nash.

Určitě to není film, který by se zapsal do dějin. Možná ani do paměti. Nicméně nenudil, neujížděl do trapností a přes řadu klišé se držel příjemně při zemi. Postavy dělaly přesně ty hloupé chyby jaké člověk v životě občas dělá a Sára byla sympatická holka, příjemná už jen tím jak vzdálená byla typově hrdinkám podobných filmů.

Sportovní pohádku o týmu outsiderů, které nový trenér s neobvyklými metodami vytáhne ze dna až k zápasu o titul, každý viděl mnohokrát, protože podle této šablony jsou natáčeny snad všechny sportovní filmy. Nejde tedy o to co, ale jak. A v případě trenéra Cartera jde o mimořádně povedené jak. Skvělý Samuel L. Jackson, bravurně zvládající svou roli i své filmové svěřence, drama sršící energií i emocemi, kterému nechybí výrazné a platné poselství.

Standartní snadno zaměnitelná televizní detektivní vata vystavěná z tradičních prefabrikátů.

Strhující obžaloba soudního systému, ve kterém spravedlnost už není slepá, ale zmrzačená, smrtelně zraněná a dokonávající. Hořký, občas hořce zábavný, pomalu gradující příběh idealistického právníka, který se do paměti zaryje nejen, ale především, jeho strhující úvodní řečí ve finále, kterou lze bez nadsázky označit za jeden vrcholných výkonů Al Pacinovy kariéry.

Smutný konec jedné legendy...

Kevin Costner zraje jak víno. Škoda, že se málokdy dostane k dobré roli v dobrém filmu. Postavu vyšinutého chladnokrevného vraha a současně milujícího otce podal naprosto skvělým způsobem a s přehledem přehrál zbytek obsazení včetně vychvalovaného Hurta. Je odpuzující i fascinující, chladnokrevný a přece zmítaný emocemi, inteligentní a dokonalý ve svém dvojím životě i slabý a nejistý. A když se podívá přímo do kamery, běhá mráz po zádech. Možná jeden nejlépe podaných filmových vrahů. Jen by se mi možná víc líbilo, kdyby místo zápletky s fotografem dostala více prostoru linie s Demi Moore, které navíc ublížila nevěrohodná a zbytečná charakterizace policistky milionářky.

Pro téma cest časem a ovlivňování minulosti platí, že je nemožné důsledně vychytat všechny vznikající časové paradoxy. A tak, přestože je ve Frekvenci těch lapsů celá řada, je lepší se v nich nešťourat a spíše si užívat parádní jízdu příběhem, který vás donutí netrpělivě čekat na každou další scénu, každý další nečekaný zvrat způsobený zásahem do minulosti. Skvěle napsaný scénář kombinující krimi thriller, sci-fi a rodinné drama je totiž plný napětí a zvratů přestože je z velké části postaven na dialozích. A je tomu tak í díky dokonale sehrané dvojici Quaid a Caviezel v hlavních rolích.

Zpočátku nudná komedie s nádechem do trapna, která se postupně, stejně jako se mění Dickie, mění v příjemnou rodinnou pohodovku s několika povedenými vtípky.

Lehce nahořklá komedie o závěti, chamtivých příbuzných a ztraceném čase, s okouzlující dámou Růženou Naskovou jako Bertou a výtečným Ferencem Futuriskou jako jejím komorrníkem. Kvůli nim a řadě výborných situací a postřehů stojí za to občas Tetičku navštívit.

Je radost vidět zase jednou horror, který je postavený na strachu a ne na odporu, který pracuje spíše s atmosférou než s do detailu pitvanými těly. John Cusack s jehož výkonem film stojí a padá, zahrál svého cynika s bolavou duší velmi dobře, atmosféra výtečně houstne a přestože ve třetí čtvrtině trochu ztrácí dech, neztratí ho natolik, abych jako divák vypadl z nálady a navíc brzy znovu nabere obrátky až ke scéně, která mi doslova sevřela srdce a lahůdkovému závěru hodiny "co déle nikdo nepřežil", který pobavil.