Morloth

Srdcová záležitost. Spousta drobností, které pobaví až na několikáté zhlédnutí. Režisérské kousky Jean-Pierra Jeuneta jsou obdivuhodné. Navíc doplněná jak o kamerovou, tak o střihovou invenci. Vynikající herecké obsazení a geniální, přitom naprosto prostý, hudební doprovod Yanna Tiersena dělají z Amélie křupavou delikatesu, kterou si možná nevychutná každý, ale milovníci francouzské kuchyně a fantazie se budou dozajista jen oblizovat. Je pravdou, že po naprosto famózním začátku nastává mírné zpomalení, ale neděje se tak nadlouho. Proto, vyjeď do světa, můj trpaslíku!

Stenleyho Kubricka miluji, tedy ne přímo jeho, ale jeho filmy. Doposud se mi od něj nepodařilo zhlédnout nic, co by mi přišlo průměrné, nebo nedej bože špatné. Ba právě naopak, nalezl jsem u něj několik filmů vysoce nadprůměrných, mezi snad nejlepší patří právě The Shining. Hutná atmosféra, kterou z převážné části tvoří kulisa naprosto překrásného hotelu, ve kterém bych se mimochodem neubytoval ani za nic, dokonalá kamera, hudba a odporný Jack,... K filmu nemám výhrady, jen jsem vždy toužil zajít si na toaletu na onen červený záchod.

Rudolf Hrušínský je jedním z mých nejoblíbenějších herců. Jsem ale strašně rád, že jsem jej hned napoprvé neviděl v díle Spalovač mrtvol, protože pokud by to tak bylo, pochybuji, že bych jej snesl ještě někde jinde. Naštěstí se mi nejdřív vryl do hlavy jako dobrosrdečný představitel Švejka. Proto jsem byl schopen odpustit mu tuto grandiózně odpornou postavu. Jestli si dobře vzpomínám, nezažil jsem tolik sugestivního záporáka, jako drahého pana Kopfrkingla, snad nikde jinde. Tento film je hereckým koncertem hlavního představitele, ale tím to naštěstí nekončí. Je tu ještě Vlasta Chramostová, Ilja Prachař, Jiří Menzl a...mnozí další. Juraj Herz dokázal natočit něco tak temného, že při pohledu do cukrárny vám vstanou vlasy na hlavě, navíc do filmu obsadil báječné herce. Kéž by měla česká, ale i světová kinematografie víc takových filmů, jako je tento.

Film jehož první věta zní: "Poté co jsem je zabil..." působí již od začátku dosti zvláštně. Člověk povětšinou očekává méně razantní vtažení do děje. Oč je poté více překvapen, když následujících několik minut věnuje turistickým vyjížďkám po městě Bruggy? V Bruggách je film kombinující francouzský šarm Amélie z Montmartru s laskavým a milým humorem filmů Guye Ritchieho, jako jsou Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k. Že to nelze? Podívejte se na V Bruggách. Atmosféra města podbarvuje příběh o nájemných vrazích, lásce, odplatě a nenávisti. Emoce oscilují na obou hranicích svého pásma, tedy jak na té veselé, tak i na té smutné. Vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony všech představitelů. Dokonale melancholickou hudební kulisou a precizní režií. Navíc hlášky o válce černých a bílých trpaslíků mohou přijít někomu jako zcestné a pro efekt, ale mě baví. Vypiplaný film.

Opravdový velkofilm. Smekám. A marně dumám nad tím, na co ten Matty koukal...