Morloth

Milé... Vtipné... Ale ne tak moc. Pohádka-nepohádka. Mohlo být možná trochu lépe, ale i hůř. Mimochodem s tím prasečím nosíkem jí to celkem seklo. Proč tak všichni vyváděli?

Prvotní nadšení vystřídal úžas a následné zklamání. Nevadí mi, že jednotlivé postavy nejsou propracované, proč by, jejich šablonovité počínání je čitelné po prvních pár minutách. Mile mne zpočátku překvapila kouzla se střihem, kamerou. Hlavně východy a západy slunce a záběry na oči jsou úchvatné. Atmosféra dusna a strachu se daří do poloviny filmu zdárně budovat. Hudba sedí k záběrům jak určitá část těla k určitému předmětu, jenže je tu jedno jenže. Od poloviny snímku se vše jaksi někam ztratí. Děj se stává nepřehledným. Fígle se střihem, které byly kladem se naopak stávají hrobařem snímku. A nejen to. Logika šla někam na vandr. Nepotřebuji, aby vše odpovídalo zákonům fyziky a realitě, dokonce jsem schopen překousnout leckterou hovadinu. Jenže on se ten biják tváří moc seriózně na to, abych mu něco takového odpustil. Zpočátku budované psychologické drama, mimochodem nasvícením silně připomínající Fontánu, se stává hloupou vyvražďovačkou s přepáleným závěrem a patetickou scénou navrch. Nečekal jsem moc. A bohužel mi bylo z počátku dáno víc, než bych chtěl. A pak mi někdo tu hračku sebral. Škoda. Proč jsem musel ke konci proboha myslet na Armageddon?

Jestli jsem chtěl někdy dát někomu přes držku, tak je to tenhle šašek. Ty hranatá hlavo.

Nemám co vytknout, patos se šikovně skrývá a na povrch vystupuje syrovost světa. Babel je, ostatně jako všechny Inarritovy filmy, o jediném okamžiku, který dokáže změnit osudy. O nepochopení a zbabělosti. O lásce, která je pošlapána a vláčena ulicemi, ale která se přeci jen vzmátoří. Bábel je o mašinerii tisku, politiky, policie. Bábel je o životě. A ať mi třeba někdo vykládá o tom, že je vše konstrukt. Ať mi předhazuje dojemné doteky a pohledy, které mají bodat. Ale proč by ne< Vždyť tak to opravdu je, pomůže ten od koho to nečekáte, podkopne ten kdo má držet. Ve chvílích štěstí se rozcházíme, aby nás slepila situace, kterou bychom nejraději vymazali. Inarritu je režisér, který dokáže do svých snímků promítnout lidskost. Jen je pak třeba hodně veselých chvil, aby se filmy dostaly z hlavy a pustily dovnitř trochu světla.

Na Gondryho trochu přízemní, ale musí se nechat, že i tak se mi to líbilo. Jediný pořádný úlet je ten s Eiffelovkou. Sice příběh není žádný zázrak, ale co se dá dělat. Milý krátký filmek...

No je to o hovně, ale tak zase jsem se pobavil. Nehledejte v tom logiku, ani žádné hluboké myšlenky. Tohle je jen trochu smradlavá a lepkavá zábava... Nic víc...

Zatím asi nejslabší Gondry. Bohužel nejsem dívka, aby mne Bernal odrovnal jen svou přítomností ve filmu, navíc jeho postava mi nebyla tak ouplně sympatická. Ale hračička to byl pěkný. Problém mám i s hlavní ženskou rolí. Na Bernala, kterého jak jsem řekl nebaštím, mi přišla trochu ošklivá, to je paradox, co? Ale měla spirit nebo se říká esprite? Nebo sprite? Stejně jako Bernal, tak i Gondry je hračička. To už vím od chvíle co jsem viděl Eternal Sunshine... Pokud se člověk zamyslí nad jeho snímky, jsou trochu na stejné brdo, ale neubírá jim to na kráse. Nauka o snech byla krásná. Jen mi někam zmizel trochu smysluplnější, přesněji silnější, příběh. Ne, že by Be Kind... nebo již zmiňované Eternal... byly kdo ví jaké eposy. Jen tady byl ten příběh opravdu banální... V klipu by se mi asi vyjímal víc. Ale za neotřepaný závěr přimhouřím oko... Kdybych tento snímek viděl dříve než dva výše zmíněné, byl bych se jistě nad režisérovou invenčností rozplynul v dým, takto jen trochu tlesknu a řeknu dobré. A ještě zpátky k dvěma zmíněným. Eternal Sunshine of the Spotless Mind měl silnou atmosféru a neodolatelného Carreyho. Bernal je velmi dobrý, ale Carey není. A atmosféra mne také úplně nechytila. Be Kind Rewind mne pro změnu nadchlo nadšením a láskou k filmu. I to mi Science of Sleep poněkud chybí. A opravdu nevím proč...

Myslím si, že tento film, alespoň jeho první část, se dá s klidem nazvat vizuální onanií. Naštěstí v dobrém slova smyslu. Pokud pomineme takové samozřejmosti, že robot projíždějící po písku práší, že paprsky slunce se lámou, atd. musím se pozastavit při nejmenším nad jedním detailem. Tento film je animák, tudíž použití kamery je iluzorní. Ano, je jasné, že různé zoomy, střihy, prostřihy, nájezdy kamery a zase atd. se už staly klasikou v žánru animovaného filmu. Prostě, divák má pocit, že je kamera reálná, nikoli jen imaginární. Ale snad ještě nikde jsem si nevšiml tak propracovaného rozostření vzhledem k zabíranému prostředí. Iluze skutečného filmu se tak posunuje ještě dál. Wall-E jako odkaz na Vesmírnou odysseu, a jiné klasiky sci-fi žánru, rozhodně obstojí a to nejen po stránce, kterou jsem teď rozebral. Komika je lehká, příběh poučný a koho štve přílišné polemizování nad eko problémy, ať si šos políbí. Neboť myslím, že upozorňování na to co se děje je správné... A navíc, my se k tomu stejně jednou dohrabem.

Tři nesourodé příběhové roviny, každé věnovaná trocha prostoru, přestože kromě té s milostným trojuhelníkem nejsou využity jak se patří ani jedna, dávají dohromady velmi zajímavý, a alespoň pro mne, zábavný film. Mnozí se zde pozastavují nad tím, že nahota a podivný bratrsko sesterský vztah je příliš vykonstruovaný, jenže ono to nebude tak horké. Prostě pokud budeme na všechny prvky filmu pohlížet jako na symboly, nikoli na zobrazovanou realitu, nemyslím si, že by vztah měl působit prapodivně. Spíše nám ukazuje možnosti vnímání a prožívání lásky tak, jak ji neznáme. To naopak pro mne byla daleko nepříjemnější neznalost těch černobílých emerických a francouzských filmů, protože mi tak unikala jedna jistě zábavná část příběhu. A ještě k poslední, revoluční lince. Je vlmi nepatrná, velmi upostraněná, ale na druhou stranu se musí nechat, že při závěrečné scéně je jí využito až magicky. Když už nic, tak kvůli těmto pár minutám stojí za to film vidět a je jedno, že na plátně je jasně vidět, že Bertolucci neměl právě tolik peněz, kolik by bylo třeba ;)

Příjemný film, kde si Američané dělají srandu sami ze sebe. Kdyby nebylo toho nechutného záběru na malé holčičky možná bych hodnotil i naplno, ale s ním jsem se smířit nedokázal. Nejhorší na tom je, že ono to tak funguje. Blbě mi bývá většinou jen při velkých nechutnostech, ale nějak jsem nebyl schopen tuto pasáž vůbec rozdejchat. Ale jinak děda si toho Oscara zaslouží :)