrovský bytový prostor nijak jinak  nevyužívá a žije v něm úplně sám. Poté, co Oscar zachrání Felixovi v podstatě život, svolí k tomu, aby u něj Felix na nějakou dobu zůstal. To však ještě vůbec netuší, jakou pohromu si domů přivedl. Skvěle vypointované a vtipné situační scény dvojce rozdílných postav, které si "naprosto"  sedli, jsou na snímku naprosto to nejlepší. Vděčí za to přesně napsanému scénáři, který vychází z divadelní hry Neila Simona a samozřejmě z hereckého umění ústředních představitelů.

Japonské mořské monstrum znovu ožívá v novém provedení. A snad v tom nejlepším možném zpracování, co jsem kdy viděl. Mělo to všechno, co bych od takového to snímku čekal a navíc spoustu jiných zajímavých prvků, které povyšují Godzilla Minus One právě nad ostatní filmy s Godzillou. V první řadě je to poutavý příběh, který se paradoxně primárně neotočí kolem přerostlé ještěrky,  ale kolem japonského pilota, který se vrací z prohrané druhé světové války a snaží se vyrovnávat z traumat, jež válka přinesla. Zvláště ze svého selhání, kdy jako sebevražedný letec nesplnil zadaný úkol. Do toho se mu do cesty přímo postaví mladá žena s malou holčičkou v náručí, se kterou poté vytvoří netradiční "rodinu". Právě spojení a vztah těchto postav je  velmi specifický. Podobně bizarně vyznívá humor, který se místy objevuje ve filmu. Je na první pohled zřetelné, že snímek vytvořili japonští tvůrci se vším, co k japonskému filmu patří, což je ale moc dobře. Navrch, když se na scéně konečně objeví Godzilla, stojí to za to. V úvodu se nám ještě jen krátce představí, později však už v plné síle prezentuje svou sílu, kdy ničí budovy a všechno okolo jako domečky z karet. Skvěle vypadá nejen na zemi při pustošení města, ale zejména ve vodě, kde je doma, ačkoli je také poznat v některých detailech, že je trochu kostrbatá a strnulá, což samozřejmě odpovídá rozpočtu, který na takový druh filmu činil údajně pouhých 15 milionů dolarů.  Všechny tyto akční scény s ní jsou však výborně natočeny, zvláště závěrečná půlhodina na  moři je perfektní.  Za mě velké překvapení a rád si tuto verzi znovu někdy zopakuji.

Remake klasického muzikálu v novém provedení pod režijní taktovkou slavného Stevena  Spielberga. Rozhodně mě zajímalo, jak to Spielberg pojme a co vznikne oproti původnímu filmu z roku 1961. A nemohlo to dopadnout snad lépe, jelikož znovu se jedná o fantastickou podívanou, která dorovnává starší snímek. Opět sledujeme boje mezi dvěma gangy (Jets vedené Riffem a Sharks pod velením Bernarda), ať už na ulici či tanečním parketě, tak i zamilovanou dvojici, Tonyho a Marii, jenž pocházejí každý z jedné strany barikády. K tomu hraje excelentní hudba, která byla přetvořena skladatelem Davidem Newmanem pod dohledem dvorního spolupracovníka Spielberga Johna Williamse. Podobně se změnila rovněž taneční a pěvecké choreografie, ačkoli některé písně znovu zaznějí, jen třeba lehce poupravené. Nemůžu filmu nic vytknout ani po stránce výpravy, kamery či třeba obsazení, vše je dotaženo k dokonalosti. Jen ve výsledku se jedná o podstatě stejný film jako v režii Jerome Robbins a Robert Wise, kteří za svou práci získali Oscara v 60. letech. Podobně jak píše Cival, přijde mi vlastně zbytečné, že byl snímek natočen jen v novém a  moderním kabátě.