Djkoma

Noir detektiva,která v několika místech umí být krásně nepříjemná i přes chybějící brutalitu. Skvělý Batman,žádný Bruce, dokonalá Catwoman a silný hudební motiv postupující celým filmem. Vizuálně velmi sebevědomě. Myslím si,že na podruhé bude délka problém.

Zbytečné pokračování. Přeobsazení je možná kontroverzní, ale je ku prospěchu příběhu i chemie. Představa, že Johny říká některé repliky Madse do očí Judeovi, tak asi brečím smíchy na místě (a to předpokládám, není záměr). Mrzí mě, že Harry Potter svět je prodlužován právě takovou nastavovanou kaší, kde se už i ztrácí, kdo je vlastně hlavní postava. Postava Mloka je jen stín hlavní postavy, která má nějaký hlubší smysl v příběhu, Albus na sebe stahuje hodně pozornosti, ale nemá moc času na plátně, hlavní tajemství příběhu Credence (Ezra) přešel do role figurky a Grindelwald konečně nahání hrůzu svými rozhodnutími, ale vlastně to na příběhu nic nemění. Jsem rád za návštěvu kouzelnického Berlína a tím moje vzpomínky končí. Adekvátní film pro HBO MAX.

Rozhodne ne zklamání! Škoda, že se autoři filmu nerozhodl zda chtějí Gladiatora, Statečně srdce nebo krvavy syrový středověký snímek z univerzálního prostředí. Film jde všemi směry, za mě romance ani Anna nefungují,ale vše ostatní celkem ano. Prostředí krásné,hudba a nádech odpovídající době. Při závěrečné scéně si člověk uvědomí,že tu materiál na něco většího byl... přesto mírné překvapení.

Seriálová dokonalost. Decentní a s úctou k autorům vytvořený pohled na to "jak natočili Kmotra". Neuvěřitelné momenty, zajímavé postavy, propletenost vztahů a velmi dobří herci často i v netypických rolích. Kdysi jsem byl v ateliérech Paramountu a z filmu je strašně cítit ta atmosféra kreativního filmového prostředí, které bojuje o své místo v záři reflektorů. Kdo alespoň víte, že Kmotr existoval, dejte si první film, pak tuhle sérii a pak znovu film. Kontext patří k umění.

Zábavné! Rian Johnson opět potvrzuje svoje kvality, radost z podrazů na diváka a vizuální cit, který prochází všemi jeho filmy. Glass Onion působí trochu jako reflexe současného světa, ale snaží se jít i trochu dál a hlavně v závěru příjemně překvapí rozuzlením. Technicky i produkčně jde o jednoznačně film pro kino a jeho vysílání na Netflixu je jen otázkou exkluzivity a strká v podstatě všechny filmy tohoto amerického streamovacího kolosu do kapsy. Jako u ostatní produkce je však cítit, že Netflix postrádá určitý tlak tradičního studia a autoři mají možná až příliš volné ruce v látce i obsahu. Uvidíme, co třetí část, já se rozhodně těším.

Promarněná šance. Tohle mělo být o parník lepší podívaná, protože je tu tolik věcí správně. Fantastická Cate Blanchett, perfektní kamera a kompozice, skvělá hudba. Bohužel délka filmu škodí hodně, posledních 20 minut naprosto zbytečných. Velké množství témat, v podstatě všechny jen nakousnuté a filmů schází jakýkoliv vrchol.

IMAX, nostalgie, nesmrtelný Tom Cruise, záběry ze stíhaček a reklama na elitní pilotní školu (a US navy/army). Návrat 30 let dozadu s nadhledem a uvědoměním.

Audio-vizuální stránka je opulentní. Tady bych nejraději skončil, ale nemůžu. Denis patří mezi moje top režiséry a prostě mu nemohu odpustit pár drobností v jeho vysněném projektu je. Knihy i původní film znám skoro nazpaměť a tak tu za mě ne zcela funguje vysvětlení světa Duny a jeho "zákonitosti" (štíty, lasery, vztahy, plány v plánech, kdo co ví...). Myslím, že právě v těch zákonitostech knihy a světa Duny je minimálně v prvním díle poražen původní "vykostěnou" Lynchovou verzí. Tady jsme v megalomanské a snové verzi Duny, které občas schází barvitost, ale rozhodně rozmanitost ( i když multikuturní téma využívá film opravdu detailně vč. zvuků a jazyka). Zaměření na Paulovy sny způsobuje, že není dost místa pro menší postavy (Pitter, Thuffir, Yueh a i Baron) a film se především v druhé půlce za mě docela táhne. To není zrovna příjemné po naprosto nádherné a precizní první hodině. Co je pro mě asi největší problém je vlastně neexistence emocionálního dopadu a vrcholu filmu. Tam kde Arrival na konci rozpláče snad každého, tam Duna selhává. Ano, je to teprve začátek, ale já osobně si nemyslím, že by v druhé části mělo být víc silných momentů, než je v první části knihy. Osobně jsem měl také pocit, že i když Denis všude tvrdí, že tohle je jeho definitivní verze a přesně takhle Dunu chtěl natočit, nemyslím si, že to je zcela pravda a podle mě tu tak 20-25 minut schází a to nemyslím jen (natočené) přistání Duncena na Arrakis nebo zcela přeskočené "cestování mezi světy". PS tolik slavných citátů a hlášek tu mohlo být a ... nejsou. Přesto, koření  musí proudit. PPS: jako soundtrack doporučuji rovnou Sketchbook od Hanse, je o level výš, než OST.

Tenhle film docela klame tělem. Jde vlastně o artovou variaci na artové filmy a hlavně přístup k tvorbě v podání "do sebe zahleděných intelektuálů, co tvoří filmy jako své životní dílo" (berte to s rezervou). Přesto je to některých momentech opravdu zábavné! Zvrhle zábavné trochu jako Trojúhelník smutku, ale o jiné cílové skupině. Líbí se mi, jak tvůrci vlastně i využívají svého příběhu pro záměrné vytváření paradoxních situací a chtějí nechat vyniknout právě umělce/herce ve filmu. Co tím myslím? Vždyť hlavní mužské role jsou přesně naopak, než bych to já jako divák obsadil. Zcela záměrně tak dochází k tomu, že Antonio Banderas (ve filmu bohém milující auta, ženy, s vysokým mínění o svém herectví, který denně leští svoje ... ceny) hraje toho introvertního bratra, kterého si žádná žena ani nevšimne. Je to až meta přístup. Hlavní trojice je však skvělá (a Penelope navíc krásná), architektura podtrhuje strohost a uměleckost filmu. Bavil jsem se, jen bych to vlastně nepotřeboval vidět znovu a trochu to samo sebe vystavuje na odiv, ale zapomíná na tu skutečnou hloubku. Bude to asi tou epizodičností, kterou na mě film působí.

Moje vzpomínky na přetahování lanem z tábora dostaly nový rozměr. Battle royale pro 21. století.