Barbora Hlavsová
Drama
Československo, 1942, 89 min
Režie:
Martin FričHudba:
Jaroslav KřičkaHrají:
Terezie Brzková, František Smolík, Jiřina Štěpničková, Rudolf Hrušínský, Jindřich Plachta, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Stella Májová, František Filipovský, Karel Dostal, Eliška Kuchařová, Rudolf Hrušínský nejst., Vilém Pfeiffer, Eman Fiala, Václav Trégl, Ella Nollová, Antonín Soukup, Jan W. Speerger, Emanuel Hříbal, Ferdinand Jarkovský, Miloš Šubrt, Bedřich Bozděch, Doďa Pražský, Karel Veverka, Jaroslav Hladík, Bolek Prchal, Emil Bolek, Darja Hajská, Antonín Jedlička, Josef Kemr, Karel ŠašekObsah
-
Ředitel záložny se kvůli své rozmařilé ženě dopustí zpronevěry a pak spáchá sebevraždu. Jeho matka, prostá venkovská žena, se zaváže, že dluh s pomocí snachy a vnuka uhradí. Těžká práce se jim ale nelíbí a tak starou ženu oba opustí. (oficiální text distributora)
Ředitel záložny se kvůli své rozmařilé ženě dopustí zpronevěry a pak spáchá sebevraždu. Jeho matka, prostá venkovská žena, se zaváže, že dluh s pomocí snachy a vnuka uhradí. Těžká práce se jim ale nelíbí a tak starou ženu oba opustí. Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
Matty
Kvalitativní nepoměr mezi režii a látkou, která je režírovaná, bije do očí. 45%(15.2.2010)
-
gouryella
Terezie Brzkova ve sve (vyjma Babicky) zivotni roli podava naprosto koncentrovany fascinujici vykon.(31.7.2002)
-
Karlos80
Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná.(11.11.2006)
-
NinadeL
Jednu takovou Barboru Hlavsovou máme doma. Děkuju, nechci.(19.2.2009)
-
raroh
I když Jaroslav Havlíček určitě nechtěl v novele Sleněný vrch, podle níž film vznikl, poukazovat na zdravé kořeny českého lidu, ale zpracovat psychologii českého maloměšťanstva, jak bylo jeho kvalitním zvykem (a ve filmové řeči převedeno adekvátně J. Herzem v Petrolejových lampách), Fričova a Steklého adaptace ukázala tuto možnost jako tvůrčí a přímo mistrnou. Frič zvolil typově vhodné herce a dobře je vedl, Karel Degl virtuozně nasnímal snobské maloměsto i rustikální vesnici, Jaroslav Křička pak objevně pracoval s ohlasy klasické a lidové (případně evangelické liturgické) hudby, jíž dopnil filmový celek.(17.1.2011)
-
Marthos
Režisér Martin Frič si úroveň svých filmů dokázal udržet i v nelehkém období protektorátu. Komediální tvorbu pečlivě vyvažoval silnými dramatickými snímky, v nichž přesvědčoval o svých skrytých kvalitách. Jednou z takových deviz byla i adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Skleněný vrch, který se zabýval otázkou viny a odpuštění. Ve filmu však do popředí vystupuje spíše motiv práce a tvrdého odříkání, což nacisté vítali jako další příspěvek žánru Blut und Boden (Krev a půda). Titulní hrdinkou se stává prostá venkovská žena, poctivá a přímá, celý život neúnavně hospodařící a střádající. Čest rodu je narušena synovou zpronevěrou a následnou sebevraždou. Stará žena se rozhodne dluh splatit. Pomoci jí v tom měli i synova žena Klára a dospívající vnuk Bořík. Zatímco Klára nesnese pomyšlení na doživotní strádání v bídě a odchází po boku nového muže zpět do města, Bořík po jistém zaváhání nachází pevné místo vedle své babičky s nadějí na nový život. Velkou hereckou příležitost v úloze staré Hlavsové získala Terezie Brzková, která zde vytvořila svou snad nejpozoruhodnější filmovou postavu. Znamenité jsou i výkony Jiřiny Štěpničkové, mladého Rudolfa Hrušínského, Františka Smolíka a Jindřicha Plachty. V rámci protektorátní výroby se jedná bezesporu o jeden z nejlepších filmů se zřetelným apelem na poctivost a ušlechtilost. V době, která tyto pojmy zcela ignorovala.(4.10.2008)
-
fuckme
Opravdu silných filmů vzniklo v době první republiky a protektorátu poskrovnu, Barbora Hlavsová je jeden z nich. Působivý Havlíčkův příběh dokázal Frič obohatit adekvátní filmovou formou s vydatnou pomocí Deglovy kamery a dramatické hudby Křičky a Smatka. Na čem film však stojí nejvíce jsou herci - Brzková zde pokořuje Babičku a vytváří nezapomenutelný obraz nezlomné ženy, pro níž je čest rodu nade vše. Rudolf Hrušínský i v mladém věku podává úctyhodný civilní výkon a dokonale ladí s Jiřinou Štěpničkovou, jež si filmové herectví také osvojila. Jindřich Plachta a František Smolík v menších rolích pak skvěle doplňují velmi vyrovnaný ansámbl (až na mladičkou Barbořinu příbuznou, jejíž podání je naopak až tragicky směšné). Nejsilnější scénou je bezesporu lopotné a nekonečné odkameněňování pole a nanášení úrodní půdy zachycené v nádherné posmutnělé kompozici, jako by Jasný pro Andělu hledal inspiraci právě zde. Až na pár škobrtnutí dokázal Frič stvořit jedno ze svých vrcholných děl, nestárnoucí příběh, který se snaží hrát na dobově požadovanou vlasteneckou notu, ale tu dna psychologický příběh uplatňuje tak organicky, že zobecňující přesah není nijak vážně narušen.(9.12.2009)
-
dr.fish
Kvalitní drama rodiny, jež přijde o otce-defraudanta, o čest i existenci. Těžké začátky, se kterými se každý vyrovnává po svém. Mladý Rudolf Hrušínský už trochu umí hrát a paní Brzková táhne s Plachtou celý film. O lidech, starých přátelstvích, zášti a cti...75%(10.12.2011)
-
t0ny
Film z doby, kdy zachování cti bylo hodno velkých obětí. Film je poslem krásných hodnot, jejichž pouhé vyznání bylo ve své době smutným zadostiučiněním. Všichni herci skutečně excelují a film je točen s citem - možná až s jeho přemírou, která ústí v utahané tempo. Kdybych film viděl v premiéře za okupace, pocity by mohly být jiné...(10.8.2010)
-
Kenneth
Je to takový dost smutný film, ale ten Plachta mě zas rozesmál. Nevím jak to dělá. Myslím tu větu: "To je od neznámého dárce."(26.11.2003)
-
Mikino00
Pěkný film, opírající se o velice dobrou předlohu. Potěší mladý Hrušinský i výkon kouzelné babičky Brzkové.(10.9.2011)
-
janucha
Tak tohle je opravdu nejlepší příklad toho, co se nazývá film s morálním poselstvím. Kdyby to byla jiná herečka tak by to snad vypadalo směšně, ale takhle člověk heroické snaze Terezie Brzkové v její životní roli opravdu uvěří. Dobrý je zde i Rudolf Hrušínský který se nakonec vrátí aby babičce pomohl....mě to teda dojalo.(21.10.2003)
-
jerrik7
Není sporu o to, že mravní výchova v Čechách a zřejmě v celé části světa, které se říká „euroamerická civilizace“ silně kulhá a že jakákoli morálka je už dávno v troskách. Ač je mi to velmi líto, nemyslím si, že film Barbora Hlavsová je to pravé ořechové, co by mělo napravovat žalostný stav morálky ať už v době vzniku filmu v roce 1942, tedy ve zběsilé době třetí říše, nebo ve zběsilé době dnešní. Podvodník Hlavsa byl vysokým bankovním úředníkem a podvedl své kolegy, tedy jiné „vrahy z Wall Streetu“. Nevidím nic morálního v tom, že jeho zločin chtěla napravovat stará dobrá žena z chaloupky. Spíše naopak. Tím filmem elita ukázala prostým lidem kam patří, stejně jako jim to po staletí ukazovala církev. Jinými slovy: „Morálka je jenom pro chudé“. Proto jsou také chudí, že? Dnes už se elita vysvětlovat ani nepokouší, protože lidé jí už stejně dávno nevěří. Experti přiznávají, že se v České republice za poslední roky propraly desítky miliard korun (někteří hovoří o stamiliardách) a že patřičné instituce jsou v boji proti legalizaci špinavých peněz prakticky bezmocné protože ty opravdu velké zločince, kteří v Česku perou špinavé peníze, nebo jejich praní kryjí, je třeba hledat mezi bankovními špičkami a politiky. Jenže tak tomu v dějinách bylo, je a bude. Má snad tenhle Augiášův chlív napravovat prostá žena z chaloupky? Podle mne není film Barbora Hlavsová „filmem s morálním poselstvím“, jak zde kdosi píše, nýbrž spíš výlupek amorálnosti a pokrytectví. Hvězdičky dávám za dobré herecké výkony.(22.3.2011)
