Blondýnka

Fikce ! Zdůrazňuji, je to fikce a proto je pravděpodobné, že většina nepochopí, že je to F I K C E ! )  A to je problém. Natočit životopis o někom tak velkém jako byla MM , jako  fikci je na pováženou. Ana de Armas je však perfektní. A to je jediné pozitivum filmu. Nedělám si iluze, že filmový průmysl fungoval tak nějak jako vidíme zde, ale to nestačí. (01.10.2022)

Vtáhlo mě to, drželo tak hodinu, možná víc, ale postupně jsem se musel přemáhat to dokoukat. Ne, že by ten film nějak razantně zpomalil nebo změnil tón, naopak, byl pořád stejný. Dokola a dokola. Trápící se Norma, koketující Marylin, trápící se Norma, koketující Marylin...  Nelituji času, který jsem s tím strávil a jsem rád, že dal Netflix příležitost takto "experimentovat" s "životopisným" filmem. Oceňuji Dominikovo snažení, ale střípky, ačkoliv mnohé z nich velmi působivé a nosné, nedrží příliš pohromadě jako celek a postupem času ztrácejí schopnost ve vás cokoliv vyvolat. Jako videoklip pro slušnou hudební kulisu Cavea a Ellise to funguje uspokojivě, ale jako film se to rozpadá a navzdory odvážné koncepci vám to při své občasné, zcela neodvážné doslovnosti, nenechává příliš volnosti k interpretaci a přemýšlení. Zbyde jen vzpomínka na několik lepších a několik ne tak dobrých scén, které více či méně vypovídají o životě Marylin Monroe, Normy Jeane a dotknou se tématu krutosti Hollywoodského systému. Nic z toho však není v Blonde zpracováno příliš podnětně. Jednoduše řečeno, nadprůměrný experiment, průměrný výsledek. (30.09.2022)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Andrew Dominik jeden z nejlepších filmů všech dob nenatočil, na to je jeho Blondýnka v jistých momentech vypravěčsky až příliš nepřehledná a především dohromady dvakrát nefunguje jako celek a potřebovala i zásadnější zápis. Audiovizuálně vyšperkovaná podívaná se skvělým hlavním hereckým výkonem to ovšem je a minimálně za neobvykle pojatý biopic se Dominikovi klobouček sklonit musí. Koho bude Blondýnka urážet kvůli tomu, že Monroe potencionálně dehumanizuje, ten jen jaksi pořád nepochopil význam slov „historická fikce“ a význam „inspirováno životem“, Blondýnka přitom především zůstává filmem, ve kterém se dá hezky nimrat v jeho detailech. Nevybízí sice k opětovnému zhlédnutí, minimálně ovšem v paměti zůstane ještě hodně dlouho.... (28.09.2022)

Andrew Dominik hněte hutnou atmosféru děsivého života Normy Jean už od první scény s hořícím Hollywoodlandem v pozadí. Práce s obrazem, střídáním různých kamer, barev a svícení i poměrem obrazu překvapivě pomáhá vyprávět příběh místo toho, aby to působilo rušivě. Ana de Armas hraje fantasticky, ve stylu hospodyně na hraně šílenství lomeno promiskuitní filmová hvězda. Lámání příběhu do jednotlivých scén chvílemi mate, ale je nutností jinak bychom se dočkali čtyřhodinové verze. Snové a drogové sekvence v závěru jsou lahůdka. Premiéra Někdo to rád horké ("Miluji vás všechny!") s obludnými fotografy je vrcholem celého snímku. Určitě jde o přístupnější kousek než byl třeba MANK, ale ani tak není BLONDE pro každého. Pokud se jí ale podáte, pohltí vás. P.S: Scéna z Bílého domu nezklamala. (28.09.2022)