maaca

Pro mě hlavně příběh o touze po něčem, co nakonec vůbec nepotřebujeme a vlastně ani nechceme. O tom, že se ženeme za nějakým pochybným cílem a zapomínáme žít. O tom, že hlava, ruce a srdce musí tvořit jeden celek, jedno tělo a jen společně fungují, jak mají. Jedná se ale o film, který vám nenaservíruje odpovědi na stříbrném podnose (tam bude akorát mluvící hlava Jiřího Schmitzera). Kdo chce, ten si smysl jednotlivých obrazů a celého filmu najde (a každý si najde vlastní), kdo nechce, bude asi hodně zklamaný. Výborná kamera, dobře zahrané a celé to skvěle drží pohromadě. Oproti Vaterlandu mnohem filmověji natočený film. David Jařab je na nejlepší cestě stát se jedním z režisérů, které uznává celý svět, ale doma o nich nikdo neví.

Ještě trochu temnější, lépe zahraný, propracovanější a odvážnější než o rok starší Pasiáns. Film je plný vtípků, nebo alespoň pokusů o ně, ale místo aby atmosféru odlehčovaly, dělají jí ještě trochu tísnivější. Rozhodně nezapomenutelný zážitek.