Morloth

Mrtvý boby :)

Hodně zajímavě zpracované nic, které má asi překvapit nevypointovanou pointou. Bohužel se mi příliš nezamlouvalo, ale tak ne každému sedne vše. Je ale vidět, že s vizuální stránkou si umí Slade poradit. Jen na to naroubovat nějký příběh. Líbí se mi však název.

Milý, na zajímavém a originálním nápadu postavený film, který svou atmosférou připomněl Truman Show. Vtipný nápad je navíc okořeněn velmi krásným sountrackem a kvalitními výkony, především K'Sun Ray v roli Malého Timmyho. Nedočkáme sice nějak převratné zápletky, ale dočkáme se neotřelé zábavy, která vystačí na celou, přiměřeně odhadnutou, stopáž. Fida bych zkrátka nazval oddechovou zábavou.

Předem se přiznám, že hororům příliš neholduji, což byl trochu problém i při sledování tohoto snímku. Na hororech mne totiž štve hned několik věcí, které se skoro v každém z nich projeví. Předně se jedná o nelogické chování postav, které se bez rozmyslu vrhají vstříc jisté smrti. Sekundně jde o to, že na úkor budování atmosféry se vytrácí logická konzistence příběhu, smysluplnost rozhovorů i celkové prokreslení postav. Musím uznat, že 30 Days of Night se některým těmto úskalím vyhnula, jiná bohužel ponechala. Takže nejdříve, co mi nesedlo. Nesedla mi proklamovaná sebevražednost postav. Proč jich muselo zemřít tolik, ano, samozřejmě proto, aby bylo na co koukat, ale ptám se, proč se jednou scénáristé nezamyslí a nepokusí se to i logicky naroubovat na příběh? Ostatním problémům se 30 Days of Night vyhnula úplně, nebo alespoň z části. Rozhovory sice sem tam haprují, ale nejedná se o žádnou tragédii a překvapivě se vyhýbáme zaběhnutým klišé typu: Miluju tě Chucku, neumírej prosím. Tyto nesmysly jsou naštěstí omezeny na minimum. Velkým plusem je atmosféra, která sice přichází na vrub především zasněženému prostředí a temnotě, přesto je tíživá a velmi, velmi dobrá. Temno a sníh totiž vytvářejí zajímavý hororový prostředek, vše je navíc umocněno kvalitním Hartnettovým výkonem. Bohužel lekavých částí se příliš nedočkáme, a tak se není příliš čeho bát. A ještě jedno plus, kterým jsou samotní, velmi dobře ztvárnění a kvalitně zahraní, upíři. Přesto mne 30 Days of Night úplně neodrovnala a k inteligentním hororům typu Shining má vskutku daleko.

U tohoto snímku se musel člověk prostě a jednoduše smát. Velkým pozitivem snímku je smrt Paris Hiltonové, jinak víc nenajdete. I ten strach, a to se u hororů bojím jako blázen, tu nějak chyběl. Jako nejkomičtější mi však přišel báječně nesmrtelný záporák.

Je to vtipné, postavy nejsou vůbec špatně napsané, ale jaksi pořád na stejné brdo. Pobavil jsem se, ale nijaký odvaz. I když postava Sheldona je velmi sympatická. Pop corn zabalený do relativně intelektuálního (inteligentního) pozlátka.

Na Bobule jsem se upřímně těšil. Jižní Morava, víno a trailer mne příjemně navnadily, ovšem snímek mi to vše zbořil. Doufal jsem v zajímavý poetický zážitek okořeněný kvalitním hereckým obsazením, alespoň ve vedlejších rolích. Čeho se mi dostalo? Klišovité bezdějové komedie s několika kýčovitými záběry, které neměly v kontextu žádný hlubší smysl. S příšernými výkony v hlavních rolích, zejména Langmajer předvedl něco, co bych nazval odříkáním textu s trochou zbytečných a toporných gest. Jeho Jirkovi jsem nevěřil ani jednu z těch upocených hlášek, kterými okořenil tento bezduchý film. Celkově charaktery jednaly jako šablony, které musí zapadnout do příběhu, ale sami o sobě větší smysl nemají. Tak skvělí herci jako Táborský či Skopeček si jen štěkli, povětšinou ještě falešně a o zbytku se snad ani mluvit nedá. Příšerný Matonoha, debilní policisté, kteří se objevili snad ze Soukupovi trilogie Byl jednou jeden..., slizký Hádek. Těšil jsem se i na zajímavou hudbu, přeci jen trailerová píseň, i když už notně provařená rádii, nebyla špatná, mám pro Kryštofy slabost, jenže ouha, ona zazní jen v závěrečných titulcích. Jinak děs běs. Líbivá kamera se sice snaží působit esteticky, jenže jaký to má smysl? Žádný, vzniká jen ubohá kýčařina bez ducha a nálady. A ani komediální složka ničím nenadchla, aby také jo, když všechny vtipy jsou vytlačeny kdo ví odkud? Čekal jsem něco jako Dobrý ročník po česku. Dostalo se mi upoceného škváru. Za vypíchnutí tak stojí jen prsa Terezy Voříškové a sympatická, bohužel málo využitá postava dědy v podání Lubomíra Lipského, který dokazuje, že alespoň tato vymírající herecká generace nepozbyla šarmu a grácie.

Tak první setkání s Hong Kongskou ikonou Johnem Woo, nevyšlo. Propletenec nelogických rozhovorů, nelogického chování a přehnaného patosu nezachrání ani vyšperkované akční scény, kejkle se střihem či kamerou. Musím uznat, že kdyby se jednalo jen o vyvražďovačku, Woo by byl nepřekonatelný. Při střelbě se najde tolik invence, jako málokde. Je jasně vidět působění východní kinematografie na současný akční film, kolikrát mi na mysli vytanul Matrix. Jenže každý akční film má kolem sebe i jakousi neakční omáčku a ta tu byla pěkně zatuchlá. Pseudofilosofické řeči o psech, vzdychy slepých krasavic a slzy v očích tvrďáků mne nechaly chladným. Jediným plusem bylo, že jsem se občas musel smát, jen si nejsem jist, že to bylo úmyslem.

Poslední dobou nadávám často na to, že film upřednosťnoje zpracování před vyprávěním či nějakou myšlenkou. Stejný případ nastává u Peur(s) du noir, mimochodem se mi líbí český překlad, který přesně a šikovně kopíruje francouzský název, a přesto se tady zachovám zcela opačně. Strach(y) ze tmy nejsou ničím víc, než vizuální onanií, a jak už tady mnozí uvádějí, opravdu zajímavý příběh je snad jen ten poslední o muži v temném domě. Jinak se moc invence nenajde. Dva mezipříběhy o muži se psy a o ženě, která do grafikého podkladu vypráví o všem, čeho se bojí, jsou sice z počátku zajímavé. Zejména muž se psy je velmi zajímavě animován, ale ke konci jim dochází dech. Žena mele spoustu nesmyslů a muž je utahaný a bez rozuzlezlení. Příběhové části jsou zajímavější, ale také příliš invence nepobraly. Přesto si dovolím tvrdit, že je snímek zajímavý. Má svou atmosféru, podpořenou vynikajícím hudebním podkresem, a kombinace různých výtvarných zpracování v člověku rozmělní počáteční zklamání z jednoduchosti vyprávěného. Navíc stopáž je přiměřená. Jako příběh neobstojí, ale jako výtvarný počin se mi Peur(s) du noir líbily a tak je i hodnotím.

Pohádka, která se mi úplně nezamlouvá. Princ v podání Josefa Zímy mne zrovna nenadchnul. Na druhou stranu Stanislav Neumann jako kuchtík působil senzačně. Pár pěkných písniček. Děj o ničem. Tak nevím. Na Vánoce na ni kouknu, i rád, ale spíše z nostalgie, než z touhy ji spatřit.