bear

Společně s filmy "Král tančí" a "Všechna jitra světa" jeden z nejlepších filmů plných nádherné hudby, krásných kostýmů, výborných hereckých výkonů a silného příběhu, u kterých si člověk skutečně vychutná požitek z filmového umění. Film který nestárne.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Vizuálně naprosto věrné rytinám, které neodmyslitelně patří ke knihám Julese Verna a proto velice stylové. Technicky na svou dobu naprosto precizní. Někdy si tak říkám, kdyby tak měl režisér Karel Zeman možnosti dnešních počítačových triků a moderních studií, jestli by ty jeho filmy měly to jedinečné nezaměnitelné kouzlo?

hnus, flus

I když tento typ filmů má nesporně své obdivovatele mezi pubescenty a pubescentkami, kteří se ztotožňují s hodnotami a životním stylem vyjádřeným v reklamním sloganu mobilního operátora "Nevaž se, odvaž se!", osobně nevidím jediný důvod proč se na něco takového vůbec dívat. Ostatně, film jsem shlédl jen proto, že pan Kotek starší a jeho role "zviřátka" ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký je jedním z nejlepších hereckých čísel moderního českého divadla, a byl jsem zvědav, jestli má i syn něco z jeho charismatu. Nemá, bohužel. Snad jen ta hudba je dobrá, a to je, přátelé, přece jen trošku málo.

Pokud se na tento film dívám jako na čistě spotřební zábavu bez nějakého hlubšího poselství či výchovného záměru, musím konstatovat, že splnil očekávání a představuje to lepší v mantinelech daného žánru. Nenáročný příběh, který docela odsýpá a nevázne, sympatičtí herci, skvělé vizuální efekty, zajímavé in-/exteriéry. Co ho však hlavně odlišuje od nespočetncýh variací na podobné téma je fakt, že si na nic nehraje a je chvílemi i docela vtipný. Podobnost s filmem Indiana Jones a chrám zkázy je evidentní, ale je vidět, že z egyptské tématiky se dá vytěžit pořád ještě hodně. Jenom škoda, že v půjčovnách není k dispozici DVD s českým dabingem ...

Poetický "nedějový" film, poskládaný z řady různých situací a dialogů, se symbolikou připomínající místy atmosféru Spalovače mtvol. Scény z minulosti, které popisují kočování potulného fotografa a zraněné artistky, svým provedením (rozostřená kamera, zrychlený pohyb) připomínají záběry z éry němého filmu, zatímco současnost (v níž se odhrává složitý milostný vztah mezi Marií a Lojzou) evokuje hudba big-bendu. Některé záběry mají až panoptikální atmosféru (letící šátek ve tmě, rentgenové snímky lebky) a svým experimentátorstvím kontrastují s volnějšími pasážemi, v nichž je prostor pro již usedlého svérázně filozofujícího (a neustále nasávajícího) "umělce" Pepka, kterého ztvárnil Josef Kemr, ale rovněž jeho partnerky Simy (Ljuba Skořepová), která se vyrovnává se svým životem současným i minulým ("proč se lidi musí stát nejdřív smutnými, dospělými, a pak teprv můžou umřít?"). Film se celkově dost vymyká filmům natáčených u nás v té době.