Dr.film

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa.

Ne vždy je pravidlem, aby se tří hodiny dlouhý film tak dobře sledoval. Barry Lyndon je přesně ten typ, který pro své kvalitní vyznění potřebuje více času než-li je to u standardního filmu běžné. Kdo to vydrží bude odměněn neobyčejně zajímavým filmovým zážitkem, protože toto téma sebou nenese jen obyčejný pohled na životní osud člověka, ale dává divákovi možnost nahlédnout do bujarého a rozmarného života lordů a šlechty jako takové. Příběh Barryho je provázen velmi trpělivým a řekl bych, že lehce ironickým hlasem vypravěče. Dále nechybí - jak už je častým zvykem u Kubricka, takřka dokonalé audio-vizuální ztvárnění obrazu, bezchybné herecké výkony (Ryan O'Neal je prostě výtečný) a dobře ubíhající děj s nádhernou dobovou výpravou.

Majid Majidi rozumí dětské duši. Stejně jako u Božských dětí hraje dětské nitro hlavní roli a dokáže v příběhu rozvinout pasáže plné přirozeného citu. I přesto, že by se na první pohled mohla zdát, že slepý chlapec je velmi vděčné téma, tak Majidi dává hned v úvodu jasně najevo, kam přesně má namířeno. Scénář předepisuje mnohem víc než pouhé chlapcovo počínání se slepotou, takže není divu, že jeho celková skladba musí vyústit v nádherné finále.

Hezky udělaná akce opepřená i spoustou dobrého humoru.

Tísnivá deprese. Andrew Dominik přehodnocuje pohled na zbožňovaný ideál a ukazuje bolestné nitro mladé a traumatizované ženy. Je to těžký film, ale je překrásně nasnímán a Ana de Armas s absolutní jistotou utáhne bezmála tříhodinovou stopáž. Není to bez chyb, ale dotkne se vás to.

Formálně to působí jako epizoda ze seriálu, ale temnota a podmanivá atmosféra zla se upřít rozhodně nedá.

Odvážný film z veksláckého prostředí ani dnes neztrácí svůj půvab. Dobrý soundtrack (i když ne původní), skvělé herecké výkony a také poslední tečka za vydařenou Olmerovou filmografii kterou do té doby vedl.

Netradiční pojetí pohádky z prostředí stavební firmy. Zní to divně, ale na děti to funguje - zejména zvídavá míchačka Julie dává dost prostoru na vtažení malého diváka do firmy Bořka stavitele ;o)

Kdyby někde v Hollywoodu napadl podobný námět jednoho z tamních scénáristů, určitě by vznikla lehce podprůměrná komedie s gumovým happy endem. To Íránští filmaři to vzali z jiného konce a vzniklo tu překrásně natočené dílo, které na první pohled může působit jako sociální drama, jenže opak je pravdou. Film je o pravé sourozenecké lásce a obětování se. Vše natočeno citlivou a jemnou kamerou z naprosto přesvědčujícími dětskými herci.

Po tomhle filmu je zřetelné, že Jimovi „šklebící komedie“ pomalu ztrácí své kouzlo. Jim Carrey je neservíruje s takovou vehemencí jako třeba v Ace Venturovi, ale je jich tu dost na to, aby nešel přehlédnout jejich pohasínající šmrnc. Jim je perfektní komik ale jeho mimické kotrmelce se pomalu stávají nudnými, když je vidíme v každém jeho druhém filmu.