Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Hudební

Recenze (225)

plakát

Noe (2014) 

Problém tohoto filmu spočívá v tom, že je naprosto žánrově rozkolísaný. Dočkáme se akčního sci-fi s kamennými Transformers, psychologického thrilleru (kde namísto běsnícího Jacka Nicholsona z Shining pobíhá zabiják dětí Russell Crowe) a na závěr rodinného dramatu, jež vyústí do patetického závěru s rádoby morálním poselstvím. Cením si Aronofskyho snahy zpracovat starozákonní látku po svém, ale zároveň doufám, že bude mít pro příště natolik omezený rozpočet, aby dokázal udržet svůj hormon na uzdě. Noe je totiž pouze dobře natočený televizní biblický film, což je k velikosti jeho tvůrce (myšleno Aronofskyho) zatraceně málo.

plakát

LEGO® příběh (2014) 

Hravý animák a nostalgický návrat do dětských let, kdy se kvalita měřila kreativitou a nikoliv dotykovými schopnostmi dnešních tabletových dětí. Postava, kterou si zamilujete: legový Batman.

plakát

Black Sabbath: Live... Gathered in Their Masses (2013) (koncert) 

"Sabbati" se konečně dočkali záznamu vystoupení, který je adekvátní jejich legendě (předešlý počin "The Last Supper" byl skvělý v tom, že kapela byla ve své původní sestavě a všichni na vrcholu svých fyzických sil, ale naprosto nedostatečný v tom, žel byl záznam necitlivě přerušován rozhovory se skupinou, a to dokonce během jednotlivých skladeb). Atmosférou i hudebně je "Live... Gathered in Their Masses" bezkonkurenční! Kapele šlape jak dobře namazaný stroj, ale příliš nepřekvapí fakt, že "Madman" začíná být karikaturou sebe sama. Přesto v tom je jisté kouzlo, protože jeho nezúčastněný až démonický pohled, nekonečné povzbuzování publika a poskakování, je to, co k hudbě BLACK SABBATH neodmyslitelně patří! Navzdory zdecimované fyzické schránce se Ozzy soustředí a snaží! Navíc stále dokáže překvapit, a to nejen všechny v sále (to když při skladbě "Paranoid" začne šíleně podupávat na místě nebo že si pro "šťastlivce" v první řadě neodpustí své pověstné kýble s vodou), ale i samotnou kapelu (to když se "Princ temnot" nečekaně ze svého statického a rozklepaného postoje rozběhne do strany a vystartuje až k samotnému mistrovi temných riffů Tonymu Iommimu, na což všichni reagují nevěřícným úsměvem). Po hlasové stránce (a to jak u klasického, tak zbrusu nového materiálu!) nelze Ozzymu vytknout absolutně nic, až se Vás zhostí husí kůže a mylné zdání, jestli se náhodou nejedná o playback!

plakát

Rush: Beyond the Lighted Stage (2010) 

Nedoceněný kult RUSH skvěle vystihl hned v úvodu tohoto dokumentu frontman Smashing Pumpkins, Billy Corgan: "Věřím, že když se lidé ohlédnou zpět, a opravdu se podívají na to, které jsou velké kapely, tak jednou z těch skupin jsou RUSH. Nějakým nevysvětlitelným způsobem ale nebyli nikdy dost populární , aby je člověk bez rozmýšlení vyjmenoval jako jednu z největších skupin všech dob. Mluvili jsme příliš o jiných kapelách! Mnoho bylo řečeno o Beatles a Led Zeppelin, ale to nevypráví celý příběh... V určitém okamžiku jsou tady a někdo by měl vysvětlit, proč jsou tady." To se tu dokonale podařilo! Tvůrci Dunn a McFadyen se vypracovali v absolutní špičky v oboru hudebních dokumentů. Tento počin se tak může směle zařadit mezi vynikající hudební snímky posledních let, jakými bezesporu jsou: FOO FIGHTERS: Back And Forth, PEARL JAM: Twenty a LEMMY. Moje definice RUSH? Legendární, opomenuté, skromné (dle jejich slovy "nudné"), virtuózní trio!

plakát

Sviňák (2013) 

Není vůbec snadné proniknout do duše literární předlohy. O to víc, když je autorem taková originální osobnost, jakou je můj oblíbený spisovatel, Irvine Welsh. Jon S. Baird se s tím popral celkem slušně, a to jak po scenáristické stránce, tak té režisérské. Film je tak stylový, ulítlý a drsný, jak jen Welshovi knihy můžou být. Nic pro slabé nátury!

plakát

Klub poslední naděje (2013) 

Nikdy jsem nevěřil, že pití dietního čaje (viz zajímavosti) může mít nějaké účinky, ale v případě tohoto filmu, a především hereckých výkonů (!), i blahodárné! Teprve teď jsem totiž mohl uznat herecké schopnosti Matthewa McConaugheyho a jeho krkolomné jméno (přesněji řečeno příjmení) se mi tak konečně nesmazatelně vrylo do paměti. Obdobné pocity ve mě zanechal i Jared Leto, který byl v roli transsexuála natolik skvělý a přesvědčivý, že jsem ho vůbec nepoznal a jeho pravou identitu odhalil až zpětně v přehledu herců na internetu.

plakát

Čtyři dohody (2013) (divadelní záznam) 

Člověk zhruba na 2 hodiny zjistí, jak moc je naše jednání omezení a jak lehce by se dalo změnit. Nemá cenu se tu nějak sálodlouze rozepisovat, protože tento záznam představení by měl být povinně naordinován všem lidem bez rozdílu! Zprvu jsem cítili lítost nad tím, že pana Duška už asi nikdy neuvidíme v nějaké nezapomenutelné herecké roli, ale pokud se rozhodne pokračovat v tomto směru, alespoň stejně kvalitativně, tak má mou plnou podporu a lítost vystřídá radost. Prosté a jednoduché, ale přesto dokonale výstižné, jak jen by náš život mohl být: 1) "Nehřešte slovem"; 2) "Neberte si nic osobně"; 3) "Nevytvářejte si žádné domněnky"; 4) "Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete". Sečteno podtrženo: moudrá kniha - moudrý Dušek.

plakát

Prolomit vlny (1996) 

Jaký je smysl a poselství tohoto vynikajícího filmu? Dovolím si parafrázovat: "Dobrota je psychologický defekt, který způsobuje smrt." Tím je řečeno naprosto vše a netřeba k tomu nic víc dodávat...

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

Jako skalní fanoušek Martina Scorseseho jsem měl po projekci smíšené pocity. Film měl neskutečný spád, jak už to bývá u toho tvůrce tradicí, ale převaha komediálních momentů u mě občas navozovala dojem (zvláště pak ve střední části filmu), že zvítězila forma nad obsahem. Naštěstí nám, fanouškům, pak Marty přeci jen naservíroval toliko vytouženou symbiózu emocí a násilí. Cílem tvůrce bylo zobrazit člověka, který je produktem moderní kapitalistické společnosti, a který v neutuchajícím konzumu ztratil schopnost rozeznávat hranice mezi tím, co slast ještě je, a co už zdaleka není. Scorsese to podle mého názoru vyvedl záměrně do extrému, takže pro oko prostého a konzumního diváka to bude komediální podívaná ("komedie roku") a pro druhou větev zase velká zžírající satira naší společnosti, ve které si každý ve svém nitru vytvořil všepohlcujícího "Leviathana". Věc, o které není třeba dlouho diskutovat, je nadpozemský výkon Leonarda DiCapria. Kvalitativně vystoupal na pomyslný herecký Olymp, a je nutno zdůraznit, že v tom hrála nemalou roli i dlouholetá spolupráce se Scorsesem. Troufám si říct, že se zdaleka nejedná o poslední počin této dvojice, a tudíž se máme ještě na co těšit!